Duchovní důsledky interrupce

03.08.2015 12:18

 

Interrupce znamená potrat nebo umělé přerušení těhotenství. Je to hluboký zásah do svobody vyvíjejícího se života s destruktivním celospolečenským dosahem. Mezi základní rizika, která jsou s výkonem interrupce vždy spojeny, patří zejména:

Ničivý dopad na fyzický zdravotní stav ženy s možným narušením její plodnosti mechanickým poškozením porodních cest - i trvalého charakteru.
Ničivý dopad na psychiku ženy, protože nezvládla základní mateřskou povinnost ochránit život svého nenarozeného dítěte, mnohdy i pod vlivem silného tlaku nejbližšího okolí.
Je třeba uvědomit si, že i v takové složité situaci se dá strach a duševní nátlak překonat upřímným odhodláním přijmout dítě s láskou, navzdory všem předpokládaným obtížím. Vždyť co je to váha obtíží a starostí při výchově dítěte, toužícího po životě, ve srovnání s mučivý výčitkami svědomí za nesprávné rozhodnutí, přinášející smrt? Při upřímném postoji přijmout dítě s láskou bude každé ženě poskytnuta často nepředvídaná pomoc, přitažená k ní jejím vnitřním přesvědčením o tom, že se rozhodla správně, i navzdory počátečním obavám. Pokud je ochotná lásku dát, bude ji i přijímat, to je Zákon! Každá žena může proto důvěřovat svým schopnostem, které jí byly dány a neměla by zanevřít na dítě ani na samu sebe kvůli jeho početí.

 
Přerušení vyvíjejícího se lidského života je dokonaným přestoupením přikázání "Nezabiješ!", A to bez ohledu na to, zda plod v těle matky již za "hotového člověka" považován je, či není. Když se život už začal vyvíjet, má právo na svoji existenci a ochranu tak, jak ho máme my. Proto na tom už nemůže nic změnit ani rozhodnutí matky, ani rozhodnutí otce. Vždyť se oba mohli rozhodnout dříve, zda si dítě přejí, nebo ne a svým odpovědným soužitím mohly otěhotnění předejít, pokud si ho nepřáli. Vždyť příroda moudře zařídila plánování rodičovství přirozeným způsobem, aniž se člověk interupcí provinil proti jejím zákonům. Pokud by také došlo k nechtěnému otěhotnění, je to vždy jen důsledek řízení a přístupu partnerů. Proč by za jejich jednání mělo zaplatit životem bezbranné dítě? Proč by měla trpět oběť a nikoliv "viník"? Častou "omluvou" přerušení těhotenství bývá skutečnost, že žena byla k intimnímu životu partnerem nebo cizím mužem nucena. To se považuje za legitimní důvod pro interrupci, protože žena se pro život dítěte sama svobodně nerozhodla. Položme si však otázku: Nedochází k takovým událostem právě když samotná žena dává k ponižujícímu zacházení s sebou podnět jako první? Jen si všimněme způsob vyzývavého odívání a chování těch mladých dívek a žen, které byly zneužity. Všimněme si, v jakém prostředí dobrovolně pobývali a s kým sdíleli přítomnost. To nám mnoho souvislostí vyjasní a těžiště problému upozorní na jeho pravou podstatu.

 


Ukazuje se, že řešení podstaty nechtěného těhotenství je třeba i v tomto případě hledat ještě před jeho vznikem, a to právě v mravní nečistotě ženy. Pokud to dokážeme, pak pochopíme, že násilné přerušení těhotenství nikdy nic nevyřeší a účet viny zúčastněných ještě více zatíží, protože neřeší skutečnou podstatu problému - přístup ženy a muže k jejich mravní čistotě a duchovní úloze, předurčené Stvořitelem.
Jiným, obecně rozšířeným, důvodem pro interrupci je očekávané narození nějakým způsobem postiženého dítěte. Nesmíme však zapomínat, že i takové dítě má na základě výše popsaných důvodů plné právo na život, protože má svým životem co říci nejen rodičům, ale i společnosti, která má šanci prokázat, jak hluboce si cení životy nejbezbrannějších.


Pokud někdo trpí, má to být pro nás výzvou k pomoci, ne k odsouzení! Proč bychom je měli odsoudit jen proto, že jejich prožívání a vnímání světa je jiné než to naše?
Usmrcení postiženého dítěte z jakýchkoliv důvodů navíc znamená nepochopení hlubších životních souvislostí a odepření pomoci tam, kde je nejvíce očekávaná.
V případě, že si je žena vědoma zdravotních problémů, které by během těhotenství mohly v krajním případě ohrozit její život, a nechce se takovému riziku vystavit, měla by se i navzdory své touze po děťátku myšlenky na mateřství vzdát, a tím zcela vyloučit možnost rozhodování se "pro" nebo "proti" interupci.

 
Milá čtenářko, čtenáři!
Pokud teď čtete tyto řádky a nacházíte v nich poznání souvislostí Vám dosud neznámých, vězte, že není ostudou přiznat si chybu minulosti, pokud. jste se jí možná i Vy dopustily. Když pochopíme, proč jsme jednali nesprávně, máme přece možnost napravit každý omyl. Základním předpokladem však zůstává schopnost hlubšího pochopení souvislosti života a poctivé zamyšlení se nad vlastními pohnutkami, vedoucími k osudově vážným rozhodnutím. A interrupce je jedním z nich.
Lékaři, kteří neznají hodnotu lidského života veřejně hovoří jen o případných tělesných problémech, které jsou s interrupcí spojeny. Nevidí však do bezradného srdce ženy, která často až po mnoha letech života procitne k hloubce svého provinění a prožívá nepopsatelné výčitky svědomí, které jsou často mnohonásobně těžší než největší zdravotní utrpení, se kterým ji před potratem seznámili.
Chraňme proto život a snažme se o docenění jeho velké hodnoty, aby se už nikdo z nás nemusel při pohledu na svou minulost stydět za svá rozhodnutí.
 

 

Příběh pro matku

 Buď na okamžik upřímná a zamysli se, matko! V důvěře sestupovalo v záchvěvech vesmírných tónů pod Tvé srdce dítě. Víra, naděje a touha po životě hnali ho dlouhou cestou Stvořením až k Tobě. Na Tvé zavolání!
A hle, když jako poutník - cizinec, který z neznáma přichází do neznáma, procitlo náhle v Tvém klíně, zděsilo se hrůzou. Vlak zastavil na konečné zastávce a nikdo ho tam nečekal. Lavička, na níž ho měl čekat alespoň jeden jediný člověk z celého světa, byla opuštěna.

 

 

"Není to jen zlý sen? Je to opravdu skutečnost? ", Ptá se nahlas sebe samého, v okamžiku bolestného procitnutí. Ticho a tma však odpověděly rychle a přesvědčivě. "Vždyť jsem přišlo na zavolání", zvolalo podruhé a zatímco v tichu doznívala tato slova němé obžaloby, jeho pohled zastřel závoj těžkých slz.
Pochopilo, ačkoli zmatek a úzkost svíraly jeho zlomené srdce ostře a neúprosně. Ještě chvíli zápasili v něm naděje s beznadějí, ještě chvíli dohárala jeho poslední naděje na život.
Kde si tehdy stála Ty, matko? Stála si někde ukrytá v strachu o sebe samu? Nepřišla si na ně počkat ze strachu o své pohodlí, práci, tělesnou krásu, která z Tebe jednou opadne, jak opadává ze stromů suché podzimní listí?
Kniha životních prožití zůstala zavřena a na jejích velkých sněhobílých stranách nezbylo Tvou vinou nic, jen osamocené jméno Tvého dítěte.
Najdi v sobě hloubku tohoto svého provinění, matko, protože Tvé dítě na to snad ještě dnes, na opuštěné stanici svého života, s nadějí čeká. Čeká na pochopení Tvého provinění, aby se konečně mohlo uvolnit a dále kráčet cestou života za svým štěstím.
Pokud to dokážeš a procitneš k vroucí lásce k životu, kterým si opovrhla, pak milost dokonalého Otce spojí Tvou životní cestu s pěšinkou Tvého dítěte, aby ses mu jednou směla podívat do tváře a prožila jeden z nejkrásnějších okamžiků mezilidské lásky a odpuštění.
Jen neklesej na mysli! Ztracené je jen to, čeho se sami vzdáme ...

 

Redakce

Z časopisu : Pre-Slovensko

Ilustrace: Aneta Mišovie