Proudění část 2.

13.05.2015 11:38

Přirozené proudění není nutné jen v přírodě. Ale musíme si uvědomit, že i naše tělo je součástí přírody a podléhá jejím zákonitostem a neměnným pravidlům. Všude, kde se tyto zákonitosti poruší nebo jakkoli „chytře“ obejdou, nastane narušení harmonie, nesoulad, porucha či nemoc. Tam, kde vázne pohyb, nastává stejně jako u vody zakalení a hniloba.

 

Přirozené proudění je pro náš organismus nutné i při dýchání. Příliš mnoho lidí dýchání zanedbává. Dýchání neznamená jen automatickou nutnost vdechování a nadechování. Podle tibetského lámy Lobsanga Rampy je dech skutečné zřídlo života. Bez dýchání nezmůžeme nic. 

Povrchní dýchání nebo vdechování škodlivin v nečistém ovduší, o kouření ani nemluvě, způsobuje nedostatečný přísun kyslíku do všech buněk našeho organismu a zejména do životně důležitých orgánů, ale i svalstva. Pokud jsme si zvykli na přihrbený postoj, nemohou se naše plíce doširoka roztahovat a pracovat na plný výkon. Celý život je potom naše tělo zčásti přidušené. Neokysličuje se tak, jak by pro svůj zdravý vývoj a trvání potřebovalo. Již v časném věku nás trápí únava, stavy, kdy jsme bez energie a vyčerpaní. Přestáváme být odolní proti bakteriím a virům, které jsou a byly v našem okolí stále, jen naše tělo dosud mělo sílu se proti nim bránit.

Správně se máme nadechovat nosem. V nosních dírkách se vzduch filtruje a reguluje se jeho teplota. Při nadechnutí je potřeba naplnit plíce celé. Ideální je, když spolupracuje i bránice. 

Představme si, že naše tělo je jako dokonale sestavená továrna, kde probíhá každou minutou nesčetně chemických reakcí. Pokud mu nedodáváme dostatek životně důležitého čistého vduchu, časem se některá z jeho částí opotřebuje a pokazí.

Představme si mohutný strom v lese, který rozkládá své větvoví doširoka vzhůru k nebi a v jehož koruně ševelí zelené listí. Každý jeho lístek zpracovává fotosyntézou světlo a vodu, vstřebává oxid uhličitý, který vydechujeme a vyrábí pro nás tak důležitý kyslík. Proto tak rádi chodíme do lesa. Cítíme se tam jako v oáze míru v kontrastu k hlučným ulicím města. Les je místo, kde můžeme z plných plic vdechovat čerstvý vzduch.

A ještě jedna zajímavá úvaha k zamyšlení: Podíváme-li se na rostlinnou buňku, která zpracovává sluneční záření, mikroskopem a porovnáme jí s buňkou lidskou, nenajdeme mezi nimi velký rozdíl. Nejsme snad i my lidští duchové také určeni k přijímání a zpracovávání světla? Rostliny jako nižší organismy zpracovávájí světlo ze slunce, ale my lidé máme přivádět a dávat dál Světlo z výšin.

 

Další způsob proudění, který ve svém těle nesmíme narušovat, je přijímání a výdej tekutin. Naše tělo může kypět zdravím a sršet energií, když každé jeho buňce dodáme dostatek čisté vody. Neboť naše tělo je ze 70- 80% tvořeno vodou. Buňky potřebují ke svému růstu, regeneraci a správné činnosti přísun čerstvé vody a jako při nádechu a výdechu, potřebují i vyloučit odpadní látky. Pokud jsme ke svému tělu nepozorní a nedodáváme mu každodenně dostatek čisté vody, opět začíná přirozený koloběh našeho moudře uzpůsobeného těla váznout, což přináší úbytek životní energie a časem i  nemoc.

Dlouholetý výzkum pana Masaru Emota dokázal, že voda je jedinečnou tekutinou, neboť má svou paměť. Také má schopnost zachycovat a pohlcovat nejen částečky oku viditelné, ale i jemné energie a emoce. Masaru Emoto takto ovlivněnou vodu zmrazil a vyfotil její strukturu pod mikroskopem. Dokázal tak i lidem, kteří nevěří sílu slova, myšlenky nebo dokonce modlitby, že tyto neviditelné energie mohou změnit krystaly vody.

Je důležité si uvědomit, že my stále myslíme, cítíme, prožíváme emoce a vyslovujeme slova. To znamená, že trvale ovlivňujeme vodu, která je v našich buňkách a tvoří výše zmiňované vysoké procento celkového obsahu našeho těla. Proto si můžeme lehce odvodit, že naše myšlenky, city, slova a skutky ve velké míře ovlivňují naše zdraví a naši životní a emoční harmonii a pohodu. Naopak způsob, kterým si spolehlivě svůj organismus zablokujeme a později i poškodíme je dlouhodobý stres. Ten doslova zaškrtí veškerý přívod životně důležitých látek k buňkám. 

Naslouchejme svému tělu a dodávejme mu každodenně dostatek čisté pramenité vody. Vždyť ono je naším důmyslným a jediným nástrojem, který je nám Stvořitelem darován, aby mohl náš duch v tomto pozemském životě plně působit a učit se. Pokud se ke svému tělu chováme nezodpovědně a nedáváme mu v rozumné míře vše, co ke své činnosti nutně portřebuje, nemůže nám dobře sloužit. Je zcela pochopitelné, že člověk sužovaný nemocí či s omezenými možnostmi pohybu, nemůže naplňovat smysl svého života.

Naše tělo je nástrojem velmi citlivým a nejen díky oné úžasné schopnosti vody v nás zobrazí všechny sklony či nedostatky, které volají po nápravě. Toto zobrazení se projeví úbytkem energie, bolestí či nemocí. Každá nemoc v sobě nese jakési poselství. Pokud bychom jej uměli správně přečíst, zjistíme, že nás chce zastavit v našem chybném myšlení a jednání a je nám pomocí k tomu, abychom prohlédli a uvědomili si, že něco děláme špatně.

Také příjem potravy a následné vyloučení všeho, co již tělo nepotřebuje, se musí zachvívat v harmonickém koloběhu. O zdravé stravě toho bylo napsáno již mnoho. Potrava má sloužit k přijímání životně důležitých složek, které tělo potřebuje ke své činnosti a k trvalému zdraví. Z tohoto pohledu přirozeně víme, že má být „živá“ a nemá být pouze surovinou, ve které jsme nešetrným zpracováním veškeré živoucí látky umrtvili nebo nahradili doslova „umělou hmotou“. Vždyť zní zcela logicky: když si chceme zachovat zdraví a život, nemůžeme přijímat to, co je mrtvé.

Navykli jsme si, že své tělo jídlem naplníme, abychom necítili pocit hladu, a také uspokojíme, nebo lépe řečeno ošálíme chuťové buňky. Ale ve skutečnosti naše tělo hladoví. Nedostává se mu životně důležitých vitamínů, enzimů a stopových prvků.

Naše krásná příroda nám téměř v každý čas nabízí bohatou paletu vitamínů a minerálů ve formě štavnatého ovoce, ořechů, zeleniny, ale i obilí, masa a mléka. Škoda jen, že jsme si v naší moderní době všechny panensky čisté dary z přírody doslova zamořili chemickými hnojivy a postřiky. Z těchto a mnoha jiných důvodů už ani námi vypěstovaná zelenina zcela nepokrývá potřebu všech životně důležitých látek pro naše tělo.

Každý člověk je jiný. Liší se povahou, schopnostmi, genetickou výbavou, krevní skupinou, rodinnými či proporčními dispozicemi a dalšími faktory. Je tedy pochopitelné, že ke svému zdraví lidé potřebují i rozdílné potraviny. Bylo napsáno již mnoho knih se zaručenými recepty k uzdravení a pevnému zdraví, ale žádný takový návod nemůže platit pro všechny. Pro uzdravení je důležité vnitřní stanovisko člověka a to, zda v sobě změnil to, na co jej nemoc měla upozornit. Taktéž nelze předepisovat striktně pro všechny lidi, co se má jíst a co naopak škodí.

Jediným spolehlivým návodem, jak si uchovat pevné zdraví a dostatek energie je naslouchat hlasu svého citu. S trochou ukázněnosti vůči sobě samým, kdy začneme vyhledávat potraviny, které nám prospívají, a ne jen ty, které chutnají našemu mlsnému jazýčku, poznáme, co naše tělo skutečně potřebuje. Kupříkladu v těhotenství jsou ženy obzvláště citlivé a chtějí pro své děťátko to nejlepší. Mají své specifické chutě. Často se stane, že se později dočtou, že to, na co mívají chuť skutečně obsahuje látky, které jejich děťátko ke svému vývoji potřebuje. Podobně máme svým přirozeným chutím naslouchat stále.

Pokud přestaneme své chuťové buňky stále šálit potravinami, kterým dodávají chuť jen roztodivné dochucující a aromatické látky, rafinované cukry či příliš ostrá koření, osvobodíme se z pasti všech lákadel, které na nás navnadily velké potravinové koncerny, kterým ve skutečnosti vůbec nejde o zdraví svých spotřebitelů. Řiďme se svým citem a potom poznáme, co právě nám nejvíce prospívá.

 

Poslední, avšak neméně důležitý, je pro naše tělo zdravý přirozený pohyb. Aby v našem těle proudila lymfa i krev a správně rozváděla do každé buňky všechny potřebné živiny, které jsme přijali správným dýcháním, živou stravou a dostatkem tekutin, k tomu potřebujeme dostatek pohybu.

Dnešní doba nám mnoho věcí ulehčuje. Nemusíme nosit uhlí do schodů, abychom si zatopili, nemusíme chodit se džbánem ke studni pro vodu, ba ani nemusíme denně obdělávat pole nebo dojit krávu, abychom si obstarali obživu. I dopravní prostředky nás zavezou mnohdy až před dům, takže nemusíme vykonávat ani ten nejzákladnější a nejzdravější pohyb, kterým je chůze. Naše práce povětšinou spočívá v činnostech, kde pracuje nejvíce náš rozum, ale tělo zůstává v klidu, nebo vykonává jen nějaký jednostranný pohyb. Nemusíme být upracovaní jako generace před námi, ale ve výsledku nám něco chybí. Jsme přecitlivělí i na sebemenší výkyvy počasí, nevydržíme větší fyzickou námahu, trápí nás obezita, a také býváme unavení a podráždění. Častěji nás postihují bolesti pohybového aparátu a jsme náchylní k mnoha jiným civilizačním nemocem.

Vyhledávejme pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu. Podporujme v tom i děti, které musí více než polovinu dne sedět ve školních lavicích. Místo toho, abychom trávili svůj volný čas u počítačů či televize, choďme více ven, podnikejme společně výpravy či každodenní procházky do přírody. Nechme děti vyběhat se a hrát si venku.

S pohybem je to stejné jako s jídlem- naslouchejme svému tělu, co skutečně potřebuje, co mu prospívá a z čeho máme trvalejší radost ne jen chvilkové potěšení.

 

Lidské zdraví je vzácný dar, o který musí být pečováno. Mnohdy se o své tělo začínáme starat až teprve tehdy, když nás postihne onemocnění. Pak teprve poznáme, že zdraví je vedle nutné starosti o cestu našeho ducha tou nejdůležitější podmínkou pro šťastný a spokojený život. 

 

Univerzálním návodem na trvalou svěžest a zdraví je čistá mysl, dobrá nálada, radost, láska v srdci, duše, která usiluje o ušlechtilé hodnoty, a také dodržování stálého pohybu a proudění ve všech rovinách, které jsme zde zmiňovali.