Učebnice domácích nauk pro školy 3.část

12.05.2011 09:45

 

Vážené čtenářky, v následujících řádcích Vám opět přinášíme krásné a velmi podnětné myšlenky, vyňaté z výše zmíněné učebnice, které byly samozřejmou součástí výchovy předchozích generací našich předků. Načerpejte posilu z prostoty a moudrosti těchto myšlenek a snažte se je přirozeně šířit svým životem do svého okolí. Tak se život v nás i kolem nás bude stále více měnit k lepšímu. 


Vznik mravnosti


Člověk se liší od ostatního tvorstva řečí, chůzí, prací fyzickou i duševní a jiným. Hlavní rozdíl mezi nimi je však tento: zvíře jedná, aniž by si uvědomilo, co dělá, nač a proč, zda dělá dobře nebo špatně. Člověk jedná a ví, proč a nač a je si vědom dobra a zla ve svých skutcích. Ne sice každý člověk; opilý např. ani neví, co dělá. Ale každý člověk se může povznést tak, že ví, jestli jedná dobře nebo špatně.

 
Jedině člověk jedná dobře nebo špatně. Jen člověk má vědomí, že má žít pro své i cizí dobro. Člověku je vrozená schopnost rozeznávat dobro a zlo; může a musí se v té schopnosti cvičit. Dobro přináší lidem zdraví, radost, štěstí, spokojenost a klid; zlo nese s sebou utrpení, bolest, často ztrátu zdraví a vždy nespokojenost, nenávist a svár. Dobro život lidský podporuje, usnadňuje, krášlí, kdežto zlo ho ničí.

 
Čím lépe rozeznává člověk dobro a zlo, tím lépe může pro dobro jednat a špatnému se vyhýbat.
Zušlechťuje se, zdokonaluje, stává se vždy více člověkem, obrazem Božím, člověkem lidským, opravdovým.


Kdo je vlastně dokonalý, nebo charakterní? Ten, kdo vždy a stále důsledně jedná a podle toho myslí a chová se, ať už má z toho zisk nebo škodu. Někdo např. stále bude mluvit pravdu, ať je to někomu milé nebo nemilé, stále bude hájit utlačované, aniž za to získá odměnu, nebo konečně ačkoliv i sám je utlačován, stále bude chudým pomáhat, i když by se mu to nevděkem a posměchem odplácelo. Slovem bude konat samé dobré skutky - ten člověk má povahu, a to charakter mravní.


Druhý člověk zas bude stále lhát, stále bližnímu škodit, ó kdyby z toho ani sám neměl zisku, stále se každému vysmívá, pomlouvá a vůbec jen špatné a špatné činí. I tento člověk, když vždy důsledně jedná, má charakter, ale - charakter nemravný.


Jiný zas jednou nám řekne pravdu, podruhé lže, jednou se nám zdá, že by s námi srdce rozdělil, jindy by nás zase ve lžičce vody utopil - samá nedůslednost. Takový člověk nemá charakter.

 


 

Rodina a její mravní význam

 

Děti si zvyknou jen na to, co vidí. Příklad ukazuje dítěti způsob, kterak by se mělo jednat. Aby se tento způsob stal návykem, potřebuje ještě, aby se podle něj často jednalo a konečně tak se v něm vycvičilo, že by jinak jednat již nebylo schopno. 
Duch rodičů proniká celý dům, jejich příklad a cílevědomé zvykání vede jednání a myšlení dítěte po správné a bezpečné cestě.


Dítě se o mnoho více a lépe vychovává tím, co v otcovském domě přímo saje a vdechuje, než tím, co je do něj slovy nebo jinými prostředky vpravováno.


Soulad mezi otcem a matkou, rodiči a dětmi, mezi sourozenci, ovzduší lásky, otevřenosti, upřímnosti a opravdovosti je dítěti příkladem od první chvíle života, tomu všemu si zvyká po celý život v otcovském domě.


Čím větší je láska matčina, tím více lásky v rodině a naopak. Není lásky mezi členy rodiny, kde není hluboce milující matky.


Ona budí v dětech vděčnost a lásku, které je vedou ke všemu dobrému a chrání je od mravního nebezpečí, čemuž by snad jinak podlehly.


Rodiny se povznášejí hlavně matkami. Čím je matka ušlechtilejší a osvícenější, tím mocnější je její vychovatelské kouzlo. Malému národu zvláště musí na tom záležet, aby měl matky mravní. O osudu národů rozhodují matky v rodinách. Bez mravních rodin není mravního národa a bez nezištné, obětavé lásky a pečlivé mravní matky není mravních rodin.

 
Dítě vlastní zkušeností poznává význam pravdivosti, nízkost lži, význam lásky k bližnímu, zhoubnost sobectví a dobře rozlišuje dobro a zlo.
Když se takto probudí cit zkušeností z jeho vlastního života i ze života, který ho obklopuje, tvoří si správně pravidla pro své jednání - své mravní zásady.

          

Mravní povinnosti

 
Člověk však není jen bytost tělesná, ale i duševní. Má vědomí svého já a své souvislosti s ostatní živou i neživou přírodou, s minulostí, přítomností i budoucností. Jeho mravní povinností je, aby se snažil tyto znalosti prohlubovat a zdokonalovat a všechno, co mu škola a jeho okolí předává, k obohacení ducha má přijímat a uchovat. Aby však svou duši zdokonalil, k tomu nestačí jen mnoho vědět v různých oborech lidského poznání; podstatou duševního vývoje je stránka mravní. Povinností člověka je osvojit si vlastnosti povahy, které označujeme jako mravní. Jsou to vlastnosti kterými zdokonalujeme svého ducha a druhé. Je to kultura ušlechtilých citů: smysl pro pravdu a upřímnost, pořádek, pravidelnost a přesnost, nechuť ke lži a přetvářce, vědomí mravní odpovědnosti, ale i mravního sebevědomí.


Člověk má dar řeči. Je jeho mravní povinností, aby vypěstoval řeč bohatou, ušlechtilou, krásnou, jasnou a pravdivou, aby svou řeč uvedl ve shodu s vnitřkem, se svým citem a přesvědčením.


Jsme dítkami jednoho národa, cítíme se bratry a sestrami. Vlast je naše společná matka. Pracujeme pro ni a pro všechny krajany. Tak získáme své vlasti přátele i u cizích národů. Láska k vlastnímu národu je pravá, když se k ní pojí i láska k národu cizímu. Příslušníci jiného kmene, jiného národa jsou také lidé takoví jako my, lnou k sobě jako my a proto ceňme tuto jejich lásku jako svou, jejich svobodu jako svou, jejich národní štěstí jako své!

 
Společenské způsoby (v zábavě, v divadle i na koncertě)

 

"Zdvořilostí nikdy nehřešíš", říká přísloví. Zdvořilí lidé milují každého a když něco potřebují, jistě toho dosáhnou. Zdvořilost v řeči i v činech mírní mravy a nemravné, tiší hněv, zklidní rozpálenou mysl, přemáhá závist a nenávist, zabraňuje hádkám a rozporům a zdobí život. Získává úctu podřízených a lásku představených.

 
Ale jen pravou zdvořilostí, tj. tou, která je skutečně výrazem dobrého a blahovolného srdce a smýšlení. Kdo zdvořilost jen předstírá, daleko s ní nedojde; dříve nebo později v nestřeženém okamžiku se objeví špatné srdce a pokrytec se ukáže. Pak falešná zdvořilost budí jen odpor a hnus.


Dívka má být zdvořilá a zdrženlivá, ve vystupování na veřejnosti a ve společnosti nehlučná, nenápadná a vzdálená vší nepřirozenosti.


V hostinci a kavárně


Slušný člověk ani zde nezapomíná, že je ve společnosti. Jen člověk duševně omezený se domnívá, že si za své peníze může dělat, co se mu zlíbí.


Dbejme slušnosti i doma, protože kdo si nezvykne pravým způsobům při jídle doma, ten zapomene na ně i ve společnosti ....

 


Konec třetí části. Připomínáme, že text byl zveřejněn v původním znění.

 

 

Převzato a přeloženo ze stránek www.pre-ludskost.sk