Příběh dívky z Jeruzaléma

30.03.2013 09:46

První paprsky slunce pozvolna ozařují spící město. V prašných ulicích Jeruzaléma je ještě klid.

 

Dívka:  "Ach, zase tak nádherné ráno! Když nyní dříve vstanu, mohu ještě prožít to vzácné ticho. Nemusím se tlačit v davu lidí a poslouchat hlučný ruch ulic. Zde je kamenný džbán, vezmu jej na rameno a mohu volně a sama kráčet  ke studni.

Překrásné ráno, slibuje novou naději v novém dni."

 

Mladá dívka  tiše kráčí prašnými ulicemi a proklouzne městskou bránou.

 

Dívka: " Jsem volná! Takto se vždy cítím, vyjdu-li z těsných uliček města. První paprsky slunce mi již vycházejí vstříc. Ach, jak je mi nyní lehko!

Proč nemohu tuto lehkost prožívat stále? Proč je mi jako by mou duši spaloval jakýsi žár, který nedovedu uhasit? Co jen by mou duši mohlo naplnit? Kde mám hledat pravý život? Vše, co jsem dosud viděla ve víru a shonu města mě spíše odpuzuje. Kde naleznu ušlechtilost, čistotu ducha a pravou víru?

Nevím, kde najít stejně smýšlející lidi nebo alespoň někoho, kdo by mi mohl odpovědět na mé otázky.

Toužím nalézt něco nádherného, jen ještě nevím, co to jen je."

 

Dívka se přiblížila ke studni, kde ještě nebyla žádná z žen, které zde potkává každým dnem. Nabrala vody a sedla si opírajíc se zády o studni.

 

Dívka: "Miluji tuto ranní náladu. Mohu být takto nerušena sama se svými myšlenkami. S žádnou  ze svých přítelkyň si nemohu povídat o tom, co mě naplňuje. Nejčastěji hovoří jen o šatech o mužích a podobných povrchních věcech. Zdá se, že po ničem vyšším netouží.

Vždyť život musí mít hlubší smysl, cítím to. Přece zde nejsme jen pro to, abychom sytili svá těla, pěkně se oblékali, vdaly se a měly děti. Je jistě ještě něco za tím, něco, co naplňuje každé ráno mou duši radostí a nadějí.

Kněží našich chrámů mi neodpověděli na mé otázky. Chtěli jen, abych věřila jejich složitým řečem. Ale vždyť musí být nějaká cesta vzhůru i pro obyčejnou dívku, jako jsem já!

Bože, kde naleznu odpověď na své otázky?"

 

Ježíšův hlas: "Nechoďte na ulice, abyste se modlili k Bohu. Straňte se veřejnosti, neboť tam chybí vám soustředění. Hledejte nejtišší komůrku, neboť tam můžete se přiblížit k svému Bohu. A pak proste o živou sílu, která musí Vámi proudit, chcete- li žít. Všechno přichází z této síly, která tu jest a bude. Ona působí ve všem, co může vidět Váš zrak  tak, jako i v tom, co vašemu zraku jest skryto. A v síle světla bude spočívati váš vzestup a vše, čeho potřebujete…"

 

Dívka: "Jaký to hlas ke mně promlouvá? Odkud proudí tato slova, která jsou mému srdci blízká a v nichž je pro mě tolik občerstvení a posily? Je vskutku cesta k Bohu, po které mohu kráčet i já, ač nemohu souhlasit s učením v našich chrámech?"

 

Opět vzchází nový den a paprsky slunce slibují naději. Dav lidí v ulicích houstne, zdá se, že kohosi obklopuje. Je slyšet zvučný hlas:

 

Ježíšův hlas: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou.

V těchto slovech leží všechno, i to nejvyšší, čeho člověk dosáhnouti může: viděti Boha v jeho dílech. Srdce člověka musí býti čisté a jasné jako křišťál, aby žádné zkalení nebránilo mu ve vidění. Vidění jest poznávání! Člověk, který jest čistého srdce, dokončil zde svůj úkol a může pak stoupati ke Světlu.“

 

Dívka: "Kdo jen může takto hovořit? Je to snad ten nový prorok, o kterém se tolik mluví? Prý mu říkají Ježíš. Musím k němu, jen on mi může odpovědět na mé otázky, cítím to. Míti čisté srdce, poznávati Boha, stoupat ke Světlu- ano, po tom má duše vždycky toužila! Již Ho vidím, Jeho roucho je čistě bílé i v prachu ulic. Jeho tvář září nadpozemským jasem. Kým jest, že může takto mluvit?"

 

Ježíšův hlas: "Pohleďte, přišel jsem, abych vám ukázal cestu k Otci. Přicházím z Lásky a budu vždy Láskou, která drží tuto zemi.

Držím vás mnohými neviditelnými vlákny, abyste nepadli. Proto žiji mezi Vámi, proto přináším Vám Slovo. Jen nemnozí přijmou je tak, jak já si to přeji, ale až oni ponesou ovoce, pak bude Světlo na zemi, dříve než nastane konec."

 

Dívka: "Jeho slova jsou jako čistá chladivá voda, která konečně hasí palčivý žár v mé duši. Padá ze mě všechna těžká tíseň. Vždyť v Jeho slovech je tolik dobroty a lásky. Hovoří trpělivě a vlídně k lidem, aby nalezli království Boží, které,  jak říká není z této země. Ano, odpovídá mi na všechny otázky, hledala jsem smysl života, cíl ke kterému bych kráčela a který, jak jsem vždy cítila je nepomíjivý, věčný a není z této prašné země.

Chci jej následovat, Jeho, světlého a chci žít podle jeho slov!

 

...

 

Proč se vzdouvá taková vlna nenávisti? Proč lidé odmítají slova z výšin?  Proč nechtějí prostě kráčet s čistým srdcem vzhůru ke světlu? Nechtějí již Ježíše více slyšet! Ó jaký smutek naplňuje mou duši!"

 

Ubíhají staletí, tisíciletí. Brány do ráje jsou uzavřeny. Lidstvo se slepě plahočí se svými malichernými starostmi, zapomíná pohlížet vzhůru, kráčet s čistým srdcem a hledat království, které není z této země. Slova Ježíšova jsou již dávno pokřivena a lidé  je přizpůsobili  svým přáním.

 

Ulicemi plnými shonu a kolem projíždějících aut kráčí dívka. Její  světlé vlasy splývají na ramena. S její dlouhou sukní si pohrává vítr. Kráčí vesele a lehce, jakoby kráčela po rozkvetlé měkké louce. V jejích očích je vepsáno cosi, co jí dává jistotu a sílu i v tomto zmateném světě. Vždyť je to ta dívka, která si už od dob Ježíšových nese v nitru touhu po Světle, Lásku a pravou víru. To vše jí dává sílu povzbuzovat bližní, pomáhat jim v tísni a dávat jim naději:

 

Dívka: "Brány do království nebeského jsou opět otevřeny. Nyní svítá nová naděje!

K zemi se opět  přibližuje hvězda, která zářila při Ježíšově narození. Nese v sobě sílu Světla.

Otevřme své duše Světlu a lásce, abychom mohli kráčet vzhůru!

Vždyť jenom láska a čisté srdce nám otvírá bránu k pravému životu, k věčnému štěstí."  

 

M.M.

 

Komponovaný pořad -Jarní zahradní slavnost v Zahradním dvoře Listen