Cesta ženy k úspěchu II.

06.03.2017 11:25

Umění ovládat směr myšlení

 

Přemýšlejme o tom, jaký význam má výchova malého dítěte. Učíme je především ovládat své pohyby, aby nekonalo pohybů neúčelných, zbytečných, jimiž jen promarňuje tělesnou i duševní energii. Ve škole se učí dítě ovládat svou pozornost a soustřeďovat myšlení na jeden předmět; učí se kázni pohybů i kázni duševní.

Žena, pracující v závodě, v kanceláři nebo žena – hospodyně a matka, naučila se v určitém směru ovládat své myšlení, dovede soustředit celou bytost k jedné práci nebo k souhrnu svých prací.

Přece však v jedné věci uniká ženám kázeň v myšlení. Je to tehdy, jestliže muž je na cestách, jestliže jeho práce je spojena s větším nebo menším risikem úrazu, nebo dokonce smrti.

Je to tehdy, jestliže dítě je nemocno, nebo je na delší dobu mimo domov.

Je to tehdy, jestliže dívce při vzpomínce na jejího hocha stahuje se srdce obavou, zda je jí věrný.

V takových případech pozbývají ženy klidu a rovnováhy. Pochybnosti se střídají s nadějí, důvěra s nedůvěrou, jistota s nejistotou. Neklid vzrůstá až k trvalému pocitu napětí, stísněnosti a melancholie. Úsměv dávno již zmizel s tváře. Neklidný spánek, stupňovaný v nespavost, stírá ruměnec s tváří, pod očima se hromadí vrásky. Neklid přenáší se na okolí, na pomocnici v domácnosti, na příbuzné, na děti, na kolegy a kolegyně v úřadě nebo u jiné práce. Taková žena je sto vnést nervositu a nespokojenost i do nejslunnějšího prostředí.

 

 

 

Jakou náladu vyzařujete do okolí?

Podívejme se na tento případ trochu zblízka.

Podle výzkumů fysiologů i psychologů vysílá mozek při myšlení určitou energii. Ve Francii se dokonce pokoušeli ofotografovat na citlivých deskách záření pracujícího lidského mozku. Mozek vysílá do prostoru jakési proudy, které jako každé záření jsou sice podstaty hmotné, ale velmi jemné. Nicméně jsou však natolik silné, že jimi působíme na své okolí, zvláště jestliže naše myšlení je prožhaveno silným cítěním.

Všimněte si, jak na vás zapůsobí přítomnost osoby, napjatě o něčem přemýšlející. Zvláště dítě je na naše myšlení a cítění velmi citlivé: je-li matka neklidná, přenáší se nervosita i na děti. Je-li učitel, vstupující do třídy, něčím rozrušen, zneklidní i celá třída. Jistě jste také pozorovaly, že starosti mužovy, aniž se vám o nich slovem zmínil, začínají tížit i vás.

 

Důvěra budí zase důvěru

I zkušenost z praxe nás tedy poučuje o tom, že myšlení (stav mysli) je skutečně jakousi energií, vysílanou naším mozkem do okolí. Vyvěrá-li naše myšlení z důvěry a z jistoty, budíme důvěru a jistotu i u osob okolo sebe, někdy dokonce i u osob vzdálených. Matka, která poslala dítě na prázdniny s přesvědčením, že se mu nic nestane, že o jeho bezpečnost je dobře postaráno, poskytuje mu již tímto myšlením a cítěním jistou ochranu. Neboť většina nehod se stává u dítěte z neuvědomělého nedostatku sebedůvěry. Podlamuje-li tuto sebedůvěru dítěte i matka sama, nemůže vychovat dítě odvážné a samostatné.

Ovšem, ani zde nesmí matka překročit zdravou rovnováhu, aby nevychovávala dítě neopatrně a příliš se spoléhající na své dobré vlastnosti. Tato druhá krajnost vede buď k lehkomyslnosti nebo k velikášství, skrytému často pod pláštíkem podnikavosti, sebedůvěry apod.

 

 

Pokračování příště