Dopisy Kristýnce- třetí dopis

03.09.2012 22:25

 

Milá Kristýnko,

dnes jsi přišla pozdě v noci domů, a já vidím, že se kolem Tvé duše stahují šedivá mračna. Píši Ti opět, protože mé rady jsou Ti nepohodlné, snad mě Tvá duše uslyší. Možná si jednou přečteš tyto řádky. Modlím se za Tebe, aby dobro ve Tvém nitru zvítězilo nad temnotou, která číhá všude kolem na nebdělé lidské duše. Myslíš si, že víš sama všechno lépe, že svět, ve kterém žiješ a kam Tě to tak táhne, je jedině ten pravý.

Možná se Ti to tak zdá dnes, mezi mnoha kamarády je Ti příjemně, ale co Tvá duše? Jakou špínou dnes opět musela projít, a to pro pár chvil zábavy, pro kontakt s lidmi, kteří se tváří, že Tě mají rádi. Ale to jenom do kdy budeš zpívat jejich písně a mluvit jejich řečí. Kdyby ses však obrátila a šla jinou cestou, poznáš pak, kdo z nich byl skutečný přítel a má Tě rád pro to, jaká skutečně jsi.

Dokud jsi byla dítě, Tvůj duch byl chráněn a nemohlo se k němu přiblížit nic z toho, čím je prosyceno naše okolí. Neexistuje jen to, co vidíme očima nebo na co si můžeme sáhnout. Víš přece, že Tvé myšlenky jsou skutečné, ale vidět ani nahmatat je nemůžeš. Představ si, kolik kolem nás žije lidí. Každý z nich neustále na něco myslí. Kolik asi myšlenek vyšle do světa jeden člověk za hodinu? Kolik silných prožitků a pocitů prožije člověk za den?

Nic z toho se neztrácí. Vše vytváří formy. Je to skutečné, jen je to jemnější než vše, co vidíme kolem. Ještě si představ, kolik lidí odchází z této Země. V dnešním světě většina z nich nechce slyšet nic o nějakém životě po smrti. Věří, že jen tento život, život na Zemi, je ten jediný, skutečný. Kam myslíš, že tito lidé odcházejí, jakmile odloží pozemské tělo? Jsou tam, kde sami chtěli - na Zemi.

Jen si představ, když jdeš do města a procházíš rušnou pěší zónou. Kolik je všude vlivů, proudů, myšlenek i duší, které na Tebe působí. Když jsi byla ještě dítě, byla jsi před všemi těmito vlivy chráněna. Prožívala jsi radostně přítomnost a Tvůj duch byl jakoby skryt ve skleněném zámku. Vše viděl, ale nemohl naplno působit navenek a zpět k němu nic nemohlo proudit.

Ale v době dospívání se děje něco velmi zvláštního. Člověk v tomto věku nabyl již dosti zkušeností a ví, jak to ve světě chodí. Správnou výchovou by se měl naučit, že vše, co vyšle do světa, se mu vrátí. Že špatné skutky i myšlenky táhnou člověka dolů a čisté, světlé dávají křídla k letu vzhůru. V tento čas se otevírají brány skleněného zámku. Duch může začít plně působit a spojuje se s mocnou silou, která v tomto věku začne v člověku pulsovat. Duch jako by se probudil ze spánku. Vše, co dříve prožíval jako krásný sen, je nyní skutečností a on není již pozorovatelem, ale stává se hybatelem všech událostí. Tuto mocnou sílu může plně používat, spojit se s hmotou a dokázat zde veliké činy.

Lidský duch přichází na Zem z vyšších jemnějších oblastí a hutnost Země je pro něj zcela jinorodá. On si při vtělení sice bere pozemské tělo jako šat, ale nemůže v něm být plně činný, dokud se nespojí s touto silou. Tato síla se v mladém člověku probouzí přesně v době jeho zralosti, a on s ní pak může vědomě nakládat. Bylo by to jednostranné, kdyby člověku bylo tolik dáno a nebylo po něm nic požadováno. Zodpovědnost. Ano, od chvíle, kdy se duch spojí s touto silou, je plně odpovědný za to, jak s ní nakládá.

Lidský duch má schopnost přitahovat. Přitahovat vše, co má možnost využívat. Přitahuje proudy záření, myšlenkové formy, lidi, události a další. Ale není tomu tak, že vše se na něj valí v divoké směsici a on je bičován osudem, jak si to mnozí lidé myslí. Takoví lidé ještě nepoznali schopnosti svého ducha. Lidský duch je jako mocný vladař, který má v rukou svůj vlastní osud. Žezlem tohoto vladaře je svobodná vůle. „Svobodná vůle? Vždyť žádnou nemám, ze všech stran mě stále něco ovlivňuje. Stále mi něco nebo někdo říká, co mám dělat a co zase nesmím nebo nemohu,“ řeknou si mnozí lidé.

Každý z lidí však svobodnou vůli má. V každý okamžik něco chceme. Stále nám hlavou proudí myšlenky a my vždy něco chceme. I když nic nechceme, je to naše rozhodnutí. Funguje to jako rádio. Na jaké vlny je přístroj naladěn, takové vlny přijímá. Proto se říká, že stejné přitahuje stejné, ale je to jen v tom, že i když jdeš rušnou ulicí plnou viditelných i neviditelných vlivů, přitáhneš k sobě jenom to, co jsi sama chtěla. Říkáš, že to tak není? Že jsi přece nechtěla, aby ti někdo ukradl peněženku. Ne nyní. Ale představ si, že naše Země krouží daleko od východiska všeho Světla, je mu velmi vzdálena. Vše je zde pomalejší a vše nějaký čas trvá.

Když jsem chodila do školy, jedna paní učitelka mi vepsala do památníku: „Dobro a zlo je jako ozvěna v horách, cokoli vyšleš, třikrát se ti vrátí.“ Je to skutečně tak. Každý Tvůj skutek, sklon, cit i myšlenka tvoří formu. Tu vysíláš do světa. Ona oběhne určitou dráhu, tady na Zemi to může trvat i déle než pozemský život, ale bezpečně se to k tobě opět vrátí. Dobro i zlo se vrátí ve všech odstínech přesně tak, jak jsi je vyslala, jen za tu dobu stačí k sobě přitáhnout ještě stejnorodé, a tak sklizeň je bohatší než setba.

Každý z lidí byl již na Zemi nesčetněkrát, i když si to nepamatuje. Proto si můžeš snadno představit, že lidé žijí uprostřed následků svých rozhodnutí, proto se jim zdá, že je vede osud a že nemají žádnou svobodnou vůli. Tato svobodná vůle je zakopána pod spletí pout, uzlů a provazů dřívějšího chtění. Zní to možná až děsivě.

Stvořitel dal však lidem záchranný pás. Mohou se zachránit z každé sebetěžší situace, z každé hlubiny. Tohoto záchranného pásu se může zachytit každý. Mladí lidé právě ve Tvém věku se mohou spojit se silou, která nastupuje v době zralosti. Poslechnou-li hlas svého ducha, který touží po svobodě, po Světle, lásce, radosti a štěstí, nastoupí pak správnou cestu. Když mladí lidé neplýtvají touto silou, která je tak mocná, že se jim zdá, že mohou změnit celý svět, když vědomě a zodpovědně používají schopnosti svého ducha, pak, ano, pak mohou všechna dosavadní pouta a uzly dřívějších činů, tedy karmu, setřást lehce a bez námahy. Tak mohou začít s čistým štítem a nalézt ztracenou svobodnou vůli.

S tou pak musí nakládat velmi zodpovědně.

Kdo však tento drahocenný čas nevyužije, je tím sám vinen. Kdo touto drahocennou silou plýtvá a podává ještě k tomu ruku temným silám, toho tyto síly přemohou a on se zpod jejich vlivu již nemusí dokázat vyprostit. Proto je v tomto věku velmi důležité, kterou cestou se vydáš. Máš v rukou všechno. Jsi královnou svého osudu. Nyní můžeš setřást vše staré a nastoupit volnou novou cestu vzhůru, či můžeš svou duši zcela ztratit pod nánosem špíny a bahna.

Proto prosím, zvaž, zda Ti stojí za to pár chvil zábavy, jestliže při tom podáváš ruku temným silám. Vždyť je mnoho jiných věcí, které by Tě mohly zajímat a ze kterých by ses radovala, aniž bys musela šat své duše halit do tmavých mraků.

S láskou Tvá maminka

 

Maria M.