Přirozený porod

10.03.2017 11:45

 

Krásný a poutavý rozhovor s Dr.Frederickem Leboyerem, o přirozených podmínkách porodu a prvotním ohledu na matku a dítě.

 

Francouzský porodník Frederick Leboyer, narozený v roce 1918, je průkopníkem nové techniky vedení porodu, kterou popisuje ve své knize "Porod bez násilí". Své porodnické praxi se plně věnoval od roku 1953. Jako první obrátil svou pozornost k právům narozeného dítěte a kladl si otázku, zda se musí dítě rodit s maskou hrůzy, bolesti a strachu ...

Přišel se zcela novým pohledem na právě narozené dítě. Vycházel z toho, že novorozenec vidí, slyší, cítí, vnímá a prožívá. Tyto myšlenky chápal s naprostou přirozeností a nakažlivou přesvědčivostí: Jak jsme si mohli vůbec myslet něco jiného? Prý proto, že jsme o dítěti ještě nikdy nepřemýšleli. 

Úryvek z jeho práce:

Pupečník

Dr.Leboyer uvádí: "Oddělení pupeční šňůry hned, jak dítě opustí dělohu, můžeme považovat za projev největší krutosti, jehož negativní dopad nelze ani vyjádřit. Ponecháním pupeční šňůry , která dosud pulzuje, dosáhneme změny aktu narození. Především to nutí lékaře ke klidu, je to výzva pro lékaře i matku, aby respektovali životní rytmus dítěte ".

 

Dr.Leboyer došel k závěru: "Dýchat znamená být v souladu se stvořením, znamená harmonii s vesmírem, s jeho věčným pohybem. Dítě při narození nesmí zůstat za žádnou cenu bez kyslíku ani na okamžik. To nám tvrdí odborníci. Příroda to ví už dávno. A zařídila to tak, že během nebezpečné fáze porodu dostává dítě kyslík raději hned ze dvou zdrojů najednou: z plic a z pupeční šňůry. Oba systémy pracují současně, jeden napomáhá druhému, pupeční šňůrou je dodáván kyslík dítěti do té chvíle, dokud ji plně nenahradí nový zdroj - plíce. Pupeční šňůra pulzuje ještě několik minut po narození dítěte. Napájené kyslíkem z pupečníku, ochráněné před anoxií může dítě přejít na dýchání plícemi bez nebezpečí šoku. Nenuceně, volně, bez spěchu se. Během velmi krátké doby, v průměru čtyři pět minut, balancuje novorozenec mezi dvěma světy. Nasávaje kyslík ze dvou zdrojů, přepíná postupně z jednoho na druhý, aniž by prožíval drastický přechod. Málokdy je přitom slyšet pláč. Co je tedy třeba dělat, aby se tento zázrak uskutečnil? Je třeba mít jediné - trpělivost. Nesnažit se nic uspěchat. Stačí vědět, že je třeba počkat a dát dítěti čas na adaptaci. "