Naslouchej vůli Boží

21.04.2012 23:07

Budeš-li konat vůli Boží, budeš jako velký, silný, zdravý strom, který žádná vichřice nezlomí. Budeš-li konat vůli Boží, budeš jako stéblo trávy, zachvívající se při sebemenším závanu větru. Budeš-li konat vůli Boží, nemusíš se ničeho bát, vždy najdeš směr, pokaždé pochopíš smysl, cíl.

Budeš-li naplňovat vůli svou, ani tehdy se nemusíš strachovat, neboť Bůh láska jest.  Budeš-li naplňovat vůli svou, potom se někdy vyčerpáním zlomíš, častokrát vůbec neucítíš, nepoznáš, co tě oslovuje a kdo tě prosí. Budeš-li naplňovat vůli svou, půjdeš také k Bohu, budeš se učit, charakterově tříbit, avšak kráčeti budeš o hodně pomaleji, někdy nazpátek a nezřídka se slzičkami svými či osob tobě nejbližších, které nepochopíš, nevyslyšíš, na krajíčku. Vyplatí se jít cestou, kterou nám píše a jako nevhodnější předkládá Stvořitel.

Duch a hmota jsou dvě spojité nádoby. Nasbíráš-li hodně jenom z jedné z nich, z té druhé již nikdy tolik nezískáš. Honbou za penězi se ochudíš o pohlazení. Budeš-li v ústraní jenom lásku, ticho, pokoj vyzařovat a nebudeš pracovat, čím naplníš ústa svá?

Lehni si do trávy a podívej se vzhůru. Spatříš obláčky, jak spokojeně, ničím neomezovány plují po obloze. Ani člověka nic nespoutává, neomezuje jeho svobodu rozhodování a konání. Namítnete, že to není pravda, vždyť máte potíže v práci, skličuje Vás  častý nedostatek, sužuje trochu sobecké, vůči vám málo citlivé jednání partnera, dusí vás neskromné žádosti dětí, bolí nezájem vašeho okolí o věci duchovní.

 I když se mnohdy cítíme jako v kleci, využívání, oklamání a nedocenění, přesto vše dobré a vůči nám spravedlivé je. Všechno jsme si vytvořili. Obdobné jako snášíme, jsme konali anebo opomíjeli konat. Skoro navlas stejně jsme se chovali k někomu jinému v dosavadním životě či v minulosti, kterou již pokryl prach a patří do kronik. Pohana, nezájem, každoměsíční ekonomické problémy, toť odrazy našeho jednání, odsuzování druhých, jejich znevažování. Zrcadlí, že si všímáme pouze toho, na čem nám opravdu velmi záleží. Nedostatek vyrovnává chvíle, kdy náš duch žil v hojnosti, jenomže s ní nedovedl moudře nakládat. Byl lakomý, nedokázal se s ostatními rozdělit o chléb, jehož měl sám přebytek, neposkytl ostatním v nouzi přístřeší, nedal chudákům ani to, co již sám nepotřeboval a nepoužíval, přestože věděl, že by druzí jeho případný dar velmi uvítali.

Nepřemýšlej nad tím, co tě k dnešním zkouškám přivedlo, proč máš takový osud. Stačí, když přijmeš myšlenku, že vše tě zdokonaluje, má svůj přínos. Až to alespoň částečně dokážeš, potom současně uvidíš, kterak tě všude vítá jistý prospěch, očekává alespoň špetička pohlazení, že jsi nepřetržitě chráněn prostřednictvím svých nejbližších. Poznáš, že jsi shůry milován.

 

Z knihy Prvky, vitaminy a byliny trochu jinak- Miroslav Hrabica