Slova stále živá

15.04.2014 19:01

 

Boží člověk jest více v nebi, než na zemi. V těle zajisté přebývá, jako v propůjčené na čas chaloupce, šetří ji, opravuje, látá, podpírá, přikrývá, ale jeho vlastní byt jest v nebi, kde poklady své má. Nebo zamiluješ-li kdo statek na zemi, ten nic není než práce a nebezpečenství.

Zamiluješ-li slávu, abys mezi jinými slovutný byl, co to jest než závisti podnět, lidského jazyka terč.

Zamiluješ-li rozkoše, co to bude než sladká hořkost, omeděný jed, veselé bláznovství, hrob duše, nákaza těla.

Zakocháš-li se v přízni vyšších, co to než dubnové počasí? Jedné nešťastné příhody vichr to potěšení tobě rozmetá.

Kdo pokorněji trpí, to je člověk, který na zemi ráj nalezl, světa pán, dědic nebe.

A tu jest obraz náš všech. Pokorní chceme být, avšak bez potupy; chudí bez nedostatku; pracovití bez potu a tak kříž míti bez křižování, pláč bez slz, zármutek bez bolesti.

Také udatnost je ctnost! Nechť farao nás žene do hlubiny, co na tom?

Archa smlouvy jde před námi, a sloup horlivé milosti Jeho za námi. Vím, že neutonu.

Proto, přestaň, člověče, a všechnu věc poruč Bohu. Dej Bohu čest, že On něčemu víc rozumí, než ty.

 

 

Jan Amos Komenský - Hlubina bezpečnosti