Žena a odívání

20.01.2014 13:36

 

 

Nakolik je i odívání neodmyslitelnou součástí našeho viditelného působení, kterým ovlivňujeme život kolem nás; pokusme se zamyslet v této krátké úvaze nad touto důležitou součástí našeho projevu.

Už jste si někdy položili otázku, co je to vlastně oděv a jaká je jeho funkce? Proč se člověk na rozdíl od zvířete od nepaměti zahaluje a zdobí, touží být upraven, krásný ...? Pokud jste se nad tím dosud nezamýšleli, je nejvyšší čas poctivě se tím začít zaobírat, protože doba, ve které žijeme a kterou jsme si vytvořili, je pro svou uspěchanost a účelovost nebezpečná v tom, že hrozí udušení každého jemného záchvěvu lidského citu, toužícího po přirozeném a ušlechtilém projevu. Odívání je neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života a je také darem, kterým máme vyjadřovat ušlechtilost a krásu ducha ke cti Stvořiteli.

K odívání proto nesmíme být lhostejní a nesmíme ho zneužívat pro zištné účely, jako je to dnes zlozvykem. Smět ušlechtilým odíváním povznášet celek, jehož součástí smíme být i my, je dar, který se zneužitím obrátí dříve či později proti nám a my - jako lidé omilostnění schopností vládnout stvoření čistou, pokornou a příkladnou službou Světlu - zůstaneme zahanbeni. Naučme se proto i ušlechtilým odíváním vážit si krásy, aby se následující generace už nemusely rodit do morálně chudých rodinných a společenských poměrů, jaké jsou v této době samozřejmostí v podřadném odíváním se současného člověka.


Pokud ve vás vyvstala otázka, proč toto téma rozvíjíme v souvislosti s pojmem žena, tak je to především pro její prvotní vliv na mládež, kterou jako matka vychovává a které má být příkladem.


V historických počátcích lidského vývoje plnil oděv ochrannou funkci před vnějšími vlivy ale kromě této praktické stránky má i hlubší význam. Odráží míru našeho estetického cítění, které je úzce spojeno s naší nejniternější podstatou a dotváří člověka v jeho viditelném projevu. Svým vhodným nebo nevhodným oděvem dáváme lidem v našem okolí vždy najevo, jací ve skutečnosti jsme. Svědčíme jím o bohatství nebo chudobě našeho vnitřního života, o tom, odkud přicházíme, kam kráčíme a pod. Tímto vnějším projevem působíme na své okolí a že je toto působení také druhem mezilidské komunikace, morálně každého zavazuje!

Kdo z lidí dnes jen tuší, jaká odpovědnost vyplývá z odívání? Kdo si uvědomuje, že stejně jako jsme zodpovědní za řeč, plynoucí z našich úst, jsme zodpovědní i za řeč našeho oděvu? Vždyť rozdíl je pouze ve způsobu projevu, ne v účinku! Při uvědomění si skutečnosti, že i odívání je druhem komunikace a že už sám Ježíš nás varoval před každým marným slovem, nás musí ovládnout zoufalství a strach nad tím množstvím zbytečných "slov", které jsme už nevhodným odíváním se stihli vyslovit.


Lidé žijí dnes, žel, v pohodlném sebeklamu, že ušlechtilé odívání stojí hodně peněz, a tím, že oddělují ušlechtilost a cudnost od jednoduchosti, která je vždy dostupná, obírají se o možnost nápravy. Mnozí si také ke své škodě myslí, že na zevnějšku vůbec nezáleží, protože rozhodující je jen jejich vnitřek a s pocitem, jakoby jejich zevnějšek patřil někomu jinému, zapomínají, že jsou zodpovědní za všechno, co mohou zdokonalit a povznést - tedy i za svůj oděv.

V průřezu minulostí až po současnost je nesporné, že dnešní člověk klesl ve svém odívání na nejnižší stupeň. Vše krásně považuje za zbytečné, nedbá na cudnost ani na svou kulturu a prodává se tak konzumnímu trhu i se svou dohořívající jiskrou lidské důstojnosti. Je zaměřen pouze k účelu, který se pro něj stal modlou a "zlatým teletem".


Podívejme se jen na život kolem nás a pozorujme, jak je tím všechno nakažené. Všude vidět lidskou nahotu, násilně podsouvanou a zneužívanou k obchodním cílům, neuznávajíc její hodnotu, která spočívá právě v její nedotknutelnosti. Položme si otázku: “Bylo by možné každodenně prožívat tento zrychlující se úpadek, kdyby se člověk alespoň na okamžik obrátil do svého nitra a poslouchal hlas svého svědomí, toužícího po čistotě a přeměně? Bylo by tolik hříchů, kdyby se žena a matka víc zajímala o to, jak má stát ve Stvoření ve smyslu Zákonů Božích”? Vždyť její vliv na mládež a na muže je tak silný, že je často nepřímo určující. Kdyby právě žena povznesla úroveň odívání se jako první, morálně by se za ní pozvedlo i celé lidské pokolení. A jak silný je vliv ženy na společnost, o tom svědčí nejen stovky historických válečných konfliktů a bitev, za nimiž stál spor o ženu, ale i všem dobře známý příběh o pokušení v zahradě Eden, kde žena po pádu do hříchu svým vlivem okamžitě stáhla i muže.


Kde je dnes možné vidět ženy v ušlechtilém a půvabném oděvu, který by místo žádostivosti nebo opovržení vzbuzoval touhu po pravém duchovním domově? Kde jsou její nádherné dlouhé šaty a dlouhé vlasy, svědčící o hloubce jejího citu, něžnosti ao lásce? Za co vyměnila svou ženskost, když se nestydí stříhat si vlasy jako muž, oblékat si kalhoty, a dokonce i pracovat v takových druzích zaměstnání, které přímo potlačují její jemnou vnímavost a vzácnou citlivost? Právě tím, co ztrácí takovým řízením, má doplňovat muže, aby s ním vytvářela harmonický celek právě svojí doplňující odlišností. Dnešní žena si však ani neuvědomuje, že kalhoty a rifle, které si tak ráda obléká, jsou výsměchem její přirozenosti a v nevědomosti se už ani nestydí předstoupit před oltář, kam by měla přicházet vnitřně vyzdobena čistotou i úctou k Nejvyššímu a zároveň tento vnitřní postoj navenek projevovat tím nejkrásnějším oděvem, jaký má. Netuší, že jedině rozvinutí její ženské krásy je zárukou harmonie, pramenící z čistoty, osvobozené od falešného sklonu smyslně svádět. Žena by si měla také uvědomit, že pokud určitý úkon nebo pracovní činnost nemůže vykonávat v ženském oblečení, nemá to být důvod ke kompromisu s její přirozeností, ale důvod k zamyšlení se, zda právě tento druh činnosti je v souladu s jejím vývojovým předurčením a se Vůlí Stvořitele. Pokud tento soulad prožívá, jistě je schopna svou práci vykonat i v oblečení způsobem, který odpovídá jejím jemným danostem a který ji v jejím rozvoji bude vždy podporovat. Vzpomeňme si jen na naše babičky a na jejich dlouhé sukně, které byly neodmyslitelnou součástí života nejen v domácnosti, ale i na poli nebo při hrabání sena. Kam jsme se to za několik desetiletí dostali, když žena v cudné dlouhé sukni nebo v šatech je na ulici zvláštností?


V modlitbě "Otčenáš" se modlíme slovy: "... buď Vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi ...". Proč se jednou vážně nezamyslíme  nad jejich obsahem? Proč si neuvědomíme, že když se už rozhodneme vyslovit vznešená slova této modlitby, tak se musíme i uctivým zevnějškem přibližovat k nebi? Slovy této modlitby přece slibujeme, že svými činy budeme na Zemi naplňovat Vůli Boží, a přitom zůstáváme v každodenním životě bez vlastní proměny a bez touhy po splnění tohoto slibu, čímž klameme nejen sebe, ale zejména Toho, ke kterému se modlíme! Ve všem se máme přibližovat k obrazům nebeské krásy a  vysokým ideálům! I k praobrazu  ženskosti! Nebo si někdo dokáže představit nebeský ideál ženské krásy v kalhotech, s krátkými vlasy a s náušnicí v nose?


Být člověkem zavazuje a pasivita v maličkostech každodenního života se stává kamenem úrazu ve stále se zrychlujícím úpadku společenské morálky. Citem proto zvažme, v čem všem je třeba provést nápravu pro radostný život ve službě bližním.

T.L.

www.pre-ludskost.sk