Milování sebe sama... 3.část

20.03.2017 14:35

 

TADY A TEĎ

 

1.   Ozvat se, říci nahlas svůj názor.

Mluvením vyjadřujeme svou osobnost, jsou to vibrace duše. Je to energie naši podstaty přetvořená do slov. Řeč je moc. Pomocí slov dáváme o sobě vědět, sami sobě, jeden druhému a celému světu. Je to nástroj, jehož pomocí ostatním sdělujeme, jak mají jednat, aby se k nám chovali tak, jak chceme a jak si to zasloužíme.

Proto je také prvním krokem ke schopnosti milovat sebe sama schopnost ozvat se a nahlas říci vlastní názor. Vzít na sebe riziko a říci věci, které jste předtím nebyli schopni říci. Říci, co potřebujete a chcete, v co doufáte, aby vás udělalo šťastnými. Říci, co vás zlobí, co ve vás vyvolává rozčarování a co vás znervózňuje. Říci jakou podporu, pomoc, cit nebo přátelství potřebujete. Říci, čeho se bojíte, co vás zraňuje, co se vám naopak líbí, proč to a tamto na vás působí nepříjemně, či odpudivě a jiné naopak mnohem pozitivněji. Ozvat se a říci svůj vlastní názor, to není to samé jako hovořit, když se ozýváme, říkáme nahlas, co si myslíme, dostává naše řeč silnější náboj. Necháváte promluvit vaše nitro, aby vás ostatní poznali, slyšeli a vnímali. Máte k tomu jeden velký důvod-Vás. Když se ozvete, ovlivníte tím chování lidí, jejichž činnost měla vliv na vás. Vytváříte si tím předpoklady pro změnu a to změnu vnitřní i vnější. Je to nový začátek, jímž změníte nejen to, jak vnímáte sami sebe, ale i přístup ostatních k vám. Začnete se cítit uznávaní a ceněni za to, kým jste a za to, co chcete říci. Začnete milovat sami sebe. Jak začnete postupně nacházet slova, kterými dokážete vyjádřit svoje city a potřeby, začnete uzdravovat tu vaši část, která byla příliš vystrašená, přehlížená a zraněná, že by ji ani ve snu nenapadlo, že by se někdy mohla ozvat. Toto zbabělé potlačené já pomalu začne mizet a pomalu se na místo něj začne objevovat já, které si samo sebe váží. Začnete cítit, že jste hodni lásky-jiných i sama sebe. Stačí k tomu jen své city vyjádřit slovy. Uvnitř jsme všichni jako jedna obrovská řeka plná citů a pocitů. Možná si neuvědomujete jak se v danou chvíli cítíte-zda jste šťastní, rozzlobení, vzteklí, smutní, či opuštění, ale všechny tyto pocity a city jsou ve vašem nitru neustále nahrávány. A všechny tyto pocity dohromady vytváří váš názor na vás samé. Když se naučíte vyjadřovat své pocity a city, vaše vlastní já získá na hodnotě. Když je budete potlačovat, budete mít pocit, že nejste ničeho hodni. Jakmile začnete hovořit o svých citech, stanou se nástroji, jimiž si vytvoříte nový a lepší názor na sebe sama. Je důležité také vyjádřit svůj hněv. Hněv je důležitý, protože je to způsob, jímž dáte okolí najevo, jak chcete, aby se s vámi zacházelo.

 

SCHOPNOST OZVAT SE A NAŠE DĚTSTVÍ

Když se ozvete, říkáte nyní nahlas to, co jste nemohli říci tehdy. Všichni si pamatujeme, o kolika věcech jsme v dětství nemohli mluvit. Řada z těchto věcí se udála v době, kdy jsme ani mluvit neuměli.  Maminko prosím vyměň mi plínku. Miminko spoléhá na to, že jeho rodič zná jeho potřeby a bude na ně reagovat. Pokud nereaguje, cítí se dítě zanedbáváno. Pocit opuštěnosti a zanedbání se usídlí uvnitř, v hlubinách našeho podvědomí a nechá vyklíčit naši neschopnost mít rádi sami sebe. Když přijdou další a další podobné zkušenosti, začnete se cítit nehodni lásky. A pokud nejste schopni hovořit o takových rozčarováních a zklamáních hned na počátku, kdy vás potkají, což se asi nejspíše stalo, pak máte pocit, že hovořit o tom, co vám vadí, není možné. Také to mohlo být v době, kdy jste se jako dítě ozvali, ale ostatní vás ignorovali nebo si z vás dělali legraci, neslyšeli vás, shazovali, kritizovali, posmívali, sráželi před ostatními. Pravdou je, že nás mnoho zážitků z dětství dokáže ovlivnit ještě dříve, než se naučíme svoje city vyjadřovat, ať už proto, že to neumíme nebo že se bojíme.

Sex. zneužité dítě si není např.jisto, jestli mu bude někdo věřit. A dítě, které právě zmlátil otec alkoholik ví velice dobře, že by bylo příliš hloupé žádat ho, aby přestal. Ozvete li se nyní, vyjadřujete své pocity týkající se minulosti. Tyto pocity jste v sobě nosili dlouhé roky. Pokud jste jako děti prožívali velice často pocity zloby, zklamání, frustrace, vytvoří vám tyto pocity váš pohled na sebe sama. A možná, že jen velká významná změna ve vašem životě-rozvod, ztráta zaměstnání...je začátkem vašeho spojení s těmito pocity. Když vás opustí milovaný člověk, můžete si říci"nic jsem pro něj neznamenal, stejně jako jsem nic neznamenal pro svého otce". Obě záležitosti si spojíte dohromady. Když bojujete s pitím, uvědomíte si, že jako malí, pokud jste chtěli být se svou matkou, pak to bylo možné jen jako její partner v pití....

 

BÝT SLYŠET

jedním z důvodů proč se neozveme, je to, že si myslíme, že nás stejně nikdo nebude poslouchat. Asi se vám to v minulosti stalo, rodiče, sourozenci, partneři, přátelé - a tak máte v určitém smyslu důvod to vzdávat.  Proč se snažit? Nikdy předtím mě neposlouchali, tak proč by s tím měli začít teď. Ale je to právě ten poraženecký přístup, ta beznaděj, která dala vzniknout pocitu, že nejsme hodni lásky-a to je také kořenem naší neschopnosti milovat sebe sama. Pravda je taková, že má smysl se ozvat kdykoliv. Už jen kvůli nám samým, ať už nám někdo naslouchá nebo nikoliv, protože tím měníme pohled na sebe sama. Jazyk vytváří realitu. Místo, abyste svoje potřeby potlačovali jako nedůležité, uvědomíte si svou vlastní hodnotu a to jen díky tomu, že jste se ozvali. I když budete jediní, kdo vás bude poslouchat, nevadí. Uslyšíte to vy, celý vesmír a vaše potlučená duše.

 

SCHOPNOST OZVAT SE MĚNÍ HLASY, KTERÉ SE VÁM OZÝVAJÍ V HLAVĚ

Pokud jste jako děti často zažívali chvíle, kdy nebyly splněny vaše potřeby, určitě se ve vašem nitru ozývá hlásek, kterému nakonec uvěříte při opakování vašich zklamání. "Možná si žádnou péči nezasloužím". Místo toho, abyste byli schopni ozvat se, říci nahlas svůj názor, že takhle to není správné, někdo by se měl o vás lépe starat, ten malý hlásek vám začne našeptávat, že si věci, po nichž toužíte a které chcete, si nezasloužíte. Tento útočný hlásek je hlas vaší nelásky k sobě samým. Útočný hlásek je něco, co jste se naučili. Můžete se ho proto odnaučit. Pravdou je, že někdy je tento hlásek tak hlasitý, že překřičí všechny ostatní. O to víc se musíte snažit najít jiný, skutečný hlas, v němž zazní láska a úcta k vám samým.

 

JAK SE OZVAT

-přiznání-

znamená najít odvahu ukázat, jací doopravdy jsme, bez ohledu na následky, znamená to odhalení všech malých i velkých věcí, na něž jste citliví, věci, které přiznáním ztrácejí nad vámi svou moc.

 Když se přiznáme, náš pohled na nás samé už není poznamenám tím, co skrýváme a za co jsme se styděli, jsou něčím, co ostatní mohou přijmout a i kdyby nemohli, můžeme to přijmout my sami. Tím, že vyjádříme své strachy, obavy a bolesti, ukazujeme, že jsme větší a silnější než oni.

 

-žádost-

požádat o slova, doteky, reakce, dary, věci, vyžádat si, co potřebujete, může být velice obtížné a může ve vás vyvolat obavy. Když totiž o něco žádáte, jste zranitelní, a když jste zranitelní, pak je v pohotovosti vše, co nám brání sami sebe milovat. Pokud se cítíte silní, krásní, hodni lásky, pak budete klidně žádat třeba modré z nebe, ale když máte pocit, že jste malí, slabí a nejisti sami sebou, pak je jakákoliv žádost velice obtížná. Ukážete-li co potřebujete, budete se muset postavit zbývajícím otázkám souvisejícím s vaším pocitem, že nejste hodni ničeho pozitivního. Musíte projít chodbami strachu a chovat se, jako by jste byli plně přesvědčeni o své hodnotě, zariskovat a chovat se tak, že si to vše zasloužíte. A kdykoliv dostanete to, oč jste požádali, budete si cítit silnější a budete mít sami sebe raději. Jen proto, že jste našli odvahu k žádosti. Pomalu, hezky krok za krokem, si začnete vytvářet nový pohled na sebe sama.

 

-vyjádření zloby-

 Hněv je komplikovaná emoce. Může mít tisícero podob, od divokého a naprosto ničivého běsnění po pevné a tiché vyjádření skutečnosti, že se hněváte a zlobíte kvůli něčemu, co vám bylo uděláno. Máme z hněvu strach. Málokdo ale ví, jak hněv vyjadřovat správně. Hněv je také krásná emoce, která nás ochraňuje a pečuje o nás. Pomocí ní, dáváme ostatním najevo, že jsme hodni lásky a dalších pozitivních věcí. Je to způsob, jak dát ostatním najevo, že zašli až příliš daleko, že překročili ony neviditelné hranice, které neměli překročit, pokud se k nám chtěli chovat slušně a dobře..K tomu, abychom vyjádřili hněv potřebujeme hodně energie a síly, ale  ještě mnohem víc, abychom jej mohli přijmout. Znamená to, že přesně určíme, co nás hněvá, vyjádříme to jasně a pevně a pak se podíváme na jeho kořeny, proč na nás má nějaké chování takový vliv. např. hněvám se, protože jsi tento týden již třikrát přišel pozdě a já mám z toho dojem, že ti na mně nezáleží. Připomíná mi to, jak jsem sedávala po škole na obrubníku a dlouhé hodiny čekala, až si pro mě přijde táta. Jednou na mě dokonce zapomněl.

Podívat se na kořeny hněvu je velice důležité, protože tím druhému umožňujeme vidět v kontextu veškerých zkušeností našeho celého života a ne jen ve chvíli, kdy nás rozzlobí. Budete se cítit lépe, protože si budete sami sebe vážit a oni se budou cítit lépe, protože znovu získali vaši lásku a obnovili vzájemnou harmonii.

 

Ozvětě se hned teď

Abyste se mohli ozvat, musíte jít nejdříve do sebe, do svého nitra a ujasnit si, co potřebujete říci. Představte si, jakými slovy to řeknete nebo si je napište. Když je třeba dát najevo své pocity a potřeby, vaše tělo a duše vám napoví. Vaše duše vám bude posílat zprávy, že situace v níž se momentálně nacházíte je už neúnosná pro nejvyšší úroveň vašeho bytí. Vaše duše chce, abyste sami sebe milovali, ctili a pečovali o sebe, o vás vaše vzácné a jedinečné já. A k tomu, abyste se to naučili, použije vaše tělo.(zvláštní pocit v žaludku, nevolnost, tíže na prsou...)Když schopnost milovat sebe sama na sebe vezme podobu potřeby ozvat se, uslyšíte ve své vlastní hlavě znít skutečná slova např. měla bych skutečně říct Bobovi, že se na něj zlobím, ale mohla bych přijít o práci....,nebo uvidíte svou zprávu, jako kdyby byla vytisknutá na malém balonku nebo na tabuli. Ať už se vám ukáže v jakékoliv formě, doufám, že ji budete brát vážně. Ozývá se tak vaše nejhlubší já a chce po vás abyste podstoupili riziko a měli sami sebe rádi. Vaše já, které se učí mít samo sebe rádo, vám ukazuje nebo říká, co potřebujete říci, jak se máte ozvat.

 

Jak se ozvat?

Okolnosti k tomu, abyste se mohli ozvat, nebudou nikdy tak ideální a nespadnou vám do klína, budete si je muset vytvořit. Víte-li, že něco musíte říct, najděte si čas a řekněte to. Může to být tak brzo, až se rozhodnete nebo až se naskytne příležitost. Najděte si ten čas nebo si ho vytvořte. A hlavně se ozvěte a řekněte, co cítíte. A pak si všímejte, jak se cítíte, když jste se ozvali a řekli, co jste potřebovali říct. Všimněte si, že si najednou sami sebe více vážíte. Pokaždé, když se ozvete, budete mít silnější pocit, že si zasloužíte to, o čem hovoříte. Čím častěji to budete dělat, tím snadnější to pro vás bude. Uvědomte si, co potřebujete říci a pak to řekněte. Vyjevte své naděje, obavy, sny, omezení, hněv a zlobu, úmysly, ztráty, ambice, či zklamání.

Když to uděláte, poznáte, jak vzácná jste bytost a jak moc si zasloužíte lásku.

Najděte tedy odvahu a ozvěte se!

 

DAPHNE ROSE KINGMA