Milování sebe sama... závěr

24.04.2017 11:45

 

ZTIŠENÍ

 

Smysl života

 

Služba vždy souvisí s účelem a smyslem. Za prvé je třeba říci, že účel života již čeká na své objevení ve vašem nitru, asi jako krásný dub, zatím ještě ukrytý v žaludu. Vy ten dub ještě nemůžete vidět, ale když mu dopřejete čas a dodáte správné podmínky, pak vyroste. To samé platí i pro účel vašeho života. Účel vašeho života nebude něco, o čem jste nikdy ani nesnili, něco zcela mimo běžný rámec. Účel vašeho života bude velice pravděpodobně úzce spojen s vaším "zraněním".

 

Náš účel je určitým způsobem spojen s věcmi, které byli v našem životě velice bolestné a které tvoří naše životní téma -s věcmi, které nám tolik ztěžují milovat sami sebe.

Pokud přemýšlíte, jak použít své nadání na této nejvyšší úrovni, zeptejte se sami sebe, jací lidé, skupiny, nebo společenství vás nejvíce přitahují. Máte rádi děti? Trávíte rádi čas naopak se starými lidmi? Soucítíte s chudými? To co vás přirozeně přitahuje, je i místo, kam bude nejsnáze proudit vaše energie, díky níž budete moci snadno nabídnout svou nejvyšší službu.

 

Cokoliv vám říká vaše srdce, naslouchejte tomu a kamkoliv vás vede, následujte ho. A pamatujte, to co dáváte, nemusí být nějaká velká věc. Adoptujte na dálku, dejte pár drobných žebrákovi každý den, napište senátorovi, protestujte proti válce, snažte se vzdělat veřejnost, buďte tím nejlaskavějším, nejjemnějším a nejvíce milujícím člověkem a to v každé situaci, v každé minutě vašeho života.

 

Svět je plný bolesti a nikdy v něm nebude dost ramen, aby se na nich všichni potřební mohli vyplakat. Nabídněte to své. Lidé jsou hladoví, osamělí, vystrašení. Dejte jim peníze a jídlo, nabídněte jim svou pomoc a své srdce. Věnujte jim svůj čas, naslouchejte jim, dejte jim své požehnání. Když uděláte dobrý skutek pro druhé, budete obdarováni vlastní dobrotou. Když dáte svou Lásku i vaše vlastní srdce se naplní Láskou. A pokud někdy zapřemýšlíte nad tím, zda jste dost dobří, abyste něco zvládli, sdíleli, udělali-udělejte to, zvládněte to, protože kdykoliv druhým něco dáte, získáte tím něco i pro sebe. Nikoliv něco na oplátku. Získáte tím sami sebe.

 

Mějte soucit

 

Když vás ona životadárná síla milovala natolik, že vám dala život, proč byste neměli milovat sebe sama? Proč byste neměli soucítit se sebou samým? Soucit je nádherné slovo. Znamená, že něco cítíme. Hluboký cit je pak vášeň. A žijeme-li s vášní, žijeme...jako by na ní závisel náš život. Následujeme volání našich nejsilnějších citů, žijeme, konáme, milujeme.

 

Soucit znamená žít se stejnou intenzitou citů i vůči utrpení života. Když jsme schopni soucítit, všímáme si utrpení lidí. Myslíme na ně a cítíme, jako by to bylo naše vlastní utrpení. Místo, abychom před utrpením, bolestí a strachem druhých zavírali oči, vstupujeme do kruhu jejich bolesti a reagujeme na to, čím oni procházejí. Cítíme s nimi. A díky bohatosti těchto citů jim můžeme rovněž své city dát. Soucit k druhým často předchází nebo nahrazuje soucit k sobě samému. Možná je to proto, že utrpení druhých vidíme, paraplegik na vozíčku dokáže zatahat za nitky našeho srdce a dovede nás k nějaké reakci, citů, slovům, nebo činů.

 

Naše vlastní životy jsou nám tak známy, že se na ně nedokážeme podívat s odstupem a soucitnýma očima. Místo toho se snažíme zaplašit naše strachy slovy, že to bylo již strašně dávno, že to tak prostě má být, nebo, že my prostě takoví jsme. Žijeme sami se sebou tak dlouho, že nevnímáme vlastní utrpení.

 

Soucit se sebou samým-to je cesta volby, kdy se minutu po minutě vědomě odvracíme od toho, co ubližuje naší duši a vydáváme se směrem k tomu, co nám dává sílu a prospívá nám. V jakékoliv konkrétní situaci se tak rozhodujeme, zda sami se sebou budeme zacházet špatně anebo dobře a s láskou, tak jako zacházíme s milovaným dítětem, nebo přítelem. Soucit znamená dívat se na sebe s vlídností, uvědomovat si vlastní utrpení a v daný čas ocenit způsob, jímž jsme toto utrpení transformovali.

 

Vaše cesta začíná tím, že si vysníte cíl-milovat sami sebe-ale než se vydáte na cestu, budete pociťovat určitý odpor, či nechuť, možná budete chtít cestu zrušit, neudělat právě tu věc, po níž nejvíce toužíte. Ale pak s podporou vnějších sil-vašeho vnitřního vůdce, který nedopustí, abyste to vzdali a protože vaše duše chce, abyste to udělali, své rozhodnutí nezrušíte. A vydáte se na cestu. Nebude snadná, bude plná nástrah, oklik, odboček, ale stejně má tato cesta smysl, stojí za to se na ni vydat. To poznáte, až dojdete do cíle. Uvědomíte si po té vší bolesti, zmatení, odvaze a úsilí, že na sebe konečně můžete myslet v dobrém, starat se o sebe, mluvit za sebe a jednat za sebe, snít sami za sebe. To poznáte, až dokážete sami sebe vnímat, jací doopravdy jste, až budete ve svém srdci vědět, že si zasloužíte svůj vlastní soucit.

 

A nyní milujte sami sebe!

Milujte sami sebe v každém směru. Milujte své krásné, úžasné tělo. Milujte svou skvělou brilantní mysl. Milujte své srdce a všechny jeho jedinečné city. Milujte svého věčného a nekonečného ducha.

Starejte se o sebe každý den, každou minutu. Věnujte se sami sobě s láskou, z hloubi vlastního dobrého srdce. Každou noc, až půjdete spát, zachumlejte se do svého těla a ráno se probouzejte ve světle své krásné duše.

  

 

DAPHNE ROSE KINGMA