Jak poznám, že prožívám svůj život správně?

25.04.2012 15:35


Prožívám pocit blaženosti i bez zjevných příčin.
Cítím se být zamilovaná, i když se to nevztahuje k nikomu konkrétnímu.
Nemá na mě vliv žádná negativní emoce z venčí, jakoby se přede mnou všechno zlo a negace rozpouštěly ve světle.

Raduji se z maličkostí.
I když jsem fyzicky právě sama, vnímám, že jsem uprostřed všeho dění.
Necítím žádné ohrožení, všechno co ke mně přichází vnímám jako přirozené, hravé, zajímavé, poučné...
Nemám strach ze smrti, ze změny, z odloučení, z prázdnoty, samoty a z nemoci.
Každý nový den vnímám jako šanci udělat něco jinak, něco nového se naučit, někoho druhého potěšit, podpořit a inspirovat.
Cítím se silná a nemám potřebu to někomu dokazovat.
Vnímám Boží sílu ve všem kolem sebe.
Cítím, že je pro mě Bůh tím nejvyšším a zároveň je pro mě tím nejbližším, na koho se mohu v každé situaci spolehnout.
Jsem si vědoma velkého citu a lásky k sobě a ke všemu okolo sebe.
Neexistují žádní nepřátelé.
Nesoudím lidi, zda jsou dobří nebo zlí, setkávání s nimi a prožívání, které mi z toho plyne, jsou pro mě vždy obohacením, poznáním, lekcí nebo zkušeností na mé cestě.
Je mi, jako bych byla prostoupena světlem.

Kam vejdu, všechno prozářím svým vnitřním klidem, láskou a dobrem.

Cítím se být v souladu a harmonii se všemi bytostmi.
Neberu se příliš vážně, neustále si udržuji nadhled.
I když druhý panikaří, vím, že je všechno v pořádku.
Umím se smát očima.