Letní čas prázdnin a volnosti, 2. díl

08.08.2016 11:08

 

Milé čtenářky, je mi radostí opět se s Vámi setkat prostřednictvím tak krásné příležitosti tohoto psaní. Těší mne, že mnohé z Vás se pilně a s vytrvalostí snaží o celostní proměnu své osobnosti a nechává se inspirovat čistými, krásnými záchvěvy duchovního rozměru ženství.

Prázdniny se rozeběhly do své druhé půli, léto je v plném proudu a život ve Stvoření se odvíjí podle stále týchž, dokonalých a nezměnitelných přírodních zákonitostí. Do nich je vetkáno vše, co potřebujeme znát pro své vědomé, stále svěží a radostné bytí.

V prvním díle jsme se více rozepsaly o tom, jaká úskalí může letní období přinášet, pokud ještě úplně pevně nestojíme tak, jak je po nás, ženách na této Zemi chtěno. Psaly jsme o lehkomyslnosti či nevědomosti ve způsobech odívání, o laškovné a nevázané komunikaci, přemíře jídla a pití, o bujarých oslavách… a v závěru nakonec i o tom, jak tyto nepěkné formy jednání úspěšně překlenout a zcela nově postavit do záchvěvů čistoty a přirozenosti.

Patrně žádná z nás nestojí nyní ještě natolik dokonale a natolik správně, aby neměla již zcela ničeho, čeho by u sebe sama nemohla ještě mnohem více prosvětlit, učinit více něžné, čistší, půvabnější… Každá taková upřímná snaha bude smět být pak obdarována i novým pomocným požehnáním, které skrze nás (dosaženou vyšší zářivost naší bytosti) současně pomáhá také druhým lidem. I beze slov. J

Pojďme v dnešním psaní - opět o něco více a hlouběji - nahlédnout do souvislostí, které se prolínají naším ženským bytím, abychom posilněny a občerstveny dokázaly statečně kráčet vpřed na naší ženské cestě na této Zemi…

Čtení 1. dílu Vám možná přineslo do duše a mysli více otázek, a na některé z nich se zde pokusíme odpovědět. Pokud zde odpověď právě na Vaši otázku nenaleznete, kdykoliv nám ji můžete napsat a poslat na e-mail uvedený v kontaktech a rády ji pro Vás zodpovíme.

 

 

 

Proč se halit do důstojných ženských oděvů i v horkých letních dnech?

Kdyby bylo dnes na Zemi vše čisté a správné, patrně bychom se tomuto psaní již nevěnovaly, protože pro každou z žen by její čistý stud byl úplnou samozřejmostí a naplno by z jádra její osobnosti mohl pronikat i navenek – do všech pohledů, pohybů, do slov…i způsobu odívání. Právě čistý stud naší osobnosti je nám tou největší ochranou.

Cítit v nitru to jemné zachvívání, které nás přirozeně vede k čistému chování… vzpomeňme třeba na jemné klopení zraku, umírněnou ztišenost, umění naslouchat… to jsou jen některé z vnějších projevů osobnostního cítění a studu. Jeho důsledkem a jakýmsi nejzazším výběžkem je potom také pocit studu tělesného (cit a pocit jsou tedy rozdílné, o tom více někdy příště). Takové povznesení naší osobnosti je třeba, abychom mohly i plně prožívat, proč se pravé ženství ve všech svých obalech a schránách potřebuje vždy důstojně zahalovat.

Pozemské tělo ženy je nejhrubší schránou ducha, nejhrubším ochranným obalem, a plně se tedy také o něj musíme postarat. Chceme-li se zachvívat i zde na Zemi v plnosti duchovního probuzení, tělesnou schránu nelze opomíjet. Je nám třeba rozproudit více naše vnitřní cítění, se kterým časem dostoupáme k vlastnímu přesvědčení o mnohém... Potom i pochopení potřeby zahalování nám bude samozřejmostí pramenící nikoliv z uměle přijímaných názorů a ponaučení, nýbrž bude zářivě živoucí potřebou v našem prožívání  – a teprve to má veliký význam pro ducha. Vše „shůry dané“ pak začneme rozpoznávat jako zázračně dokonalé, přitom však prosté i přísně logické a věcné – vždyť žena má jiné úkoly (než muž), proto také i jiné tělo a nutně i způsob jeho zahalování.

Pokud již nosíte dlouhé sukně a šaty, např. proto, že Vám v tom jdou příkladem jiné ženy, nebo prostě že zatím „jen víte, že by se to mělo“, i to je již pokrokem vpřed. Jen ještě ve svém úsilí vytrvejte a stále jemněji zdokonalujte sebe sama prožíváním. Pro začátek např. můžete začít hledat přesné střihy, barvy a tvary oděvů i doplňků, které právě Vaší osobnosti nejlépe vyhovují a zkusit je i vytvářet. Nic pak nebude moci zůstat všední a uniformní a odívání již nebude záležitostí znesvobozujících módních trendů, ale dokážeme jej svou osobitostí povznášet až k umění.

 

Proč být obezřetná při navazování nových mezilidských vztahů?

Tak, jako nás čistý stud ochraňuje v záležitostech odívání, je tomu i v oblasti navazován vztahů (jakýchkoliv) a při veškerých způsobech mezilidské komunikace.

Opět zde musí zvítězit postoj, z něhož promlouvá naše schopnost naslouchat svému niternému svědomí. Citem vedená žena nebude mít nikdy zapotřebí hlasitě na sebe ve společnosti upozorňovat, někoho k sobě nepřirozeně vábit, popřávat sluchu nečistým záměrům některých lidí apod. Žena věrná sobě samotné a Světlu nelaškuje s muži, neflirtuje a nezahrává si s nimi ani ve svých myšlenkách. Vždyť čistota ženy se odráží zejména v tom, že máme neustále na zřeteli dobro našich bližních. Jak by mohli muži vnímat naše čisté ženské zachvívání a projevit mu patřičnou úctu, pokud bychom se k nim chovaly nesprávně?

Neznamená to však, že se máme před ostatními lidmi izolovat a zabraňovat tak běhu věcí pro potřebu našeho přirozeného obrušování a uzrávání. Jen se ke všemu, co nám vchází „samočinně“ do života postavme s vnitřně správnými postoji, tím si vše mnohonásobně ulehčíme. Účinnou ochranou při navazování vztahů (i žen mezi sebou) je forma v oslovování „vy“ namísto dnes běžnějšího „ty“. I slova mají totiž veliký dosah a ovlivňují mnohé v našem životě a vztazích, i v celém osudu. Vykání umožňuje mnohem pohodlnější „nadhled“ (psychologicky zdravý odstup)  při jednání s druhým člověkem a při správném používání dokáže vytvářet potřebnou přirozenou hranicí napomáhající chránit čisté úsilí o vzestup našeho ducha.

 

K čemu můžeme a máme svým úsilím o pravou ženskost směrovat?

V počátcích probouzení touhy po pravém ženství mnohdy ještě nedokážeme vše pojmout svým cítěním tak plně, abychom jednaly ve všech situacích běžných dní vědomě tak, že víme, co a jak přesně v ten daný moment vykonat, aby to bylo v souladu se Zákony a ženským zachvíváním. Ale to nevadí. Jen nenechávejme uhasínat žhavé plameny vlastní vnitřní touhy po Světle, ony nám postupně osvítí jednotlivé stupně pomyslných schodů, které musíme ještě překonat k osvobození. Nezapomínejme přitom na modlitbu. Je-li skutečně čistá a vroucí, její pomoc je všemoudrá a mocná.

Pomysleme, že nejsme „jen ženou na této Zemi“, my jsme (skrze své nitro) již nyní součástí velikého díla Stvoření a z toho nám trvale plyne i veliká zodpovědnost. Nejsme však do Stvoření postaveny bez pomoci. Naopak. Po nespočtu neviditelných vláken se k nám trvale pomoci k posílení a vyšší ochraně mohou snášet, jen v nás musí být půda připravena, abychom se jim dokázaly otevírat a přijímat je.

V závěru ještě připomeňme, že po celý srpen se již pozvolna začíná ve vesmírném dění chystat mnoho dalšího nádherného, co právě s pravým ženstvím (i zde na Zemi) je těsně spjaté, využijme tedy tento čas tak, jak nejlépe dokážeme, abychom pak v následujícím měsíci toto vše směly více zužitkovat pro svůj duchovní vzestup.

V příštím díle seriálu si o této nádherné a milostivé příležitosti, kterou zde zmiňuji, napíšeme více.

 

S láskou M.J.

 

 

Milé čtenářky, je mi radostí opět se s Vámi setkat prostřednictvím tak krásné příležitosti tohoto psaní. Těší mne, že mnohé z Vás se pilně a s vytrvalostí snaží o celostní proměnu své osobnosti a nechává se inspirovat čistými, krásnými záchvěvy duchovního rozměru ženství.

Prázdniny se rozeběhly do své druhé půli, léto je v plném proudu a život ve Stvoření se odvíjí podle stále týchž, dokonalých a nezměnitelných přírodních zákonitostí. Do nich je vetkáno vše, co potřebujeme znát pro své vědomé, stále svěží a radostné bytí.

V prvním díle jsme se více rozepsaly o tom, jaká úskalí může letní období přinášet, pokud ještě úplně pevně nestojíme tak, jak je po nás, ženách na této Zemi chtěno. Psaly jsme o lehkomyslnosti či nevědomosti ve způsobech odívání, o laškovné a nevázané komunikaci, přemíře jídla a pití, o bujarých oslavách… a v závěru nakonec i o tom, jak tyto nepěkné formy jednání úspěšně překlenout a zcela nově postavit do záchvěvů čistoty a přirozenosti.

Patrně žádná z nás nestojí nyní ještě natolik dokonale a natolik správně, aby neměla již zcela ničeho, čeho by u sebe sama nemohla ještě mnohem více prosvětlit, učinit více něžné, čistší, půvabnější… Každá taková upřímná snaha bude smět být pak obdarována i novým pomocným požehnáním, které skrze nás (dosaženou vyšší zářivost naší bytosti) současně pomáhá také druhým lidem. I beze slov. J

Pojďme v dnešním psaní - opět o něco více a hlouběji - nahlédnout do souvislostí, které se prolínají naším ženským bytím, abychom posilněny a občerstveny dokázaly statečně kráčet vpřed na naší ženské cestě na této Zemi…

Čtení 1. dílu Vám možná přineslo do duše a mysli více otázek, a na některé z nich se zde pokusíme odpovědět. Pokud zde odpověď právě na Vaši otázku nenaleznete, kdykoliv nám ji můžete napsat a poslat na e-mail uvedený v kontaktech a rády ji pro Vás zodpovíme.

 

 

Proč se halit do důstojných ženských oděvů i v horkých letních dnech?

Kdyby bylo dnes na Zemi vše čisté a správné, patrně bychom se tomuto psaní již nevěnovaly, protože pro každou z žen by její čistý stud byl úplnou samozřejmostí a naplno by z jádra její osobnosti mohl pronikat i navenek – do všech pohledů, pohybů, do slov…i způsobu odívání. Právě čistý stud naší osobnosti je nám tou největší ochranou.

Cítit v nitru to jemné zachvívání, které nás přirozeně vede k čistému chování… vzpomeňme třeba na jemné klopení zraku, umírněnou ztišenost, umění naslouchat… to jsou jen některé z vnějších projevů osobnostního cítění a studu. Jeho důsledkem a jakýmsi nejzazším výběžkem je potom také pocit studu tělesného (cit a pocit jsou tedy rozdílné, o tom více někdy příště). Takové povznesení naší osobnosti je třeba, abychom mohly i plně prožívat, proč se pravé ženství ve všech svých obalech a schránách potřebuje vždy důstojně zahalovat.

Pozemské tělo ženy je nejhrubší schránou ducha, nejhrubším ochranným obalem, a plně se tedy také o něj musíme postarat. Chceme-li se zachvívat i zde na Zemi v plnosti duchovního probuzení, tělesnou schránu nelze opomíjet. Je nám třeba rozproudit více naše vnitřní cítění, se kterým časem dostoupáme k vlastnímu přesvědčení o mnohém... Potom i pochopení potřeby zahalování nám bude samozřejmostí pramenící nikoliv z uměle přijímaných názorů a ponaučení, nýbrž bude zářivě živoucí potřebou v našem prožívání  – a teprve to má veliký význam pro ducha. Vše „shůry dané“ pak začneme rozpoznávat jako zázračně dokonalé, přitom však prosté i přísně logické a věcné – vždyť žena má jiné úkoly (než muž), proto také i jiné tělo a nutně i způsob jeho zahalování.

Pokud již nosíte dlouhé sukně a šaty, např. proto, že Vám v tom jdou příkladem jiné ženy, nebo prostě že zatím „jen víte, že by se to mělo“, i to je již pokrokem vpřed. Jen ještě ve svém úsilí vytrvejte a stále jemněji zdokonalujte sebe sama prožíváním. Pro začátek např. můžete začít hledat přesné střihy, barvy a tvary oděvů i doplňků, které právě Vaší osobnosti nejlépe vyhovují a zkusit je i vytvářet. Nic pak nebude moci zůstat všední a uniformní a odívání již nebude záležitostí znesvobozujících módních trendů, ale dokážeme jej svou osobitostí povznášet až k umění.

 

Proč být obezřetná při navazování nových mezilidských vztahů?

Tak, jako nás čistý stud ochraňuje v záležitostech odívání, je tomu i v oblasti navazován vztahů (jakýchkoliv) a při veškerých způsobech mezilidské komunikace.

Opět zde musí zvítězit postoj, z něhož promlouvá naše schopnost naslouchat svému niternému svědomí. Citem vedená žena nebude mít nikdy zapotřebí hlasitě na sebe ve společnosti upozorňovat, někoho k sobě nepřirozeně vábit, popřávat sluchu nečistým záměrům některých lidí apod. Žena věrná sobě samotné a Světlu nelaškuje s muži, neflirtuje a nezahrává si s nimi ani ve svých myšlenkách. Vždyť čistota ženy se odráží zejména v tom, že máme neustále na zřeteli dobro našich bližních. Jak by mohli muži vnímat naše čisté ženské zachvívání a projevit mu patřičnou úctu, pokud bychom se k nim chovaly nesprávně?

Neznamená to však, že se máme před ostatními lidmi izolovat a zabraňovat tak běhu věcí pro potřebu našeho přirozeného obrušování a uzrávání. Jen se ke všemu, co nám vchází „samočinně“ do života postavme s vnitřně správnými postoji, tím si vše mnohonásobně ulehčíme. Účinnou ochranou při navazování vztahů (i žen mezi sebou) je forma v oslovování „vy“ namísto dnes běžnějšího „ty“. I slova mají totiž veliký dosah a ovlivňují mnohé v našem životě a vztazích, i v celém osudu. Vykání umožňuje mnohem pohodlnější „nadhled“ (psychologicky zdravý odstup)  při jednání s druhým člověkem a při správném používání dokáže vytvářet potřebnou přirozenou hranicí napomáhající chránit čisté úsilí o vzestup našeho ducha.

 

K čemu můžeme a máme svým úsilím o pravou ženskost směrovat?

V počátcích probouzení touhy po pravém ženství mnohdy ještě nedokážeme vše pojmout svým cítěním tak plně, abychom jednaly ve všech situacích běžných dní vědomě tak, že víme, co a jak přesně v ten daný moment vykonat, aby to bylo v souladu se Zákony a ženským zachvíváním. Ale to nevadí. Jen nenechávejme uhasínat žhavé plameny vlastní vnitřní touhy po Světle, ony nám postupně osvítí jednotlivé stupně pomyslných schodů, které musíme ještě překonat k osvobození. Nezapomínejme přitom na modlitbu. Je-li skutečně čistá a vroucí, její pomoc je všemoudrá a mocná.

Pomysleme, že nejsme „jen ženou na této Zemi“, my jsme (skrze své nitro) již nyní součástí velikého díla Stvoření a z toho nám trvale plyne i veliká zodpovědnost. Nejsme však do Stvoření postaveny bez pomoci. Naopak. Po nespočtu neviditelných vláken se k nám trvale pomoci k posílení a vyšší ochraně mohou snášet, jen v nás musí být půda připravena, abychom se jim dokázaly otevírat a přijímat je.

V závěru ještě připomeňme, že po celý srpen se již pozvolna začíná ve vesmírném dění chystat mnoho dalšího nádherného, co právě s pravým ženstvím (i zde na Zemi) je těsně spjaté, využijme tedy tento čas tak, jak nejlépe dokážeme, abychom pak v následujícím měsíci toto vše směly více zužitkovat pro svůj duchovní vzestup.

V příštím díle seriálu si o této nádherné a milostivé příležitosti, kterou zde zmiňuji, napíšeme více.

 

S láskou M.J.

Ilustrace: Vladimír Volegov