Přírodní dění na jaře

22.03.2011 09:58

Právě nyní, s přicházejícím jarem, smíme býti svědky mnoha proměn v přírodě. V zimě celou zemi pokrývala sněhová peřina a všechny byliny se stáhly pod zem, keře a stromy shodily listí a odpočívají. I bytosti přírody, které nebyly přímo potřebné na svých místech, se vzdálily. 

Když se na jaře slunce dotýká svými hřejivými paprsky víc a více vlahé půdy, děje se zázrak za zázrakem. Půda, jež se zdála být neživá, počíná dýchat, a pod jejím povrchem se rozproudil čilý, našim očím skrytý, činorodý život. Drobné přírodní bytosti, které se starají o půdu, o koloběh živin u kořenů a cibulek květin, jsou v pilné práci. Poznáme to tak, že když se zhluboka nadechneme, ucítíme tu vzácnou vůni, která je charakteristická pro přicházející jaro. Cítíme vůni země a ve vzduchu se ozývá radostný zpěv ptáků. Již slyšíme i svatební trylky sýkorek a pěnkav. Navečer pak při procházce přírodou, nebo otevřeným oknem, můžeme naslouchat úchvatným písním kosů.

Vše v přírodě pulsuje životem, dýchá, raduje se a připravuje se na nastávající období zrodu a nového života. Nezavírejme své oči před děním přírody. Vždyť její děje nám mohou tolik říci.

I v člověku, který toto vše pozoruje a spoluprožívá, se probouzí radostná nálada a touhyplné city. Rozechvívá jej večerní kosí chór, rozněžní se nad první sněženkou, která i když je tak křehká a nepatrná, dokáže prorazit sněhovou pokrývku, odolá i nočním mrazíkům, a i když je ještě všude kolem chladno a nevlídno, přec na holé záhony vnese kouzlo přicházejícího jara svou krásou a jemnou nenápadnou vůní, kterou ucítíme teprve zblízka.

 

Zda bychom to také dokázaly? Býti prvními průkopnicemi krásy a něhy i v neutěšeném smutném prostředí? I přes nepřízeň okolních podmínek nesplynout s šedí okolního světa, nenechat se strhnout do bláta, chladu a bezcitnosti okolí, a přes to vše si uchovat svou jemnost, spanilost, krásu a půvab?

Dalším nádherným dějem, který nám také může mnoho říci, pokud kráčíme přírodou s očima a srdcem otevřeným dokořán, je tání ledového krunýře. Již delší dobu nepadal sníh, ale ten, který zbyl z uplynulých týdnů, zledovatěl v pevnou ledovou krustu. Nyní pod hřejivými paprsky slunce praská a postupně se rozpadá a ztrácí se. Pod tímto krunýřem se objeví suché, uhnilé listy květin a travin - zašlá to krása loňského roku. Den po dni však i z této tmavé půdy vyrůstají první nesmělé zelené lístky. Když nastane příhodný čas, pak i květy.

Jaká je to nádhera po dlouhém období zimy, pohlédnout na zelenající se rozkvetlé záhony krokusů, talovínů, sněženek, bledulí a později pak tulipánů, ladoněk a zářivě žlutých narcisů. I první stromy začínají kvést a včely se radují z prvního pylu na zlatých deštích, bíle rozkvetlých špendlících a sametových kočičkách.

Zda je člověk schopen také takové proměny jako příroda? Jestlipak dokáže i on prorazit a roztavit ledový krunýř zkostnatělých názorů, bezcitnosti a citového chladu? Rozehřejme ledy v lidských vztazích, vnesme paprsek zářivé lásky do všech koutů. Dejme rozkvést všemu ušlechtilému, něžnému a čistému ve svých duších. Pak bude moci nastat jaro světů, kdy se konečně prorazí ledy a navždy odplují do dáli. A z vlahé kypré půdy vyroste a vykvete sémě dobrých lidských skutků, čistých myšlenek a jemných, ušlechtilých citů.

Využijme plně živoucího proudění, posily a nového radostného tvoření, a tak jako bytostní v přírodě změňme i my své okolí ke cti a chvále Stvořitele všech světů, jemuž každý tvor v přírodě vzdává dík, jak jen nejlépe dovede. Nechť se vznáší vzhůru chvalozpěv díků za veškerou krásu kolem nás, a milost žití, jejž smíme býti účastni. Vždyť máme sami ve svých rukou své štěstí či zármutek, úsměv či žal, vzestup ke Světlu či pád.

Kráčejme světem bdělí, naslouchajíce a s očima otevřenýma, neboť přírodní dění je poslušno zákonů Stvoření a ony zákonitosti ve své činnosti zobrazuje. Celé Stvoření je nádhernou divuplnou knihou, ve které se máme naučit číst. Kdo skutečně hledá, najde v ní úžasné děje a souvislosti. Je pak šťasten, že smí býti součástí tak důmyslně a s velikou láskou pracujícího soukolí. Kdo však chce jít dál s očima zavřenýma, ten bude vždy narážet, neboť nezná pravidla a řád onoho soukolí, jež pracuje přesně a neochvějně, a nezastaví se před jakýmsi nepatrným svéhlavým tvorem, který si myslí, že ví všechno lépe.

 

 

 

M.M.