Vzpomínka na léto

04.09.2012 16:25

Letní večer

 

Po parném letním dni,

kdy zmožena jsem slunce žárem,

na lavičce vděčně spočinu,

pod břízkami ve stínu

a kochám se přírodou – tím velkým darem.

 

Společnost broučci a mravenci mi dělají,

již potravu si hledají..

Opodál vidím v trávě poskakovat kosa

- s údivem sleduje, jak tiše tu sedím – bosa.

V žlutavém zobáčku červíka nese si,

či možná spíše pro děti,

pak zatřepotá křídly a ladně odletí.

Na blízké říčce kachničky se ozývají

a rovnají si peří,

než hlavičku pod křídlo si dají

a ke spánku se ukolébají,

neboť se již šeří.

 

Ptáčci ještě cvrlikají v korunách stromů

a vůkol slyším cikády.

Brzy měla bych jít domů,

noční chlad vkrádá se za zády.

Plnými doušky vdechuji vůni vlahého letního večera,

ach, jak ráda bych tu déle seděla,

v přírody něžné náruči,

jež mne pokoře a vděčnosti učí.

 

Děkuji, Pane, za dary Tvé nesmírné,

za Tvé bytostné služebníky věrné.

Kéž jejich volání k nám lidem účinkem se nemine

a pýcha lidská pomine.

Kéž každý člověk slyší jejich moudrá, varující slova,

jež k nám doléhají zas a znova.

Kéž lidstvo z hlubokého spánku se probudí,

myšlení své, slova i činy změní,

pak celá společnost se obrodí

- jiné záchrany pro nás není.

 

Pak bude se člověk v Boží vůli zachvívat,

a žít v souladu se světem přírodních bytostí,

bude vždy na radu se jich ptát,

jakou cestou má se při spravování Země dát,

a jejich nabádání naslouchat

- s jejich pomocí veškerou svou nejistotu přemostí.

 

Pak obrátí svůj zrak vzhůru

a vroucně bude děkovat,

že směl zahnat těžkou noční můru

a ráj na Zemi zbudovat.

 

 

Martina B.