Vyprávění z putování za přírodními bytostmi

01.08.2016 11:54

 

Když se člověk dnešní rušné moderní civilizace vydá do přírody – tedy do krajiny bez vážnějších zásahů lidské ruky a myšlenek, mnohdy již zřejmě ani netuší, kolik skutečného bohatství a příležitostí k občerstvení a dokonce i ke spolupráci se zde skýtá. Chybí mu pro to snad vše - potřebné ztišení, čistota citů, myšlenkový klid i vnitřní otevřenost… a také vědění o bytostech, které přírodu spravují. V každém z živlů působí nespočet nejrozličnějších druhů bytostných služebníků, kteří svou radostnou neustávající prací pomáhají ve stvoření. Ať již jsou to víly, rusalky, luční elfové, skřítkové země i lesů, vzdušní sylfové a mnoho, mnoho dalších…, každý jeden z nich stojí na svém místě a v proudech Vůle Všehomíra plní své úlohy. Taková služba je plně harmonickým zachvíváním v díle Stvoření, bez kterého by se nemohlo obejít. Není tedy vůbec pravdou, že svět skřítků, elfů, salamandrů, víl a těch všech mnohých dalších malých i velkých služebníků je živý pouze v dětských pohádkách či příbězích staré mytologie… Obklopuje nás stále v nejživoucnější skutečnosti i dnes a měli bychom to konečně přijmout a dobře tomuto „novému“ vědění porozumět.

Člověk samotný není od tohoto přírodního světa nikterak oddělen, naopak, je s ním spjatý v jednolitý celek. Měl by být svým vědoucím působením s činností bytostných harmonicky propojen a s jejich pomocí vytvářet svá díla na Zemi. Předpoklad k tomu v sobě má, je mu vložen do hloubi nitra od Nejvyššího Tvůrce.

Kdo ve svém vnitřním jádru (v duchu, který se projevuje cítěním) dokáže rozeznít zvon ryzí touhy po opravdovém lidství, stupínek za stupínkem bude mířit v poznání výše, až se ocitne na stupni, který umožňuje i poznávání bytostného světa.

Cesta přírodou, o které jsme se zmínili na samém počátku psaní, bude se potom moci jako zázrakem proměnit v putování naplněné vědomím a láskou k živoucí přírodě takové, jaká skutečně jest – živoucí, zářivá, občerstvující…

Pojďme se na jednu takovou cestu nyní vydat v našem vyprávění, nejde však o smyšlený příběh – tato výprava se skutečně konala a byla velmi pěkná…

 

Skupina účastníků, v hřejivém naladění a touze po poznání, vydala se nejprve na vrch, kopec vévodící kraji, jenž je porostlý velmi rozmanitou květenou, s několika „pásmy“ energií. Jde o prastarý přírodní útvar, nad jehož vrcholkem se kdysi dávno nacházelo dno moře. Ve vnitřním ztišení bylo možné vnímat proměny jednotlivých energetických úrovní kopce, ve kterých se pak mírně lišily i rostoucí druhy rostlin. Každý úsek spravují příslušní bytostní služebníci. Jednotlivá zastavení a slova průvodcova přinášela příležitosti k hlubšímu a hlubšímu pronikání do skutečného světa jemných živobytností… Nádherné bylo si například představit, jak na loučce ve stráni pod vrcholkem tančí za měsíčných nocí víly v šatech podobných těm nejjemnějším závojům. Ve skutečnosti tomu tak také i opravdu je. Každý strom, každý keř, dokonce i kvítek, každý kámen… vše je spravováno a udržováno i vedeno k růstu a rozkvětu v činorodém radostném zachvívání těchto malých i velkých pomocníků, nejrozličnějšího tělesného uzpůsobení (podle druhu služby), výrazu tváře i odění.

Není však nutně potřebné pro vzestup člověka, aby přírodní bytosti také i viděl. K tomu jsou uschopnění někteří z nás, kteří prostřednictvím takového daru mohou přibližovat a osvětlovat tento hrubohmotnému zraku skrytý svět ostatním nebo k dalším potřebným účelům. Snažení o to -vidět je- není tedy nijak nutné a směrodatné. Nutné pro duchovní pokrok člověka je pouze otevřenost niterného vnímání a probuzení ducha, tedy úsilí o vroucnost ke všemu a všem a žití čisté ctnosti. Co dalšího se potom na cestě jednotlivého člověka bude smět otevřít jako dar, ponechejme si již každý jako „překvapení“, které v přirozenosti běhu věcí samo připlyne, pokud od své cesty touhy sloužit dobru ve Stvoření neustoupíme.

Zalesněný vrcholek kopce je spjatý s náboženskou a církevní historií lidského konání – stojí zde dnes již opuštěný kostel obklopený hřbitovem. Od takových míst jsou bytostní žel vzdáleni, ačkoliv jinak by právě vrchol kopce mohl sloužit jako sídlo bytostného strážce vrchu, jak tomu před érou nepřirozených zásahů člověka také i smělo být. Naši dávní předkové (např. keltové) moudrost o vlivech a působení bytostí živlů v úctě střežili a správně ji také využívali. Dnes je to tedy opět výhradně na nás, na lidech, abychom dokázali tuto téměř zapomenutou a ztracenou pokladnici moudrostí našich předků opět vyzdvihnout a spolu s vlastním duchovním probuzením uvést do života.

Další část putování již byla vyhrazena pro další den, a tak se poutníci přemístili v kraji o něco dál a utábořili v samotném srdci mladoboleslavských hvozdů, s bohatým tkanivem vodních zdrojů, což je krajina, která téměř jako otevřená učebnice skýtá možnost načerpání mnohých krásných prožitků a poznávání. Ale také setkání samotná – nás, účastnících se lidských duchů ve hmotných tělech – navzájem, v srdečné prožhavenosti rozhovorů, či jen pohledu nebo úsměvů a radosti ze spoluprožívání měla moc povznášet, povzbuzovat, obohacovat…

Vodní plochy lesních rybníků jsou sice dílem lidských rukou, ale právě zde jde o prastarý způsob spolupůsobení bytostí přírody a člověka. Množství vodních víl a jiných druhů živobytností pečuje o vodu v takových nádržích, udržuje ji čistou, vytváří nádherné mlhovinové útvary nad hladinou, ve spolupůsobení s bytostmi vzduchu čeří hladinu vlnkami… zkrátka plní svědomitě všechny úkoly s vodním živlem spjaté a na takových místech potřebné. Okraje rybníků jsou odpradávna moudře osazovány stromy, jejichž kořeny pomáhají zpevnit břehy, které by jinak časem nespoutanému působení vodního živlu podlehly.

Kroky putujících vedly lesy, a také polními cestami a lukami, místy, kde je zásah lidské ruky patrnější. O co radostnější tkaní můžeme zavnímat v panensky čistých lokalitách, o to smutnější je pohled do chemicky devastovaných běžných pěstebních ploch. Člověk dnešní doby žel v mnoha případech svého působení vystupuje pro bytostný svět stále ještě jako rušitel a škůdce, což je smutné a nesprávné. V budoucnu se musí toto změnit. Cestou je návrat k přirozenosti. Týká se to rozhodnutí každého jednoho z nás… Tkaní osudových vláken lepších možností pro budoucnost však ovlivňujeme právě nyní, tady a teď. Proto, kdo toužíš ve svém nitru být pravým, důstojným, čistým člověkem žijícím v souladu s přenádherným dílem celého Stvoření a harmonicky spolupůsobící s prací bytostných, neváhej vykročit na cestu nutného nového poznávání…

Viděli jsme a dověděli jsme se ještě o mnohém, čím příroda a bytostný svět promlouvá k člověku. Dlouho bychom zde ještě psali, měli-li bychom všechny ty malé i větší zázraky vyjmenovat… Plující

oblaka, vítr, bouřky, déšť, zpěv a let ptáků (od těch nejmenších až po veliké dravce, nebo bělostné labutě či jiné druhy ptáků spjaté se záchvěvy vznešenosti vyšších světů), působnost stromů, studánek, potoků…

Lidský duch se může a má k působení bytostných služebníků harmonicky připojit. Oni zde jsou mnohem déle než tvor zvaný člověk, z působení jejich rukou země vůbec vznikla a oni ji věrně spravují celé věky. Člověk je v této jejich stavbě jako hostem v propůjčené domácnosti a podle toho by měl namířit své vnitřní i vnější životní směřování. Být zde vítaným hostem, to budiž náš cíl!

V budoucnu bude jistě mnohem běžnější, že člověk zavnímá a bude přiveden k místům, kde může svým lidsky duchovním uzpůsobením bytostný svět patřičně obdarovat. Jak snadné je přeci ztišit se ve svém nitru, oslovit svým duchem svět živobytostí a třeba jen kratinkou modlitbou či přáním podpořit jejich světlé působení. Skrze záření této naší snahy smí přitékat k bytostem pomoc jiného druhu než v jakém se zachvívá jejich vlastní podstata – smějí přijímat pomoc od člověka, od ducha, která se pak stává součástí nádherné souhry všech záření povznášející celý koloběh plynoucích sil ve Stvoření. Takto účelně má člověk svůj významný vliv využívat – čistě, správně, ve prospěch všech a celého Stvoření.

Hluboké okamžiky světlého prožívání bývají mnohdy slovy téměř nesdělitelné, ale o to více se smějí dotknout naší vnitřní podstaty samotné. Rezonují se samotnou esencí lidského bytí v nás… A právě takové - smysluplné a rezonující pak mohou a mají být i všechny nové skutky lidí v propojenosti se světem bytostných.

Děkujeme za vše, co jsme na výpravě Svatojiřskými hvozdy směli prožít, bylo to krásné a jistě zůstane v plné živoucnosti v nitrech všech zúčastněných…

Zatoužíte-li také poznat svět bytostného působení blíže, může být některé z příštích putování či návštěva Zahradního dvora Listen ve Strakách u Nymburka smysluplné jistě také i pro Vás. 

 

 

 

M.J.