Stud část 1.

13.01.2015 17:54

Dnešní společnost je doslova skrz naskrz prosáklá vším, co si žádá tělesný pud. Ten byl původně člověku dán Stvořitelem, aby se mohl jeho jemnější duch spojit s hutností této země, a také samozřejmě k tomu, aby lidstvo nevyhynulo. Avšak v dnešní době je tak vystupňován, že na nemravné výjevy narazíme téměř na každém kroku- v televizi, časopisech, pouličních reklamách a zejména na internetu. Každý, komu není lhostejná čistota jeho duše, jasně cítí, že je to špatně a doslova to volá: „Člověče, vzpamatuj se, vždyť to vše tě není hodno.“

Ano, vše, co nás v tomto smyslu obklopuje, lidi svádí na scestí a přímo je přikovává k zemi, ba ještě hlouběji. Neboť ani na Zem taková nízkost nepatří.

 

Vezměme si kupříkladu dorůstající mladé lidi. Jak má jejich duch stoupat v čisté touze vzhůru, když je hned při svém procitnutí obklopen pavučinami všeho nízkého. Tyto pavučiny jej pomalu a nenápadně omotávají, až je jimi zcela sevřen a spoután a nenachází cestu vzhůru, jen se potácí ve stálém opojení smyslů.

Dobře víme, jaké prostředí obklopuje děti ve školách a ve všech skupinách kamarádů. O čem se ti „vyspělejší“ baví, o čem si rádi potajmu čtou v lákavých barevných časopisech a čím se navzájem chlubí. Zmalomyslněli bychom, kdybychom věděli, že každé dítě, které maminka v nejstarostlivější péči od kolébky vychovává, by mělo být bez ochrany vydáno všem těmto nástrahám.

 

Ale moudrá vůle Stvořitele vložila člověku do vínku spolu s tělesným pudem ještě něco, co mu má být povždy ochranou a štítem před nebezpečím nízkého opojení smyslů.

 

Je to tělesný pocit studu. Stud je tichým pomocníkem, který nám nedá ani na chvilku zapomenout a nenechá nás sklouznout z pravé cesty. Je to nádherný dar, jenž nám je ku pomoci v každý čas. Je darován každému člověku. A ten, kdo jej necítí, jej musel vlastní vůlí pošlapat a odsunout stranou.

 

A tak i když jsou kupříkladu mladé dívky obklopeny vším, co dnešní doba nabízí, mají i ve chvílích, kdy jsou bez ochrany rodičů, ve svém nitru účinnou zbraň proti všemu temnému, kterou mohou ochraňovat čistotu své duše. Dokonce mohou bezpečně řídit svůj další osud, neboť víme, že tím, jakým směrem usilujeme, na co se v každodenním životě zaměřujeme, tedy našimi slovy, myšlenkami a skutky si tvoříme svou budoucnost.

 

Avšak je velká škoda, že již matky, které neznají hodnotu a nezbytnou důležitost tohoto vzácného daru- pocitu studu, vedou své dcery k tomu, co je dnes moderní. Netuší, jak mnoho svým dětem škodí, když ještě nevědomé je i sebe ubezpečují v tom, že běhat v létě bez oblečení je pro děti pohodlné a přirozené. Že koupání ve sporém oblečení, kterým jsou dnešní plavky, na přeplněné pláži, je normální. A také, že se přece nedá sportovat jinak, než v obepnutém „funkčním“ oblečení.

 

 

Pokud jsou děti již od nejútlejšího věku zvyklé na to, že tělo není potřeba si zahalovat a chránit jej tak před pohledy cizích lidí, jak se to mají naučit ve věku pozdějším, kdy začínají dospívat, a v jejich nitru se již probouzí vědomý duch, aby mohl zde na zemi uzrávat na své dlouhé pouti Stvořením. Jak má pak takový duch nalézt cestu ke svému věčnému domovu ve světlých výšinách, když jej hned zpočátku jeho činnosti člověk pošpiní.

 

Maminkám, které kojí své miminko připadá kojení jako ta nejpřirozenější a nejběžnější činnost. Mnohdy však zapomínají na to, že se to týká jen jich samotných a jejich dětí. Během kojení, při němž se kolem maminky a děťátka vznáší kouzelné jemné proudy čisté mateřské lásky, musí maminky pamatovat na to, že toto jemné, křehké musí chránit a nevystavovat nebděle pohledům ostatních lidí.

Jen proto, že má děťátko hlad, se některá žena odhalí i před jinými muži, i když by to nikdy z jiného důvodu neudělala. Neuvědomuje si, že pro většinu žen a zejména pak pro muže kojení vůbec tak běžné není. A tak se stává, že mnohdy pociťují stud muži, kteří se dostanou do situace, že nemohou nevidět ženu, která prožívá plně „přirozenost“ svého mateřství. Každá maminka si může vymyslet nějaké vkusné zahalení v případě naléhavé potřeby, kdy není žádná možnost uchýlit se s miminkem do soukromí.

 

Každý člověk má hluboko ve svém nitru ukrytou úctu před mateřstvím. Proto, milé maminky, staňme se skutečně úcty-hodnými, a to nejen v očích druhých lidí, ale zejména pro onen vzácný dar, který nám byl shůry darován- pro krásné duše našich nejmenších.

 

Je mnoho záminek, kterými si omlouváme každou příležitost, kdy tělesný stud potlačujeme v sobě a ve svých dětech. Takové zvyklosti a záminky můžeme najít téměř ve všech běžných činnostech dnešních lidí. Netýká se to jen výchovy a sportu, ale kupříkladu i hygieny, zdravotní péče, dnešních často tak nesmyslných zábav a zejména soudobé módy.

 

 

Došlo to až tak daleko, že se ženy nestydí odhalovat své tělo, ale styděly by se, kdyby vyšly do ulic oblečené jinak, než diktují nejnovější módní trendy. Mají pocit, že v oblečení, které by halilo jejich tělo více, než je tomu při různorodých příležitostech v dnešní době zvykem, by byly lidem k smíchu.,

 

To, co si lidé oblékají a na co jsou zvyklí, platí skutečně jen v dnešní době. V dřívějších dobách tomu bylo zcela jinak a za pár roků se zase to, bez čeho se dnes většina žen nedokáže obejít, stane staromódní. Což jsme ještě neprohlédly, že jsme slepými nástroji obchodních praktik textilního průmyslu, módních návrhářů a obchodních řetězců? Vždyť je přeci chtěno, abychom stále nakupovali. Proto nemůže být moderní to, co se s oblibou nosilo ještě nedávno. Všichni jsou hnáni k tomu, aby museli opět a opět nakupovat nové zboží.

 

Zkusme se nad to vše povznést a oblékat se ne podle toho, co chtějí druzí, ale samy podle sebe, podle svého vkusu, vlastního citu a našeho jedinečného smyslu pro krásu. Poznáme, že naše bytost se stane celistvou a harmonickou.

To jaké jsme uvnitř a to, co cítíme, můžeme vyjádřit i navenek. Můžeme nosit půvabné ženské šaty, které budou svou jedinečností nadčasové, neboť skutečná krása, kterou nacházíme kupříkladu v přírodě, nestárne a nepodléhá zmaru. Každým rokem se stromy halí do stejného listoví, i zvonky a kopretiny mají zas a znova stejné květy, a přece nás jejich krása neomrzí, neboť je to krása pramenící z moudrého řádu pravěčnosti Stvoření.

 

 

Pokračování příště.