Radost z dětí

13.05.2013 21:20

 

Milé ženy,

ráda bych se v vámi podělila o milou vzpomínku na jarní setkání v Zahradním dovoře Listen:

 

Abyste tu radost, kterou si tak ráda připomínám, mohly prožít se mnou, představte si, prosím, nejeprve skupinu dětí například před školou nebo na atobudové zastávce. Jaký obraz vidíte? Pravděpodobně se dá popsat nějak takto:

 

"Menší skupinky dětí jsou různě skloněné nad nějakými novými technickými "nezbytnostmi". Několik dětí se honí mezi skupinkami, protože někdo někomu něco provedl. Skupinka dívek stojí stranou a probírá s despektem oblečení a účesy ostatních. Všichni navzájem na sebe nepříliš přívětivě a nepříliš slušně pokřikují. Pokud by se mezi ně připletl něčí mladší sourozenec, starší bratr nebo sestra na něm bude ukazovat svou náležitost k "velkým" tím, že mu s odstupem dá najevo, jak je malý, neschopný a otravný."

 

Tak nějak to ve většině případů vypadá a dospělým to přijde normální: "Jsou to přece děti, co byste chtěla?"

 


 

Co bych chtěla? Přála bych si, aby bylo více příležitostí vidět děti, které se chovají úplně jinak. Představte si teď, prosím, docela jinou situaci - skupinku 15-ti dětí ve věku 4 až 12 let, které se svými rodiči přijely do Zahradního dvora a celé odpoledne si hrají v nádherné, po zimě však ješte spící zahradě. Přiblížila bych vám to asi takto:

 

"Připravila jsem dětem program, ale když jsem viděla, jak pěkně si začaly hrát, jen jsem je z povzdálí pozorovala a radovala se, jak umí samy vytvořit něco krásného, co by bylo škoda rušit: hráli si totiž všichni společně, malí i velcí, chlapci i děvčata (15 dětí!). Hráli si bez toho, aby vytvářeli skupinky, bez toho, aby starší odháněli mladší. Nepotřebovali k tomu vůbec nic, žádnou hračku, natož nějakou moderní technickou vymoženost. Vystačili si lanem, které chvíli přeskakovali a s chaloupkou, do které se chodili ohřívat (počasí na jarním setkání bylo letos nezvykle chladné a větrné). Děti si navzájem přály úspěch, radovaly se například, když se někomu podařilo přeskočit lano ve velké výšce, navzájem se povzbuzovaly. Nikdo se ani v náznaku neposmíval, když se něco nepovedlo nebo prostě jen proto, že je někdo jiný. Starší se vzorně starali o mladší sourozence a snažili se je zapojit do hry. Když někdo vymyslel další hru, ostatní děti nápad přivítaly a respektovaly pravidla. Celou dobu děti běhaly, smály se a dováděly v čisté radosti."

 

Jsem na ten krásný obraz zvyklá ze Strak a také z táborů - které dnes už plnoleté "děti" před lety nazvaly Světlé království. Ale nebyla jsem si úplně jistá, jaké to tentokrát s dětmi na jarním setkání bude, protože další vlna dětí dorůstá do věku, kdy se vše mění. Proto mám velikou radost, že ve věku, kdy se jejich spolužáci už zajímají o záležitosti dospělých, dokáží být naše děti ještě opravdovými dětmi.

 

Není to vůbec samozřejmé a velmi si vážím všech rodičů, kteří své děti vychovávají ne k obrazu dnešního světa, ale k něčemu mnohem vyššímu, ušlechtilejšímu a krásnějšímu. Takto vychovávané děti to mnohdy ve škole nemají lehké a často můžu sledovat, jak je jejich "běžné okolí" formuje, až se někdy rodičům zdá, že se jejich výchova míjí účinkem. Ale!!! Právě na setkáních ve Strakách, na táborech ve Světlém království nebo jinde, kde se setkávají podobně vedené děti, s veliku radostí sleduju, jak děti odkládají jakousi slupku, kterou nosí jako ochranu proti "běžnému okolí" a stávají se samy sebou – krásnými čistými dětmi.

 

Díky vám rodičům, kteří jste na svět pozvali takové krásné duše a s láskou je provádíte jejich dětstvím.

 

Díky za všechna místa, kde mohou být děti samy sebou.

 

 

 

H.N.