Jak předejít podzimnímu nachlazení? část 2.

04.11.2013 18:22
 

Už jsme si psali o tom, jak důležité je, jak začneme každý nový den- zda ve spěchu a stresu, anebo v klidu, s přehledem, krásně a pozitivně naladěni. Naše tělo zobrazuje stav naší duše. Každá slabost či nemoc je upozorněním: „Člověče, zamysli se, co je v neharmonii mezi tebou a Stvořením?“

 

Pečujme především o svou duši a tělo naši duševní pohodu a vyrovnanost s radostí zobrazí.

V dnešní době je tomu naopak. Ženy věnují mnoho úsilí, peněz a času na zkrášlení a upravení svého zevnějšku. A většina populace pak vynakládá mnoho sil na vyléčení se z chorob, které je postihují. Vím, vypadá to až naivně, když řekneme, že toto vše je přeci zbytečné. Stačí si uvědomit, že naše tělo skutečně zobrazuje stav naší duše.

Ptejme se každý den, zda jsme v harmonii se zákonitostmi, které řídí a udržují celý vesmír. A budeme zdrávi na těle i na duchu.

 

V knize Jany Janouškové Kuchařka pro tělo i duši II. Se můžeme dočíst: „Tělo je posvátným chrámem naší duše. Nejsme tu proto, abychom bojovali, ale proto, abychom žili v radosti a míru.

Ptáte se, jak toho dosáhnout? Nezáleží v prvé řadě na tom, co děláme, udělejme však ze své práce službu Bohu. Ve službě učinit něčí život lepším. Dotknout se něčího života je víc než peníze.

Žijme ve ctnostech jako je laskavost, respekt, čestnost, služba ostatním- to je to, co je třeba dělat.

V ŽIVOTĚ NEPŘITÁHNEME TO, CO CHCEME, ALE PŘITÁHNEME TO CO JSME!

Nemysleme v životě jen na sebe a naše hudba sama zní.

Můžeme si klást otázky:

Jak mohu co nejlépe sloužit?

Jak mohu být laskavější?

Jak lépe respektovat druhé?“

 

Abychom pro sebe a své tělo každé ráno něco prospěšného udělali a naladili se tělesně i duševně na nový den, je dobré mít ráno svůj malý pravidelný rituál. Každý může dělat to, co sám cítí, co mu prospívá a dělá mu dobře.

Mně se osvědčilo každodenní ranní cvičení. Postavím se doma směrem k východu a cvičím Pozdrav slunci. Při cvičení využívám správného dýchání. Trvá to jen chvilku a celé tělo se krásně rozproudí a probudí.

Opláchnu si obličej studenou vodou. V dětství mě tatínek naučil, abych se každé ráno studenou vodou osprchovala celá. A skutečně mi otužování prospívalo, nemocná jsem bývala jen zřídka. Musím se přiznat, že dnes už to nedělám.

Každý den po ránu také vypiji sklenici pramenité vody, kterou si nosíme ze studánky. Staří číňané doporučují pít po ránu vodu teplou a dát si i teplou výživnou zdravou snídani jako zdroj tepla a energie do počátku dne. U nás je spíše běžné uvařit si bylinkový čaj. 

 

Každý den téměř za každého počasí vyběhnu do ranní zahrady. Zejména v teplejším období je plná života a nové energie. Příroda mě vždy naladí a inspiruje. Zhluboka se nadechuji a vpíjím do sebe onu ranní svěžest a zářivé paprsky slunce. Vše toto trvá pár chvil a můj počátek nového dne je radostný a inspirující. Mám vyzkoušeno, že když své malé ranní rituály z pohodlnosti nebo nedostatku času nestihnu, můj den se stává plochým, mé prožívání běžných věcí není tak bohaté a hluboké. Můj vnitřní svět naplňují všední myšlenky místo krásných nápadů a světlých inspirací, kterými se mohu nechat vést.

Pokud do sebe vpíjíme po ránu paprsky slunce, je nám dobře, cítíme se silní a spokojení. Jestliže však slunce po ránu nesvítí, musíme si uvědomit, že tam vysoko nad těmi hustými mraky, které přikrývají zemi jako tlustá peřina, svítí zářící slunce stále. To jen my máme dnes zakrytý výhled. Je to jako v životě. My lidé na zemi máme pásku na očích. Nevidíme, ani vidět nemůžeme zářící zdroj veškerého života. Avšak v nitru cítíme, že je. Že tam vysoko, kam nikdy nebudeme moci dohlédnout, je Stvořitel, z jehož působení proudí pravěčná mocná všeoživující síla. Bez ní bychom nemohli vzniknout, ani bychom neměli žádného trvání.

I při jakýchkoli těžkostech a starostech máme vědět, že vše záleží jen na úhlu pohledu. V každé situaci si můžeme zoufat, že je bezvýchodná. Ale stejně tak si můžeme říct, že dneska zkrátka slunce nesvítí, ale já vím, že ono je a jednoho dne opět vyjde a nám vysvitne nová naděje.

 

Když však nastane den, který nás již po ránu vítá sluneční září, nemeškám a při mé ranní návštěvě zahrady se nastavím jeho světlu. Představuji si, jak jeho životadárné paprsky proudí až do konečků mých prstů. A právě tak si představuji, že světlo prostupuje každou mou buňkou a napájí ji životadárnou energií.

Dýchám zhluboka, abych po ránu okysličila krev čerstvým vzduchem. Existuje pro to i jedno cvičení z jógy, které jsem si převzala.

Učiníme náš dech vědomým. Neberme jej jako samozřejmost. Dech je dar úzce spojený s naším duchem. Vědomým dechem do sebe čerpáme životodárnou energii, která proudí vším. Toto cvičení můžeme použít i v jakékoli stresové situaci, kdy se chceme zklidnit nebo před spaním. Svou pozornost zaměříme na dech. Alespoň 3x se zhluboka nadechneme a pomalu vydechneme. Můžeme vyzkoušet i jednoduchou techniku dýchání: 8 dob nádech, 4 doby zadržet, 8 dob výdech a 4 doby zadržet. Energii, kterou tak přijímáme, můžeme posílat do každého orgánu nebo k bolavému místu.

Při tom všem, co dělám pro tělo, snažím se po ránu naladit i svou duši na jemné proudění, které se k nám shůry snáší. Již dávné, v našich očích primitivní národy, o tom věděly a snažily se být harmonii s Jednotou, a také s Matkou Zemí.

 

M.M.

 

Použitá literatura: Jana Janoušková- Kuchařka pro tělo i duši II.