Krása harmonie

31.08.2015 22:12

 

Přestože se s označením harmonie setkáváme celkem často, a to mnohdy u zcela protichůdných oblastí, každému se v mysli vybaví poněkud odlišný obraz. Někdo si může představit souhrn vlastností jako je soulad, vyrovnanost, vyváženost, ladnost či další. Hudebníci si pod tímto pojmem představují souzvuk více rozdílných tónů (jiných druhů), které stojí na správném místě a vzájemně se doplňují, přičemž jejich souzvuk v nás vyvolává libozvučný a příjemný pocit plnosti tohoto vjemu.

Prvním předpokladem harmonie je (např. při hře na strunné hudební nástroje), aby byly správně naladěné všechny zúčastněné nástroje. Každý, kdo hrál alespoň na kytaru, může potvrdit, že na rozladěném nástroji je možné něco vybrnkávat jen na jedné struně. Teprve když kytaru naladíme, můžeme vytvářet harmonické akordy hraním na všech šest strun.

Uvedené principy platí nejen v hudební oblasti, ale i ostatních sférách. Zcela obecně lze říci, že k vytváření krásnějších a pestřejších souzvuků je nutno rozeznít současně více kmitajících se látek. Přitom je lhostejné, zda kmity vnímáme sluchem či zrakem, neboť je známé, že barvy v sobě mají jasné znění, odpovídající určitému tónu a naopak ― každému tónu lze přiřadit konkrétní barvu. Mezi barvou a tónem ve skutečnosti není rozdílu, neboť tvoří jednotu. Vše co vnímáme, jsou jen rozličné formy kmitajícího záření.

Pozorujeme-li třeba nějakou krásnou květinu, může nás okouzlit svým nádherným tvarem a pestrou barvou. Představme si ještě, že každý z barevných odstínů vysílá do svého okolí určitý druh znějící vibrace, což mohou vnímat někteří jasnoslyšní jedinci. Kolem této květiny se tedy může linout nejen oblažující vůně, ale i okouzlující zvonivý akord. A přestože ho třeba neslyšíme, cítíme, že na nás působí v nádherném vzájemném harmonickém souladu nejen její vzhled, barva, vůně, ale ještě mnohem, mnohem více…

Rovněž člověk by měl takto působit a vyzařovat jen oblažující vibrace. Aby to bylo možné, musí v něm být vše v pořádku - teprve poté může harmonicky působit na své okolí. Pokud je rozladěná libovolná součást naší osobnosti, můžeme kolem sebe jen těžko šířit harmonii. Obdobně, jako stačí jedna rozladěná struna, aby to „zkazilo muziku“, naruší celkové vyzařování člověka nemocný tělesný orgán, nevhodné chemické sloučeniny přítomné v krvi nebo zablokované energetické centrum. Také negativní myšlenky a nepatřičné vnitřní nastavení působí nejen na nás samé, ale i na druhé lidi.  Můžeme se sice omlouvat, že nikdo není dokonalý, ale disharmonii ve vyzařování tím nevylepšíme.

Přesto však ve svém nitru cítíme, že bychom chtěli harmonicky spolupůsobit s dalšími dobro chtějícími lidmi. Na naší pozemské úrovni se ovšem setkáváme s různými jedinci, kteří mají mimo jiné i odlišné názory. Tato jejich specifika bychom však měli vítat a ne je brát jako domnělé chyby. Pestrost je totiž chtěná - jednotlivý člověk totiž nemůže obsáhnou vše. Ke splnění jakéhokoli důležitého úkolu je proto nutná součinnost více různých lidí.

Nutnost doplňování si můžeme uvědomit též skrze barvy. Je známo, že rozkladem „bílého světla“ vznikají všechny základní barvy. Zpětným složením jejich paprsků můžeme opět získat prapůvodní a nejdokonalejší barvu, tj. bílou. K tomu však může dojít jen tehdy, jsou-li barvy, ze kterých se bílá skládá, zcela čisté. Došlo-li mezitím k zakalení třeba jen jedné z nich, nemohou se již harmonicky doplňovat a nevytvoří čistě bílou barvu.

Z tohoto vyplývají závěry i pro oblast vzájemné spolupráce mezi lidmi: harmonie mezi dvěma či více osobami může zavládnout jen tehdy, pokud mají všichni čisté myšlenky a chtějí-li výhradně dobro. Jestliže se do libovolného společenství vetře třeba jen jeden člověk, který má mocenské či sobecké zájmy, naruší tím i celek. Přestože se takovýto jedinec může přetvařovat, vždy ho prozradí jeho zakalené vyzařování. A mimoto z toho vyplývají následné disharmonie v daném společenství.

Začněme se tedy již skutečně učit hrát na nástroj, jenž jsme obdrželi k pozemskému putování. Snažme se co nejlépe ladit nejen své nitro, ale i vyzařování krve! V určitém údobí našeho života můžeme sice hledat pomoc u léčitelů, kteří změnou vyzařování krve nebo určitého orgánu mohou na nějaký čas správněji „naladit“ naše vibrace.

Budeme-li však dále dělat stejné chyby, dojde opět k našemu „rozladění“. Proto se musíme v prvé řadě snažit, abychom odkládali své chyby. Teprve až dokážeme zjasnit své nitro i vnější vyzařování, budeme se moci plně zapojit do harmonických záchvěvů celého stvoření, do něhož prozatím vnášíme nesoulad.

Čím tedy začít? Hledejme nejprve sami v sobě i v druhých přednosti, které je třeba rozvíjet, aby vyrůstaly do výše, vstříc nádherným ctnostem. Muži v sobě mohou objevit třeba rytířskost, která možná ještě spí; obdobně, jak je uvedeno v pověsti o vrchu Blaníku, v němž mají spát rytíři, čekajíce na své probuzení. Setřesme tedy ze svých očí i záhalů všechny „blány“, které brání našemu probuzení a volnému vnitřnímu rozmachu!

Ženy zase mohou ve svém nitru odhalit čistotu, která tiše a pokorně čeká, až ji znovuobjeví a plně využijí. Dokáží-li to, stanou se z nich opět kněžky čistoty, jež se však nebudou zbytečně zavírat do klášterů, ale budou uprostřed těch, kteří je potřebují, kolem sebe šířit požehnání a radost. Poté budou skrze ženy proudit záplavy světla, které nejen napomohou celkové očistě, ale posílí vše prozatím slabší, aby i ono mohlo růst vzhůru!

Teprve rozvinutím pravých ctností se z nás stanou lidé, kteří jsou schopni zapojit se do služby celku a přispět tak k opravdové HARMONII. Nám, kteří ještě žijeme v době zmatků a hroucení se všeho nesprávného, to sice může prozatím připadat jako neskutečné. Avšak velká očista s jistotou zničí vše špatné a temné!

Až po jejím ukončení povstane i na této Zemi pravá krása! Očištění a zjasnění lidští duchové se potom budou dobrovolně souhlasně zachvívat; jejich radostné tvoření bude jako jásavé děkovné modlitby stoupat do světlých výšin. A v nich se bude zrcadlit všechna harmonie a všechno štěstí, které budou moci na Světlem pozměněné Zemi prožívat!

 

                                          Výňatek z poslední kapitoly knihy Tajemství krve II od Víta Syrového

Ilustrace:© Eva Lipinová