Radost

27.06.2016 14:32

 

    

 

Radost je příjemný pocit, který prožíváme. Avšak tento příjemný pocit není pouze pro nás, ale obdarováváme tím i ostatní, aniž bychom si to mnohdy uvědomovali.

     Zkuste si na chvíli představit setkání s unaveným nebo rozzlobeným člověkem a pak s člověkem, který má upřímnou radost.

     Setkání s radostným, usměvavým člověkem bude jistě potěšením.

     Nikdo neprožívá radost neustále, ale může ji prožívat alespoň často.

     K tomu je však zapotřebí, si to dovolit.

     Aniž bychom si to uvědomovali, klademe si často k radosti překážky formou – to nemohu, to nesmím, to si nezasloužím, to by mi neprošlo, co by tomu řekli ostatní, to nemá žádný významný účel, to je plýtvání časem, toho nikdy nedosáhnu, to nezvládnu, to je požitkářství atd.

     Člověk je často zavalený prací, snaží se pomáhat druhým, řeší problémy, neustále spěchá - musí stihnout toto a tamto. Často je pak z toho vyčerpaný či podrážděný a jen malé chvilky si ušetří na něco, co mu přináší radost.

     A i když se někdy podaří ten všechen shon a práci zvládat bez stresu, přesto člověk nemusí být v radosti.

     Myslíme si, že když toho tolik zvládáme, tolik toho konáme a pomáháme druhým, že vlastně činíme něco správně. A i když nás to vyčerpává, že to přináší užitek a můžeme se pak radovat z dovršeného díla.

     Avšak my se nemáme radovat pouze z dovršeného díla nebo dosaženého cíle, my se máme radovat z celé naší činnosti a z celého bytí.

     Nejsme zde pro to, abychom vykonávali obdivuhodná díla či záslužné činy a následně se pochválili či měli dobrý pocit z toho, jak jsme to zvládli, jak se to podařilo a jak to nakonec dobře dopadlo.

     Často přehlížíme, kolik jsme u toho kupříkladu prožili stresu, strachu, kolika lidem jsme třeba ublížili - byť jen slovem nebo je jen rychle odbyli, aniž bychom je vyslechli a že jsme u toho neprožívali téměř žádnou radost z tvoření.

     Tato veškerá snaha, ať již jsme do toho vložili velkou námahu, píli, mnoho času a dílo se nakonec podařilo, je vlastně bez zásluhy, pokud jsme u toho neprožívali také radost a nekonali to s láskou a z vlastního chtění.

     Není tedy důležitý pouze výsledek a cíl, nýbrž také samotná cesta k cíli. A ta, pokud není v radosti a lásce, ale ve stresu či strachu nebo abychom se zavděčili, není to dílo pozitivní a konané pro Světlo.

     Pak se můžeme někdy podivovat nad tím, že některý člověk toho tolik vykonává a mohou to být velké věci či záslužné činy, vkládá do toho mnoho času a mnoho energie, ale nevrací se mu to. Jakoby více dával a málo přijímal.  A naopak někdo nemusí vynakládat tolik námahy, vše se mu daří a žije v blahobytu.

     Někdo to může pociťovat téměř jako nespravedlnost. Anebo si říká, že se jednoho dne ty role obrátí a bude vše spravedlivě odměněno.

     Ale již se málokdo podívá, v jakém stavu žijí tito lidé a jaké energie při svém konání a tvoření vysílají do vesmíru.

      Nezáleží tedy na tom, kdo toho kolik stíhá – zda málo či hodně. Někdo toho může činit mnoho, ale je stále v radosti a pozitivní náladě – avšak musí to být opravdová radost bez přetvářky. To, že se někdo neustále usmívá, může být jen naučená maska.

     Tzn., že je zcela jedno, jakou činnost vykonáváte a jak je záslužná, ale záleží na tom, jak ji vykonáváte a co u toho prožíváte. Pokud u té činnosti cítíte radost a spokojenost, naplňuje vás to a konáte to v lásce, je to to nejlepší, co můžete učinit pro sebe i pro okolí. A ta činnost vůbec nemusí být vidět, avšak energie, kterou u toho prožíváte, se rozlévá do Stvoření a podporuje vše dobré.  A to dobré se vám pak i vrací v jakékoliv podobě.

    Děje se to však také s pozitivní energií, kterou prožíváte kupříkladu na procházce lesem nebo houpání se na houpačce, plavání, jízdě na koni, autem či lodí, při hraní her, poslouchání hudby, pochutnávání si na dobrém pokrmu, při milování, při tanci atd.

     Toto není mrhání času nebo pouhé požitkářství. Je to vysílání radosti – pozitivní energie.

     Tyto prostředky jsou nám k dispozici, tak proč se jim bránit. Pokud u toho člověk prožívá radost a není toho dosahováno na úkor něčí bolesti či zneužíváním, není to žádná špatnost.

     Vše by mělo být v harmonii a ve svobodné volbě. A pokud si člověk něco odříká, mělo by to být pouze z jeho vlastní svobodné vůle, nikoliv sebezapíráním a potlačováním.

     Ovšem, neměli bychom zaměňovat radost ducha s adrenalinem – např. při různých sportech a soutěžích, ani s vybíjením negativní energie – kupříkladu při rockových koncertech apod. Tím nepřináší člověk nic pozitivního ani pro sebe, ani pro ostatní – toto není pozitivní energie.

     Nemá však ani význam, snažit se uměle si navodit radost.

     Pokud k nám přichází něco, co nám není příjemné, je dobré to skrze sebe nechat projít a poučit se z toho. Nemá cenu se snažit v tu chvíli o radost. Byla by to jen přetvářka. Ani není dobré problém odstrkovat či zametat pod koberec. Nejlépe je, postavit se k tomu čelem a vyřešit to.

     Radosti budeme nejlépe dosahovat, pokud budeme konat to, co nás baví a naplňuje, v prostředí, kde je nám příjemně.

     Pokud se pohybujete v prostředí, kde se spíše trápíte, než abyste prožívali radost, pokuste se najít důvod - zda je příčina ve vás nebo v okolí. Ale z jakéhokoliv nepříjemného prostředí můžete odejít.

     Když si myslíte, že něco nemůžete, je to pouze překážka ve vaší mysli. Slovo: „Nemůžu“ ve skutečnosti znamená, že si to nechci dovolit.

     Dovolme si být tedy radostní. Tím se totiž přiblížíme Světlu mnohem více, než záslužnými činy vykonanými však ve stresu, zlobě a negativním rozpoložení.

     Láska, radost a harmonie je to, za čím máme jít a co budovat, abychom vysílali co nejpozitivnější energii i myšlenky. Vše ostatní jsou pouze prostředky na této cestě.

     Zaměřme se tedy nikoliv na množství práce a na výsledky, kterých bychom chtěli dosáhnout, ať již jsou sebeušlechtilejší, ale na naše každodenní naladění a prožívání.

     Nebojme se říci „NE“ nebo „STOP“, pokud již dopředu víme, že by to byl pro nás velký nápor a místo radostného tvoření bychom prožívali stresy.

     Většinou si myslíme, že když všem vyhovíme nebo splníme vše po nás požadované, učinili jsme to nejlepší. Ale je to pouze zúžený úhel pohledu.

     Takové malé obrazné připodobnění – představme si ženu, která má dítě a dělá pro něho všechno možné, co je v jejich silách, aby bylo spokojené a ani nezaplakalo. To dítě bere matčinu činnost a píli jako samozřejmost a neváží si toho. Když vidí, že to matka zvládá, začne mít čím dál větší nároky a ví, že mu matka vždy vyhoví. A matka se opravdu snaží ze všech sil a myslí si, že dělá správnou věc, když je dítě tak spokojené a činí ho šťastným. Ale již si neuvědomuje, že to, aby ho učinila šťastným a spokojeným, ji stojí hodně námahy, bývá vyčerpaná a unavená, podrážděná, vystresovaná, plná strachu a obav, že třeba něco nezvládne apod. A to dítě její snahu ani nedokáže ocenit. Myslí si, že je to takto normální.

     Toto byl jen obrazný příklad, ale v mnohých situacích se chováme podobně – ať již je to v zaměstnání, v rodině či mezi přáteli.

     Snažme se tedy nejprve učinit šťastnými sami sebe. A nebojte se, že je to sobecké. Jak již bylo zmíněno, pokud budeme prožívat radost, budeme tuto pozitivní energii šířit dále. Pro náš vzestup a pro Světlo tím činíme mnohem více než mnoho vykonané práce bez lásky a radosti.

     

D. M.

Ilustrace: Eva Lipinová