O nevyzvednutém pokladu člověka

03.10.2016 13:13

 

Kolik lidí ví ještě něco o onom zázračném pokladu, který všem těm, kteří jej najdou, přinese opravdové štěstí a skutečný mír?

Zůstal nepoznán a nevyzvednut! Není druhého na světě, který by se tak těžko dobýval, neboť jest skryt na místě dnešnímu člověku nejméně známém: v jeho vlastním nitru!

Život plynoucí denně mimo nás dává nám ve všech svých drobných událostech často dosti jasné náznaky, kde hledat onu cestu ke štěstí. Leč marná všechna pomoc, jestliže člověk k tomu sám nepřispěje; nezastaví-li se ve svém každodenním spěchu a shonu na chvíli a nezaposlouchá-li se do svého nitra, aby sílu myšlení odvedl také jednou k něčemu jinému, co není výlučně materielního rázu, ku příkladu k úvaze, jaký hlubší smysl tají v sobě ta neb ona událost.

Taková příležitost, vnitřně se na chvíli soustředit a sám zkoumat, jíti myšlenkově dále, naskýtá se čtenáři tohoto článku v pozorování domnělého "boje o svobodu" dnešního lidstva!

Je podivné a přímo nápadné, zjistíme-li, že téměř všude, u jednotlivců, rodin, společností, stran, celých zemí a národů hlavní snahy směřují k dosažení "svobody".

Ovšem jen podle slovního znění, neboť to, co si lidé výrazem "svoboda" představují, je všechno jiné, než ona svoboda, která člověku jako takovému patří!

Ale i když zůstalo jen slovo, pak to musí být s lidskou svobodou přece něco zvláštního, jestliže tolik lidí, přes všechno smutné a neblahé zneužili tohoto krásného slova, je stále ještě uchváceno její tajuplnou a neznámou silou, že i v tom nejpotupnějším pobloudění nemohli na ni zapomenout.

Ba ano, k lidské svobodě se pojí něco neobyčejného a každý to také tuší ve svém srdci.

Dostaví se s tímto tušením také jednou vědění? Vědění, že dosažením opravdové svobody je nalezena také cesta a klíč k onomu nevyzvednutému pokladu v lidských srdcích?

Ano, příteli, je tomu tak! I ty se o tom přesvědčíš, jakmile se pravdivě zaposloucháš do sebe a zmužile, svobodně vykročíš k vlastnímu zkoumání a dalšímu přemýšlení.

  

                                        

 

Poklad jest hodnota, která skýtá skutečné, nezkalené štěstí. Všechno neštěstí má svůj původ v tom, že lidé hledali štěstí, dávající hodnoty, vždy a znovu v čistě pozemském, tedy pomíjivém; neboť s občasným zánikem zmíněných hodnot zaniká také okamžitě štěstí. Něco pozemského nemůže člověk nikdy považovat za své vlastnictví, poněvadž všechno pozemské jest trvale podrobeno vznikání a zanikání.

Člověk nemůže považovat za svůj majetek ani to, co v pozemském je mu nejbližší: své tělo. Vždyť i toto musí každý z nás jednou odložit!

Nepomíjivé a nezkalené štěstí může dáti jen nepomíjivá hodnota. Tedy nepomíjivá hodnota, která jest zcela a výlučně vlastnictvím každého člověka.

Má však člověk něco takového? Má skutečnou hodnotu, vedle níž by všechny pozemské hodnoty byly jen stínem?

Ano! A jen tato hodnota to je, která člověka činí teprve člověkem, která z něho dělá pána stvoření!

Je to neomezená možnost vývoje jeho ducha!

Tato hodnota je nepomíjivá, poněvadž patří k nesmrtelnému duchu a žádná moc nemůže překážeti člověku v jeho vnitřním vývoji, jestliže to on sám nepřipustí.

A je to hodnota, protože teprve člověk, který se duchovně vyvíjí, také skutečně žije. Se vzrůstajícím a stále se stupňujícím uvědomováním spolupůsobí ve velikém soukolí stvoření jako jeho užitečná součástka a jako takový bude také bezpodmínečně chráněn a pozvednut.

 

To je poklad, který může darovati člověku čisté a vznešené štěstí, poklad, o němž lidé vždy snili, který však, mimo několika řídkých výjimek, nikdy nenašli, protože jej hledali vždy tam, kde nebyl a také nikdy nemůže být!

Je součástí možnosti neohraničeného vnitřního vývoje pomocí vlastního zkoumání, myšlení a cítění!

Přesto může této možnosti vývoje, již každý má v sobě jako jediný opravdový majetek, využít přirozeně jen ten, kdo je vnitřní svobodný, prost všech pozemských pout nebo člověk, který se nenechá spoutat pozemskými věcmi.

Vývoj znamená pohyb, pokračování v cestě vpřed, vstříc vlastnímu životu.

Tento vlastní poklad může vyzvednout každý, to jest využít jej, aby nesl úroky a úroky z úroku, ovšem není-li sám na to příliš líný a jestliže vlastní svobody vnitřního pohybu a vlastního postupování vpřed pro nic a za nic nezašantročil.

Toto tušení vynoří se v duši mnohého člověka, slyší-li mluvit o svobodě. Svoboda jest tou úzkou stezkou, která jej vede k jedinému pokladu, jaký kdy může míti a který jej naplní opravdovým štěstím.

Osvoboďte se v duchu! Tak volám k některým vás! A ostatním chtěl bych říci: jestliže jste již dosáhli duchovní svobody, pak ji využijte ze všech svých sil!

 

A. Fischer

Ilustrace: © E.Lipinová