Dopisy Kristýnce- pátý dopis

04.10.2012 14:30

 

 

 

Milá Kristýnko,

vzpomínáš, jak jsem Ti psala o Tvém narození? Narození děťátka je pro maminku nádhernou událostí. Každá maminka je v době těhotenství a nejméně po dobu prvních roků života děťátka citlivější, otevřená pro vše, co přispívá ke správnému vývinu dítěte. Chce jej vychovávat tak nejlépe, jak jen dovede. Samozřejmě, že vyslechne mnoho názorů, které jí mohou radit jinak, ale každý, byť i malý človíček je odlišný a potřebuje jiný přístup. Maminka, která je se svým děťátkem opravdu spojená, vycítí, co právě její dítě potřebuje.

Nedávno ses mě ptala, jak je to možné, že právě Ty jsi se narodila u nás, a proč musí mít Tvá spolužačka Klárka rodiče, kteří se stále hádali a po delším čase se rozvedli. Říkala jsi, že to není spravedlivé. Budeš-li pozorně číst tyto řádky, najdeš v nich odpověď.

V dnešní době je časté, že dva lidé zakládají rodinu na nepevných základech. Můžeme často vidět, jak se mladé dívky nevázaně baví s mladými muži. Pak, aniž se lépe znají, dají přednost lehkovážným hříčkám před pravou láskou. Při zábavách, či z jakéhosi pocitu nenaplnění, vznikají nerovné vztahy lidí, kteří se k sobě nehodí. V nich pak dávají mladí lidé průchod nízkým pudům a lehkomyslně se tělesně spojují. Potom se stává, že se kvůli dítěti, které čekají, musí vzít a založit rodinu. Nemá-li jejich vztah pevný základ a je-li založen například pouze na zevních sympatiích, to znamená, že si mladý muž bere dívku jenom proto, že se mu fyzicky líbí, pak již v prvních měsících společného soužití oba lidé pociťují, že mezi nimi není harmonie, že měli od života a od svého partnera jiná očekávání. Takové vztahy se dříve či později rozpadají.

Sama cítíš, že by sis své manželství přestavovala jinak. Již jsem Ti psala o pravé lásce muže a ženy, o tom, že lidé, kteří se k sobě hodí, cítí ve svých nitrech hlubokou lásku, které jsou připraveni přinést mnoho. Dáti sebe druhému člověku dobrovolně, z lásky. Takový vztah pak není založen pouze na vnějších sympatiích, ale tito dva lidé spolu souzní i duší. Jejich povahy se doplňují, mají stejné životní cíle. Takoví lidé pak touží spojit své životy v život společný. To je pevný základ pro rodinu. Neříkám, že takový vztah už je navždy ideální. V životě přicházejí někdy těžké chvíle, které jako by chtěly prověřit pevnost vztahu. Důležité je lásku stále živit, aby nevyschla jako květina, kterou jsme zapomněli zalévat. Nezačít časem myslet více na sebe než na toho druhého. Láska je vždy dávání, ne jen braní. Vznikne-li přesto nějaký nesoulad, je důležité hledat chybu nejprve v sobě a nemyslet si bezpodmínečně, že za vše může partner.

V nádherném souznění duší milujících se lidí může dojít v čistotě i ke spojení tělesnému. Pak mohou tito dva lidé přijmout z květu své lásky vzácný dar, kterým jest děťátko. Přivést duši na tento svět, vést ji a vychovávat až do doby její zralosti je úkol nádherný, ale velmi zodpovědný. V přikázání Cti otce a matku se nemluví pouze k dětem. Hovoří se v první řadě k rodičům, aby byli skutečně úctyhodnými. Takových rodičů si pak dítě váží přirozeně.

Dnes se mnoho hovoří o výchově dětí, začíná se mluvit i o výchově k rodičovství, ale tato se zúžila pouze na pozemské zabezpečení, a na správnou výživu a životosprávu nastávající maminky. V některých knihách se dočteme již o výchově dítěte v těhotenství. Zjistilo se totiž, že děťátko již v maminčině bříšku vnímá, naslouchá a cítí vše, co se kolem něj děje. Vnímá též pocity maminky a to, zda je očekáváno s radostí a láskou, či s nevolí.

Ale ani sebelepší výchovou nemůžeme změnit podstatu, tedy ducha dítěte. V polovině těhotenství, kdy jsou již všechny hlavní orgány a části těla děťátka vyvinuty, nastává zvláštní děj - maminka poprvé cítí pohyby svého miminka. To je okamžik, kdy se do připraveného tělíčka v matčině lůně vtělila lidská duše. Víme již, že na tuto Zemi už dlouhý čas nepřichází nikdo z lidí poprvé, ale každý zde byl již nesčetněkrát - narodil se, žil, zestárl a opět odešel z této Země. A proto je pochopitelné, že v polovině těhotenství přichází do malého tělíčka již hotová lidská duše, která toho již mnoho prožila.

Napadá Tě, že přeci nechceš jako své děťátko nějakého úplně cizího člověka, byť v malém tělíčku. Neboj se, nepřijde jen tak někdo. Není v tom žádná libovůle, ale vše je spravedlivě vedeno. O tom, jaká duše přijde, rozhodují rodiče, a zejména nastávající maminka. Ona svým cítěním a celkovým naladěním tvoří most pro příchod duše. Opět v tomto napáchala lidská nevědomost již velké škody a vznikla tak mnohá trápení. Je velmi důležité znát děje týkající se příchodu duše do matčina lůna. Je to děj spravedlivý do nejjemnějších odstínů.

O příchodu duše tedy rozhoduje duševní naladění nastávající maminky. Ta tvoří most do těch úrovní, kde se nachází duše stejného naladění. Potom se lidem zdá, že děti zdědily po rodičích mnoho vlastností. Je to pouze tím, že k těmto rodičům přišly stejnorodé duše. Proto je velmi důležité, jak je maminka v době těhotenství naladěna a co prožívá. Neméně důležité je, v jakém se nachází prostředí a jací lidé ji obklopují. Protože přicházející duše může být přitažena i jinou blízkou osobou. I kdyby byla duše maminky čistá, ale ona by se stýkala s někým hrubým či dokonce nízce smýšlejícím, temnější duše čekající v záhrobí na vtělení by mohla díky stejnorodosti s oním člověkem vytlačit duši čistší. Možné je to jenom proto, že v dnešní době mají na Zemi dosud převahu temnoty a jsou zde tedy více zakořeněny, než vše ušlechtilé, jemné, čisté, éteričtější.

Proto víš-li, jak vše v tomto ohledu probíhá, nemusíš se bát, že k Tobě přijde někdo cizí. Přijde přesně ten, pro koho jsou podmínky v rodině, kterou založíš, zcela ideální. Tato rodina je pro něj místem, kde se může naučit a prožít přesně to, co potřebuje ke svému zrání. Pro někoho je například i špatný sklon jednoho z rodičů pomáhající, protože býval také takovým a musí si prožít navlas stejně, jaké to je. To je pro něj jenom pomocí, aby se již napříště vyvaroval takového sklonu.

Ale je docela možné, že se s duší, která k Tobě přijde, již dávno znáš. Vaše stejnorodost vás opět svádí dohromady. Jen můžete být nyní vůči sobě v jiném postavení. Ba někdy převládne při příchodu duše nějaké dávné pouto nad stejnorodostí. Tedy je-li něco mezi nastávajícími rodiči a jednou z duší čekajících na vtělení nedořešeno, pak tato duše přichází po nitkách, které byly utkány v předchozích životech.

Znáš nyní zodpovědnost, kterou na sebe berou nastávající rodiče. Láskou a radostí rodičů z příchodu jejich děťátka se utváří nejbližší a úzký vztah všech zúčastněných duší. Nikoho pak nenapadne, že přišel „někdo cizí“. Je to pouze v tom případě, kdy byla duše přivolána nějakým jiným, temnějším člověkem. To pak rodiče pociťují bolestně a nechápou, kde se u nich vzalo kupříkladu tak zlostné dítě. V takovém případě nechť si maminka vzpomene, koho trpěla ve své blízkosti a jaké prostředí navštěvovala v době těhotenství.

Rodiče ducha v dětském těle výchovou vedou a usměrňují, jak nejlépe dovedou. Předají mu vše, co sami nabyli - vědění, zkušenosti i dovednosti. Ale v období zralosti a dospělosti nastává změna. Z dítěte, které bylo závislé na rodičích, se stává samostatný člověk, který má svobodnou volbu rozhodování. Je nyní na něm, jak využije všech rad a zkušeností, které mu rodiče předali. Již při narození děťátka mají rodiče vědět, že tento duch v dětském těle k nim přišel na nějaký čas a v době zralosti bude opět kráčet svou vlastní cestou. Přátelství, láska či rodinné zvyky je budou i nadále spojovat, ale rodiče musí vědět, že mají nechat své dospívající dítě jíti vlastní cestou. Nesmí jej nutit, aby kráčelo pouze v jejich vyšlapaných stopách.

Mohou mu přát, aby se vydalo tou nejlepší cestou. Právě tak, jako to přeji já Tobě. Vidím, jaké nástrahy všude ve světě na mladé lidi, jako jsi Ty, čekají. Budeš-li ale znát zákonitosti, podle kterých se vše řídí, a budeš-li jednat v souladu s nimi, nemůže se Ti nic zlého stát. Z celého srdce Ti, milá Kristýnko, přeji, abys našla ve svém životě stezku, která bude vést rozkvetlými zahradami a která bude mířit stále vzhůru. Přeji Ti, aby ses stala pravou ušlechtilou ženou, která ve svém nitru nosí Čistotu jako ten nejvzácnější poklad. Ale o tom až příště…

Tvá maminka

 

Maria M.