Muž a žena - pilíře harmonického spolužití

14.07.2014 12:06

Jak dosáhnout v manželství harmonii
 
Odpuštění, respekt a věrnost má v partnerských vztazích své nezastupitelné místo, protože vždy je potřeba dokázat ze srdce odpustit. Velikost ducha však spočívá v poznání nutného vyrovnání ve všem, co člověk vetkal do vláken Stvoření.
 

1. Respekt


Stále větší počet odborníků vedoucích manželské poradny uznává, že nezanedbatelným důvodem úpadku partnerských vztahů je úplná absence smysluplného životního cíle, který by zúčastněné motivoval společně překonávat vznikající překážky. Zkušenost naznačuje, že tento poznatek je skutečně pravdivý, ale je třeba dodat, že sám o sobě trvalost vztahů v žádném případě nezaručuje. Známe totiž partnery, které sice spojil ušlechtilý společný ideál, ale přece žili v neporozumění a museli se rozejít, protože každý prosazoval jiný způsob jak tento ideál naplnit, a přitom nebyl ochoten ani v maličkostech respektovat jedinečnost toho druhého.
Ve srovnání s tím však známe partnerské vztahy, ve kterých to všechno probíhalo opačně, a přece úspěšně. Partneři si sice závazně nevytýčili společný životní ideál, který by je motivoval překonávat překážky, ale každý z nich byl ve vztahu i navzdory své odlišnosti plně respektovaný jako svobodná a zodpovědná osobnost, darující si vzájemně důvěru a respekt, jako jeden z nejvzácnějších darů lásky. To nakonec způsobilo nejen udržení, ale i povznesení jejich vztahu, přinášejíc tak velký přínos pro celé bytí. Společný ušlechtilý ideál, který je z dlouhodobého hlediska určitě velmi významnou součástí každého partnerského života, se u nich zformoval také, ale až dodatečně, jako neodmyslitelná samozřejmost jejich společného láskyplného života založeného na respektování svobody a práv, které zde zůstaly spolu s láskou zachovány.
Jak tedy můžeme vidět, vzájemný respekt je důležitým předpokladem harmonického udržení a rozvíjení každého partnerského vztahu, protože tvoří východisko cesty za společným životním cílem vysokého druhu. Upřednostnit před dominancí toleranci, která s respektováním druhého vždy úzce souvisí, není však vždy snadné, a to zvláště v případech, kdy hlubší pochopení odlišnosti životních cest obou zúčastněných zatím ještě chybí. Právě to však vtiskuje do duší zúčastněných pečeť ryzí lidské trpělivosti a učí důvěře, která je stavebním kamenem ryzí lásky.
Kdo dokáže splnit důležitý předpoklad respektování vnitřní svobody svého partnera, je zároveň na nejlepší cestě k pokornému respektování Prazákonů Stvoření, vysoce převyšujících úroveň mezilidských vztahů. Právě v respektování těchto Zákonů vstupuje pojem „respekt" své nejvyšší uplatnění v životě člověka.



2. Věrnost


V současnosti mnoho mezilidských vztahů ztroskotává na nezachování věrnosti, přestože právě ona je dalším z pilířů každého harmonického soužití. Žel, stává se tak v posvátném vztahu muže a ženy, a nemalou zásluhou se na tom podílí i to, že vlastní podstata pojmu věrnost nebyla dosud všeobecně správně pochopena.
Věrnost totiž ve svém pravém a všeobsáhlém významu neznamená poctivé partnerské soužití bez vyhledávání jiných partnerů, ale vyjadřuje osobní a samostatnou touhu každého z obou zúčastněných na prvním místě věrně sloužit Bohu v souladu s Prazákony života. To platí samozřejmě i zcela nezávisle na vzájemném partnerského soužití, které může z mnoha důvodů trvat jen omezenou dobu pozemského života. Je nutné si to uvědomit a správně pochopit, protože kde právě tato vznešená touha spojila životní cestu muže a ženy, aby se mohla snadněji naplnit, a pak se z určitých důvodů vytratila, tam již došlo k nevěrnosti v pravém slova smyslu bez ohledu na to, zda se to v jejich vztahu viditelně projevilo, nebo neprojevilo. Již samotná vnitřní pohnutka, akt vůle, je činem nesoucím s sebou zodpovědnost. Z něj vyplývající následky jsou vždy přesně zaznamenány Zákony Stvoření.
Široká škála dnes známých mravně podřadných průvodních jevů ve vztahu ženy a muže (např. tzv. vyhledáváním jiných partnerů) vzniká tak jen jako následek prvotní příčiny, ztráty věrné touhy vedení života k radosti Stvořitele. Účinná pomoc v tomto stavu je proto podmíněna poctivou snahou o opětovné navrácení této touhy, avšak bez křečovitého úsilí, jemuž vždy chybí síla svobodného vzletu.
Vlastní vědomí o poctivém zachovávání věrnosti je pilířem harmonického partnerského soužití muže a ženy zejména proto, že oběma přináší pravý smysl života a ten je v složitých obdobích života nejvíce posiluje.

 

3. Odpuštění


Podobně jako pojem věrnost, ani pojem odpuštění nebyl všeobecně správně pochopen. Vznešenost aktu odpuštění byla totiž ochuzena o ten nejvzácnější klenot - o spravedlnost, která se může někdy jevit i jako přísně vychovávající láska, zohledňující především to, co druhému z dlouhodobého hlediska prospívá, a ne to, co je mu momentálně příjemné. Prakticky to znamená, že skutečné odpuštění ve vztahu ženy a muže nevyjadřuje úslužnou ochotu nechat se i nadále neukázněným partnerem ponižovat, citově vydírat či jiným způsobem nesmyslně znehodnocovat, ale má obsahovat v sobě sílu obhájit princip vlastní lidskosti a hrdosti bez podvolení se pocitům sebelítosti či výčitkám vedoucím k opovržení druhými. Ze zkušenosti přece známe, že i přísné slovo může být vysloveno čistě, tedy bez návalu rušivých emocí či snahy urazit, a proto i jeho prostřednictvím se může projevovat síla čistého odpuštění. Naproti tomu však i nejpřívětivější slovo pochvaly může prozrazovat skrytou nenávist, čekající na své dovršení.
Velkou vinu na sebe v tomto směru přitahují ti lidé, kteří se snaží ve své změkčilosti neustále šířit princip odpuštění s tím, že nutí zúčastněné setrvávat ve stavu útlaku, který alespoň v jednom z nich ubíjí zdravou hrdost a sebevědomí s nepříznivým dopadem na zdravotní stav. K tomu dochází zejména v řadách křesťanských církví, které v duchu Kristovy Lásky šíří o odpuštění pouze své omezené představy, čímž se neproviňují jen vůči lidem, ale i vůči samotnému Kristu, jehož učení nemělo s nespravedlností nikdy nic společného, což mohou velmi snadno pochopit všichni znalci Nového zákona, pokud však nejsou již příliš zatížení strnulou dogmatikou věrouky.
Projevy vlídné podoby odpuštění tak, jak je známe v současnosti, mají v mezilidských i partnerských vztazích samozřejmě také své velké opodstatnění.
Je třeba si však uvědomit, že mají své hranice, které nesmějí být lehkovážně překračovány spoléháním se na nekonečnou trpělivost, protože nemístná ústupnost by znamenala pěstování chyb neukázněného partnera.
 

T. L.

www.pre-slovensko.cz