Daniela 7.část

28.02.2014 19:26

Nastal čas, kdy opět dlela v nádherných úrovních Světla. Jásot a veliká radost prochvívala všemi nebesy. Dole ve hmotnosti se chystalo veliké dění. Shůry bylo viděno, že již jen nemnozí lidští duchové dlící dole ve hmotnostech nalézají cestu zpět do svého domova, do ráje. Proto seslal Bůh Otec ve své veliké milosti naposledy bloudícím lidem dolů ku pomoci Pomocníka, světlého vyslance, jenž se v doprovodu svých věrných jako zářící rek v lesknoucí se zbroji přibližoval z nejvyšších výšin níž a níže k malé, temnem obetkané Zemi. Radost vládla ve všech světech, radost a velebení Stvořitele za jeho nezměrnou a pro lidského ducha nepochopitelnou lásku, z níž se ještě jednou Jeho část přiblížila k Zemi. Zástupy lidských duchů toužily pomáhat při tomto velikém díle záchrany modravé planety Země.

Prosba všech byla vyslyšena. Naplněni odhodláním a velikou silou slibovali na ostrově blažených nahoře ve výšinách vyslanci Božímu věrnost. Směli se v pravý čas přiblížit k Zemi a býti mu ku pomoci.

Mezi těmito lidskými duchy byla i Daniela. Slibovala spolu s ostatními věrnost. Naplněna blažeností a velikým štěstím, že její vroucí touha, která hořela v jejím nitru po staletí, mohla být nyní vyslyšena. Ona, prostá ženská duše, smí býti nablízku tak mocnému dění, smí být nápomocna vyslanci z nejvyšších výšin! Její duše chtěla sloužit jen Jemu. Odhodlána kráčela v jeho šlépějích, chtějíc působit navždy jen v záři Světla, které z Něj vycházelo. Jak nádherné bylo poznání, že tohoto vyslance doprovázela dolů na Zemi i Čistota a Láska!

 

Čistota, ona panna s jasným pohledem, před nímž nelze ničeho skrýti. Záře jejích očí působí v duši člověka jako mocná očistná bouře a hned opět svěže jako zurčící chladivá horská bystřina. Panna, nad jejímž čelem se skví koruna ze sněhobílých lilií, bere na sebe těžkopádný pozemský šat, aby mohla podat ruku trpícím nevědomým ženám a přinésti dolů na Zemi korunu Čistoty. Daniela z celého srdce toužila dlít v její blízkosti a pomáhat ženám, aby se jejich duše mohla pozdvihnout z prachu nízkosti a poznala klenot Čistoty, který nechala bez povšimnutí lehkovážně ležet stranou.

 

Láska, bytost, jejíž pohled pln dobroty a lidem nepochopitelné lásky působí léčivou a hojivou silou. Avšak tato láska není změkčilá, jak by bylo lidem po vůli, ale řídí se věčnými spravedlivými zákony. Tam, kde je vůle k nápravě a ke Světlu, tam posiluje a léčí. Kde je však zlé chtění, její přísný pohled vše nemilosrdně odhalí.

Všichni lidé, kteří slíbili pomáhat, byli v pravý čas připravováni, pečlivě ochraňováni a vedeni světlými pomocemi shůry, aby mohli slyšet volání a nastoupit svou vytouženou službu. Všichni se dostali do velikého dění Světla na zemi obklopeni nevýdanými pomocemi a duchovními dary.

Vše se dávalo do pohybu. Po dlouhé době opět dlelo Světlo na těžkopádné, dusivými výpary temnot zamořené Zemi. Jako blesk roztrhlo hustý příkrov, který celou planetu halil do šedavých kalných mračen. Avšak nikdo z lidí to nepozoroval. Všichni byli příliš zaujati sami sebou a svými malichernými pozemskými starostmi, na které chtěli zapomenout při svých lehkovážných radovánkách. Takový život byl výsměchem čistotě a pravému životu, který vládl ve všech výše položených úrovních a Zemi vzdálených nádherných světech. Církev trůnila na mocném stolci, jenž byl vystavěn z touhy po moci a z rozumových hustě zapletených smyček lží a pokrytectví, které zcela překroutily Ježíšem přinesenou Pravdu.

 

Tlak Světla přítomného na Zemi sílil a všichni přisluhovači temnot byli zle tísněni. Ve strachu a hrůze před tímto zářícím Světlem se chytali všech možností, jak mu uškodit, či zeslabit jeho působení. Pomocníci Luciferovi nepotřebovali věnovat zvláštní péči lidem, kteří byli již temnem lapeni do sítí, ale zaměřili se na všechny, kteří v sobě nesli jiskru touhy po Světle. Snažili se, jak jen mohli, odvést tyto lidi z jejich nastoupené cesty, po které si předsevzali kráčet. Temno vynaložilo všechen svůj um a důvtip, aby všemožnými záminkami a lákadly pozdrželo nebo úplně znemožnilo velikou výstavbu, která byla ze Světla nachystána.

 

Daniela dlela také na Zemi. Narodila se v národě, který byl již dlouhou dobu připravován pro přijetí vyslance Světla. Byla nadanou ženou, a vše, do čeho se pustila, jí šlo lehce a jakoby samo. Uvědomovala si své schopnosti a pilně je rozvíjela. Někde v hloubi duše slýchala jakýsi hlas, že vše jí bylo dáno, aby to zúročila a mohla tak přispět k něčemu velikému, k něčemu, o čm zatím nevěděla, neboť jí byla tak jako každému, kdo na sebe opět bere záhal pozemského těla, dána páska na oči. Vše, co se odehrálo před jejím zrozením na Zemi, jí bylo skryto. Tak jako kdysi, prožívala zejména zrána, kdy se celá příroda probouzela a všechny bytosti jásavě svou činností oslavovaly mocného Stvořitele, a také navečer při kouzelných barvách zapadajícího slunce, nesmírné proudy jí dosud nepoznaných sil, které v jejím nitru probouzely zvláštní tesknou touhu.

Tušila, že se něco děje, že ve vzduchu je neobvyklé napětí, a cítila, že ji to někam táhne. Kam a proč, to svým denním vědomím nevěděla, avšak její duch a četné světlé postavy, které se k ní nepozorovány přibližovaly, ji nabádaly k tomu, aby hledala, po čem její nitro tak mocně toužilo. Jakmile chtěla prací a zábavami přehlušit toto neustálé nutkání, které ji nutilo vytrhnout se ze zaběhlých kolejí běžného života, prožívala veliký neklid a tlak. Proto následovala hlas svého nitra a hledala. Četla mnohé knihy, které hovořily o víře, chodila na filosofické řednášky, ale nic z toho ji nezaujalo. Čekala na něco, co ji mocně osloví a co naplní její žíznivou duši.

 

Jako náhodou se jednoho dne při cestě vlakem setkala se svou dávnou přítelkyní, která byla cele naplněna nedávným prožitím, které změnilo její život. Mluvila o tom, že konečně nalezla vše, po čem její duše toužila. Říkala, že poznala celou Pravdu, kterou církve a jejich kněží za staletí zcela pokřivili. Danielu její vyprávění zasáhlo jako volání a bylo důležitým milníkem na cestě jejího života. Po pár týdnech se chtěla vydat se svou přítelkyní za lidmi, o nichž s takovým nadšením mluvila.

 

Pokračování příště