Naděje

28.11.2013 19:50

 

Tvé srdce teskní,

pláče a smutné je,

rozum je pevně svírá a vězní,

pak schází víra a naděje.

 

Rozetni pouta a zažeň tu noční můru,

pohleď přec vzhůru,

odkud Světlo září v naše žití,

jen Jemu vděčíme za celé své bytí.

Paprsky Světla mají netušenou sílu a moc,

zbaví Tvé nitro chmur a celé je prozáří,

láskou, nadějí a štěstím Tě obdaří,

zaženou tísnivou temnou noc.

 

Věř, že nic neděje se jenom tak,

vše má skrytý důvod, důmyslný řád.

Vše, co stalo se, jistě stát se mělo,

by srdce něco silným prožitím pochopilo…

Vždyť nejsme jenom toto tělo,

podstata naše vyššího je, duchovního druhu.

Naše duše pohyb vpřed a vývoj potřebuje,

což jí jenom změna, životní zvrat umožňuje.

 

Tak nebraň se již a s pokorou přijmi minulost,

odlož lítost, bolest svou a zlost,

vždyť na Zemi jsi pouhý host,

jenž myšlením a skutky k stejnorodým jemnějším oblastem vytváří si most.

Až jednou nadejde Tvůj čas,

svůj hmotný šat odložíš

a tyto kraje navštívíš

- a kdo ví, třeba s milovanými dušemi shledati se budeš moci zas.

 

Nech Světlo, ať omývá Tvou tvář

a obklopí Tě Jeho hřejivá zář.

Raduj se ze všeho, co život Ti přináší,

a sleduj, jak duše Tvá shazuje závaží

a poznenáhlu výše se povznáší.

Naplno každičkou chvíli prožívej

a míruplný klid vzít si nenechej.

Naplň své srdce vděčností

a v ústrety hleď věčnosti…

 

Nechť v Tobě semínko naděje klíčí neustále

-  střež je a opatruj – ono ukáže Ti cestu dále…

 

M.B.

 

 

Ilustrace : A.Mišovie

Zde můžete psát...