Trvalé hodnoty ducha- část 2.

17.08.2015 08:54

Každý poctivý člověk, jenž v sobě chová a rozvíjí pravé ušlechtilé ctnosti, lásku a čistotu ducha, může kráčet cestou ke Světlu. Ví, že jeho život smrtí nekončí a je jen krátkou školou. A právě tím, jaké úrovně a jakých výsledků v této škole života dosáhne, vytváří svůj další život. Ať už se odehrává zde na zemi, či na druhé straně, nebo opět v jiném pozemském těle.

 

V mnohých z nás se však vynoří otázka jak pomoci dalším lidem, aby se z dnešního víru zmatků a ze změti starých vin a jejich následků vymotali a mohli tak vědomě kráčet cestou skutečného života naplněného radostným tvořením.

 

Mnoho lidí dnes také hledá odpověď na otázku jak změnit neutěšený stav naší společnosti. Té společnosti, která se navenek tváří, že je v nejlepším pořádku, ale pod povrchem je vše jen přetvářka, lež a klam ve jménu honby za osobním ziskem.

 

Slýcháme lidi říkat, že za jejich mládí člověk kupříkladu někde opřel kolo a zase ho tam našel, i když nebylo přivázané, mohl se klidně napít vody z potoka, věděl, že mléko v obchodě je skutečně mléko a ne jen mrtvá bílá tekutina, mohl pustit své děti ven a nemusel se o ně bát tolik jako dnes, když mu ujel autobus, stopl si beze strachu nějaké auto...

 

Jak změnit tento stav? Většina lidí při takovém pomyšlení zmalomyslní a řekne si, že člověk sám jako jednotlivec na tom nemůže změnit vůbec nic. To mohou pouze ti mocní, kteří hýbají světem. Politici a ti kteří mají peníze či nadnárodní korporace nebo dokonce jakési tajné lóže, které snad prý podle konspiračních teorií tahají za nitky všeho dění. A my obyčejní lidé jsme jen těmi, kteří musí vše trpělivě snášet. Možná, kdyby se změnily vnější poměry, konečně bychom mohli být šťastní a svobodní. Ale nyní s tím nemůžeme dělat nic...

 

Opak je však pravdou! Je to sice tak, že žijeme zasazeni do rámce dnešního světa a každý je s ním nějakým způsobem propojený, ale i každý sám za sebe může mnohé změnit.

Cesta ven ze svěrací kazajky starých zkostnatělých postojů a neutěšených poměrů existuje!

Náš duch disponuje velkou silou. Avšak jen tehdy, pokud jej neuzavíráme pod pokličku tupé odevzdanosti a stádovitosti. Žádný člověk není jen malý a obyčejný. Takovým se stává jen ten, kdo v sobě nerozvinul své jedinečné dary a právě jemu darované schopnosti.

 

Nemějme strach. Odvážně, klidně a bez předsudků kráčejme vpřed. Jděme cestou, kterou nám ukazuje naše nejvnitřnější cítění, kterým promlouvá náš věčný duch. To on má spojení s nadpozemskou moudrostí a vysokým duchovním vedením, které není omezené jen na prostor a čas a malé pozemské poměry. Duch může skrze toto spojení přehlédnout velké dálky a ví, kudy vede cesta a kde nalézt východisko. Dobře ví, kam kráčet.

 

Pokud jdeme za jeho hlasem, nikdy nenarazíme na zavřené dveře a nevejdeme do slepé uličky. Musíme najednou překonávat nesčetné pozemské překážky, protože jsme se vydali na cestu samostatnosti a roztáhli jsme křídla svobody. A žel právě proto, že jsme se „vymkli kontrole“ protože jsme vykročili ven z líného tupého stádovitého davu, jsme najednou více vidět a pro mnohé jsme možná na obtíž, protože je upomínáme na to, co někde v hloubi duše cítí, ale nechtějí slyšet, neboť by museli od základu změnit celý svůj život, který stojí na vratkých nohách pozemské vážnosti.

 

Existuje cesta ke svobodě a vzestupu pro nás jako jednotlivce ale také pro ozdravění celé společnosti. Stále se ptáme, co zmůžeme jako obyčejní lidé? Zmůžeme mnoho, ale ne jako obyčejní lidé, ale jako svobodně myslící volně kráčející jednotlivci, kteří znají své možnosti a schopnosti a umí hřivnu v nich zakopanou dostatečně rozmnožit. Nemáme snad být jakkoli vypínaví, ale vložit sami sebe do harmonie celku a nalézt kouzlo spolupráce s podobně usilujícími lidmi.

Musíme každý sám za sebe stavět na pevných kamenech skutečných hodnot, které jsou neměnné a věčné. Základ naší stavby nesmí stát na hliněných nohách nebo se začít časem drolit, když se mění klima současných společenkých názorů a zajetých kolejí.

 

Pokud jsme již nalezli cestu a východisko kakždý sám za sebe a jsou nám vlastní hodnoty a ctnosti, se kterými chceme povždy kráčet životem, naše bytí může získat přesah- nad cestu vlastního života toužíme nalézt i skutečný prospěch pro naše bližní a pro celek.

 

Nestačí, když budeme o svých ideálech mnoho mluvit, máme je také uskutečňovat. Avšak to jsou opět jen věci viditelné, tedy mohou být snadno pomíjivé. My musíme ve svém nitru vystavět pevný hrad. Stavbu, která stojí na pevných základech trvalých hodnot a hloubky citu. Na základech skutečné lásky, čistoty, porozumění, odpuštění, odvahy a svobody ducha.

 

Ježíš řekl Petrovi, že je skálou. Skálou pro všechny, neboť on první poznal Pána. On zakotvil v duchovním a myšlenkovém světě něco nového, velikého. Podobně tomu má být u nás. Byť si připadáme malí a nepatrní, můžeme mnoho dokázat. Tak, že ve světě ( v tom skutečném nepomíjivém) postavíme stavbu, která bude věčná a trvalá. Bude se moci stát skálou přesvědčení pro druhé.

 

Pro nás ženy pak tato stavba může být čistým chrámem, který jsme postavily ve svém nitru z nitek věrnosti čistoty a lásky. V něm bude oltář, kde zakotvíme Světlo na Zemi. My lidé v hmotných tělech jsme vybaveni světlostí ducha a zároveň pozemskostí této země. Můžeme tak plně působit v obou rovinách a současně je propojovat. Tuto obrovskou výsadu nemají ani světlí moudří duchové, kteří nedlí na Zemi ani lidé rozumu, jez o těchto věcech nechtějí nic slyšet a kteří žel v dnešní době mají otěže vedení událostí na zemi.

 

Když budeme svým probuzeným duchem dlít ve světlých síních chrámu a propojovat se tam s moudrostí, která vládne ve Světle, vše co potom budeme dělat, říkat, myslet a cítit bude protkáno zlatou nití moudrosti a ušlechtilosti. Byť budeme pevně nohama na zemi odvážně překonávajíc překážky, které nám hmota a zkostnatělí (ještě nevědoucí lidé) staví do cesty, můžeme mít pocit že tančíme a dotýkáme se hmoty jen špičkami svých prstů jako víly, které v ranním oparu tančí nad loukou.

 

Vše ve Stvoření je napájeno z jednoho zdroje. Vše je hnáno jednou silou, a to silou Světla, která proudí od prapočátku světů od Stvořitele všehomíra. My ženy máme tu nádhernou schopnost, úlohu, chcete-li výsadu, ale s tím spojenou i nezměrnou odpovědnost- máme být průplavy pro Světlo. Spojovatelkami této Země s nádhernými světlými sférami. Nemusíme tak dělat nemožné, vyzívat k revoluci, stoupnout si před davy a přesvědčovat je o své pravdě či se jakkoli obětovat. Máme pouze být. Stát pevně a věrně. Stát nohama na Zemi s čistým nitrem, které neustále navazuje spojení s moudostí světlých výšin. Naše věrnost Světlu bude naším štítem a ochranným pláštěm před vším temným, co by na nás chtělo ve své zákeřnosti a nepřátelství vůči Světlu útočit.

 

Neboť to hlavní a podstatné pro nás je to, co prožívá náš duch, jenž smí dlít v paprscích Světla shůry se linoucích. My jsme povždy měli a máme propojovat tento pozemský svět se světem ducha. Naše společnost a s ní i celá Země se nachází ve zbídačeném stavu jen proto, že jsme jí odřízli tento životadárný zdroj živoucí síly.

 

Postavme v sobě pevný hrad pro vítězství Světla a dobra na Zemi. Síla, kterou tím budeme přivádět, uvede mnoho věcí k pohybu. A to, co se nám zdálo dosud jako neměnné a zkostnatělé, se pojednou začne pamalu a jistě hýbat a měnit. Lidé začnou procitat ze spánku ducha a budou hledat Pravdu, která stojí hrdě a vznešeně nade vším malým pachtěním pozemských lidí. Lidé se jí budou moci chopit jako záchranného lana.

 

Ptáte se, jak je možné, že naše osobní přesvědčení a změna v nitru může něco změnit a dát vnější události do pohybu? Mocná Boží síla vše stvořila a udržuje v pohybu. Na Božích zákonech se vše musí soudit, touto silou se oddělí, co bude mít trvání a co ve víru zmatků zanikne. Pokud nastavíme své nitro směrem ke Světlu, stejně jako když naladíme rádio na určité vlny a můžeme pak na svém přijímači poslouchat hudbu, budeme na Světlo naladěni a s ním propojeni. Staneme se průplavem pro stejnou sílu, která vše stvořila. Necháme ji proudit svým čistým nitrem skrze sebe a ona bude mocně působit, neboť je to sama tvůrčí síla Boží. Neznamená to snad, že jsme božskými, ale stáváme se konečně moudrými správci a vědomými radostně tvořícími bytostmi, které Bůh chtěl z lidí mít.

 

Naše bytí získá zcela jiný rozměr. Tato světlá síla, které tím smíme sloužit, zcela změní náš život. Okolnosti možná zůstanou po nějaký čas stejné, jen my budeme jako již zmíněné víly ve svém nitru tančit a dotýkat se hmoty jen palečky u nohou i když naše tělo a rozum bude ve stejné chvíli bděle a účinně působit ve hmotě.

 

Ale nenechme se mýlit. Rozum je člověku dán pro potřebu tady na Zemi, proto nechápe a dnes ani neuznává věci nad prostorem a časem. Proto se nám bude zas a znova zdát, že takovéto úsilí ducha je věcí zcela nicotnou a zanedbatelnou a bude chtít nad to nadřadit viditelné věci, které umí uchopit. 

Je na člověku, aby postavil správně své priority. Když po celá staletí všechny pochody řídil náš rozum, je pochopitelné, že nám nepůjde tak snadno přehodit výhybka a začít se řídit hlasem ducha.

 

Z historie víme, že žádný průkopník něčeho nového, zvěstovatel Pravdy či ten, kdo vynalezl objevy světového významu, to neměl jednoduché. Všichni lidé, kteří podvědomě cítili, že to, co přináší, je nad rámec jejich chápání, vždy takovému člověku v nepochopení či nenávisti házeli klacky pod nohy a všemožně špinili jej i jeho dílo. Ale tomu, kdo čistě, věrně a nezištně pracuje na vinici Páně, bude vždy přidána síla i ochrana. Pán jej neopustí.

 

Pamatujme, že sílu a ztracenou naději vždy obdržíme v hluboce procítěné modlitbě.

 

Proto se vztyčenou hlavou a s důvěrou ve Světlo odvážně vpřed. Svět potřebuje statečné rytíře, čisté dívky a světlé paní.