ŽENA

30.06.2014 13:34

Jak vypadá předobraz krásné ženy v dnešní době? Už ani zdaleka to není tentýž obraz, který byl do stvoření vložen shora. Ano, víme o tom všechny, ale jsme ještě schopné zachytit záchvěvy obrazu pravého ženství? Snažíme se o to opravdu?

Víme, že žena je tou částí, která má do stvoření přivádět jen harmonické a ušlechtilé záchvěvy a že její působení je pasivní - tedy udržující, podporující a posilující.

Jak jsme však schopny poradit si s tím ve všedním životě, jak tento předobraz naplňujeme? Uvědomujeme si vůbec, že ​​musíme vynaložit veškeré úsilí na naplnění našeho poslání - být ženou pozdějšího stvoření?

Síla ženy je přece v jejím citu. Především ten musíme posilovat. Je schopen vést nás při rozvíjení smyslu pro krásu, kterou máme vytvářet ve všech směrech, spolu se zušlechťováním každého našeho jednání. Ale jak málo dnes žena dbá na svůj projev, ve kterém by se měla viditelně lišit od běžného způsobu vnímání ženské krásy. Proniká to do všech maličkostí, které následně vytvářejí působení ženy. Jsou to všechno věci, které žena během tisíciletí ve své marnivosti rozvinula do běžných samozřejmostí tak, že už není schopna si uvědomit, jak nepřirozené je její konání. Stále je v ní touha líbit se více svým vzhledem, než duchem. Stále není ochotna zříci se "potřebného" líčení, stále se neobejde bez šperků a krátkého, "velmi pohodlného" střihu vlasů.

Neznamená to, že by snad neměla dbát o svůj zevnějšek. Právě naopak. Musí ji v tom však vést nejkrásnější předobraz pravé ženy, který může nacházet jedině v duchovních sférách. To vyžaduje především změnu jejího ducha, který ve své neochvějné víře touží po nebeských výšinách a touží být člověkem pro radost Bohu.

Pak nebude působit na zemi aktivním způsobem, kterým jen vytváří disharmonii a vytlačuje muže z jejich přirozeného postavení. Tím oni ztrácejí mužskou aktivitu a odvahu kráčet zmužile vpřed.

Zatím se zmužile vpřed snaží jít žena a zapomíná při tom rozvíjet svou ženskost - něhu, láskyplné pochopení, posilu pro všechny ve svém okolí, aniž by toužila po uznání za své činy.

Neznamená to, že se z ní má stát skleníková rostlinka, která je zde pouze na ozdobu. Žena se musí namáhat nacházet ve všem správnou rovnováhu. Nemyslet na své uspokojení, ale s láskou rozdávat samu sebe svým jednáním, být oporou a laskavou ochránkyní. Pokud se bude otevírat záchvěvem shora, její duše bude naplněna štěstím, které prozáří celou její bytost. Ale znamená to být jiná, než její okolí. Vždyť všechno, co děláme s opravdovým přesvědčením a otevřeným srdcem, promlouvá k duším jiných. Když budete mít pravou víru a bude ve vás láska a čistota, osloví to i další lidi a načerpají od vás hodně síly.

 Znamená to nebát se mít před sebou ten nejkrásnější předobraz ženství. Ten nám pomáhá usilovat o zušlechtění celého našeho projevu. V odívání, správném použití slov, v činech, které probouzejí spící duše a ovlivňují je svojí silou a krásou. Žena nesmí stát ve stvoření jako hluchý a slepý člověk, který nedbá na své předurčení a zanedbává všechny dary místo jejich zdokonalování. Každá žena v sobě nese krásu, kterou je třeba rozvíjet. Každá je obdařena schopností citu krásu objevovat a poznávat. Ale pokud nebude svůj cit probouzet a bude ho utlačovat svým rozumem, nikdy nenajde pravé štěstí, které duchu rozprostírá křídla a dává mu let do nebeských výšin.

 Ať je právě toto úsilí směrem nahoru naší jedinou touhou. Proto jsme zde na zemi a náš krátký pozemský život není koncem našeho bytí. Je nutné vidět vše vždy v souvislosti s velikostí stvoření a nekonečností jeho času, v porovnání s pozemským životem. Využijme každý okamžik pro zrání našeho ducha, které nikdy neskončí.

Ať se naše myšlenky obracejí vždy vzhůru, toužící po světlých výšinách. To nám bude později pomocí a oporou v těžkých chvílích, které nás provázejí a provázet budou.

Ať v našich duších procitne touha po pravém ženství a tato touha nás povede ke skutečnému naplňování, abychom se nemuseli před Božím zrakem stydět.
 

Sbírka přednášek pro ženy - © Martina Štokrová

Ilustrace: ©Aneta Mišovie