Co je to láska?

16.12.2013 22:09
 

 

Kam se nám poděla láska a úcta? Kde jsou lidské hodnoty jako čest, poctivost, pravdomluvnost, dodržování slova či slibů, úcta ke starším a podpora  mladších, čistota myšlenek, čistota vztahu muže a ženy?

Všude je jen zloba, závist, nenávist, nedůvěra, zklamání a zmar. Jak je možné, že to všechno už se stalo něčím všedním, že člověku, usilujícímu se o hodnoty lidského ducha a hledajícímu smysl a hloubku života, se dnes jiní posmívají, považují ho za podivína a jeho bližní se k němu ani nehlásí? Jak je možné, že si lidé váží člověka, který má vysoké postavení ve společnosti, ačkoliv je to lhář a podvodník? Lidé se klanějí lidské prohnanosti, ne lidským hodnotám. Vždy, když někdo zatouží změnit svůj život k lepšímu, směrem k duchovním a mravním hodnotám, ukáže se, jestli ho mají jeho nejbližší opravdu rádi. Většinou je to však okamžitý útok na viditelně odlišné chování syna či ženy, nebo jiného blízkého člověka než je všeobecná šeď ponuré slídivosti nešvarů dnešní doby. Jaké je všechno zvrácené!

Silný člověk, který cítí ve svém nitru potřebu nalézt Pravdu a smysl svého života, se tím však nenechá odradit, protože Pravda osvěžuje a posiluje, povznáší ducha, dává mu křídla a to ho dělá opravdu svobodným. Chápe pak smysl a důležitost naplňování Božích Zákonů, jako pomocnou ruku, která ho vede životem. Svobodný není ten, kdo si na úkor jiných dělá, co se mu zachce - to je anarchie - ale ten, kdo směle kráčí vpřed a hledá cíl svého života, jednající vždy upřímně, ať by měl i pozemsky dočasně živořit. Jen takový člověk je svobodný.

Lidé, nenechme se vléci společenskou diktaturou módy a lidských zvyklostí, kterým chybí čistota a krása. Jednejme vždy tak, abychom se nemuseli stydět před sebou samými. Nestrhávejme svou lidskou důstojnost do prachu zlozvyků. Ženy, zvláště vy stůjte ve svém životě svobodně, s neovlivněným pohledem na krásu, ušlechtilost, půvab a harmonii. To vše bylo do vás přirozeně vložené. Je třeba to jen pod nánosem nečistoty a prachu najít, protože tyto hodnoty byly po staletí zasypávané. Tam, kde žena nerozkvete do krásy ducha, nemůže být silný a poctivý muž, čisté a dobré děti, ani vzrůstající národ.

V dnešní době se objevuje množství knih, časopisů i lidi, kteří "zaručeně" vědí, jak správně žít. Jak má člověk v této záplavě objevit to pravé? Nechte jen na sebe všechno působit a vycítíte, zda vás čtení, nebo poslech nějakého přednášejícího zatěžuje, unavuje, přivádí do zmatku, nebo vám přináší osvěžení, posílení, radost z prožitého a touhu přečtené i naplňovat. Jak jsme si již řekli, Pravda, přicházející ze zdroje Pravěčného života, jediná posiluje a ukazuje člověku svojí prostotou, čistotou a jednoduchostí, jak je vlastně třeba žít svůj život, abychom v něm správně obstáli.

Pravdu nám přinesl i Ježíš, Syn Boží, který mluvil v první řadě o lásce. Ale o lásce přísné a spravedlivé, ne tak, jak toto poselství Lásky a Pravdy pokřivili lidé během dlouhých tisíciletí. Vždyť ve své čisté přísnosti musí být Láska a Pravda spravedlivá. A v dnešním změkčilém pojetí lásky věřícími se spravedlnost nezachvívá.

Proto ani láska nemůže stát mezi lidmi ve své plné síle a nádheře. Udělali si z pravé lásky jen jakousi naivní, slabou náhradu, naplněnou tichým trápením a bolestí. Stejným způsobem většina lidí prožívá mezilidské vztahy, neboť do lásky se vplazilo sobectví a požadování.

Právě proto je žena dneška taková nešťastná a zároveň je tou, která způsobuje toto nenaplnění v lásce. Vždyť žena, plná citu, něhy a porozumění, měla být láskou prozářená a měla ji svým štědrým srdcem bohatě rozdávat. Ne obdarovávat jiné hmotnými dary, odstraňovat dětem potíže z cesty, ale být pro ně oporou a posilou ve chvílích, kdy je musí prožívat, aby pochopily to, v čem dělají chyby a zesílily v tom, v čem jsou slabí.

Kde je dnes taková žena? Je to jen karikatura ženskosti, co svým pokřiveným obrazem ukazuje ženám cestu. Stávají se tím vymalovanými, dobře vysoustruženými loutkami, kterým chybí čistý a krásný duch, a dožadují se pozornosti a lásky vůči své osobě.

 

Ale ve Stvoření platí Zákon rovnováhy - zákon "dávání a braní". Proto tam, kde láska není dávána, nemůže být ani přijímána. Nejdříve musíme něco dát, abychom mohli dostat. Nepleťme si však lásku citovou s láskou tělesnou. Pravá láska musí rozechvívat nitro člověka, musí v sobě nést touhu stát se dobrým člověkem, aby si ho ten druhý mohl vážit, mohl ho ctít a tím ho i pro jeho ušlechtilost milovat. Pouze tím dáváme druhému sebe, v tom nejlepším, co dokážeme. Teprve pak může přicházet skutečné naplnění lásky i v tělesném splynutí. Tímto přístupem by lidé nemuseli neustále řešit nevěru, spory a nechtěné těhotenství. Mohou vydržet jen opravdové, silné vztahy, které jsou oporou a posilou. Láska musí být stále opatrovaná a zalévaná, jako křehká květinka. Především žena nesmí zpohodlnět ve svém úsilí zušlechťovat všechny ctnosti. Pak bude prožívat zázrak za zázrakem, protože bez jediného slůvka požadování bude obdarovaná takovou láskou a něhou, jakou si zaslouží.

 

Ano, my ženy máme opravdu lásku "ve svých rukou". Netrapme se pro ni a neopakujme donekonečna plané řeči. Staňme se ženami hodnými úcty a lásky a uvidíme, jak bude naše okolí vzkvétat v harmonii a kráse, protože to jsme my, kdo ho nejvíce ovlivňuje. Je mnoho důležitých zdánlivých "maličkostí", o které ženy nedbají, protože se jednání lidí pokřivilo natolik, že je složité nacházet v něm čistý a přirozený přístup k životu. Pak většina lidí zachází do opačného extrému, kdy se vrací zpět a přehlíží tak nutný duchovní i hmotný vývoj.

Každý z nás má však ve svém nitru, ve svém citu pravého pomocníka na rozpoznávání Pravdy od lží. Jen musíme být schopni a chtít poslouchat jeho hlas. Když budeme chtít, opravdu chtít, tak Pravdu najdeme a poznáme. Protože už Ježíš řekl: "Hledejte a naleznete."

 

 

 

 

Sbírka přednášek pro ženy,

M. Š.

Ilustrace : © Aneta Mišovie