Adventní knížka- neknížka 2. část

04.12.2011 23:13

 

V noci začal padat sníh a sněžilo i ráno, když šly děti do školy, sněžilo i po celou dobu, co byly ve škole, a Terezka s Pavlíkem se nemohli dočkat, až půjdou ven. Rychle si doma napsali úkoly a hurá před dům, že budou stavět sněhuláka. Ale Terezka s Pavlíkem nechtěli jako všechny děti postavit pana Sněhuláka s hrncem místo klobouku, chtěli postavit Sněhurku. Uváleli velikou kouli a plácali k ní sníh, že to bude jako sukně. A byli tak zabraní do práce, že si vůbec nevšimli Jiříka. Jiřík stál za cestou a díval se na ně. Také by rád stavěl sněhuláka, chtěl se k Terezce a Pavlíkovi přidat a pomáhat jim, ale nevěděl, jak to má říct. Představte si děti, že Jiřík začal na Terezku a Pavlíka pokřikovat:

„Takhle se sněhulák nestaví! Hé! Oni neumí ani postavit sněhuláka!“ 

No copak tohle se dělá?! Nedělá, zkusíme to znovu a poradíte Jiříkovi, jak to má říci, ano?

Tak tedy: Jiřík by chtěl s Terezkou a s Pavlíkem stavět sněhuláka, ale nevěděl, jak to má říct. Jiříku, děti ti poradí, řekni:

"…

Terezka s Pavlíkem volali:

„Pojď, Jiříku, ale nestavíme Sněhuláka, bude to Sněhurka!“

Děti společně uválely menší kouli na Sněhurčino tělo - ještě, že Jiřík přišel, Terezka s Pavlíkem by tu kouli sami neuzvedli. Pak ještě hlavu a ruce. Moc pěkně se jim Sněhurka podařila. Jenže co jí dát na hlavu? Hrnec ne, čepici také ne…

„Kdybychom tak mohli Sněhurce udělat dlouhé vlasy.“ Přála si Terezka.

Klukům se její nápad líbil: „Ano, uděláme dlouhé vlasy. Ale z čeho?“

„Něco přinesu!“ Terezka se rozběhla do zahrady za dům. Nic tam ale nenašla. Zato u paní sousedky za plotem rostlo vysoké ozdobné rákosí.

„To by byly vlasy,“ pomyslela si Terezka. A kde se vzaly, tu se vzaly, i k Terezce mluvily dva hlásky.

Jeden říkal:

° „Terezko, popros paní sousedku, třeba ti trochu toho rákosí dá.“

 

Ale druhý hlásek jí namlouval:

°° “Terezko, paní sousedka ti nic nedá, ještě se bude zlobit, že ji vyrušuješ, přelez plot a natrhej si trochu, však jí neubude.“ 

 

První hlásek varoval:

° „Terezko, to nesmíš, jestli chceš rákosí Sněhurce na vlasy, musíš o ně poprosit, nic cizího si nesmíš vzít bez dovolení.“

 

Co má Terezka udělat?

°

Terezka se trochu bála, jestli se paní sousedka nebude zlobit, že ji vyrušuje, ale řekla si:

„Na tom přece není nic špatného, o něco slušně poprosit.“ a odvážně zaklepala.

Paní sousedka se divila:

„Tak vy stavíte Sněhurku, no to jsem ještě neslyšela. To rákosí jsem stejně chtěla na zimu ostříhat, ale ještě jsem to nestihla. Klidně si, Terezko, vezmi, kolik chceš, jen mi nepošlap růže. A až bude Sněhurka hotová, zaklepej na okno, ráda se přijdu podívat.“

Terezka paní sousedce poděkovala a s náručí rákosí běžela za Pavlem a Jirkou. Ti mezi tím našli dva tmavé kamínky Sněhurce na oči a větvičku na pusu. Sněhurka se dokonce usmívala.  A jak byla teprve pěkná, když jí Terezka z rákosí udělala dlouhé vlasy! Děti měly velkou radost a běžely pro rodiče a pro paní sousedku, aby se přišli podívat. Všichni chválili, jaký děti měly dobrý nápad a jak se jim Sněhurka krásně podařila. Paní sousedka bydlela sama a někdy jí bývalo smutno, moc ji potěšilo, že pro ni děti nezapomněly přijít a přinesla jim každému mandarinku.

Večer si všichni říkali: „To byl krásný den.“

°°

Terezka se rozhlédla, jestli ji někdo nevidí a rychle vylezla na plot. Neslyšela, jak na ni zahradní skřítkové a víly volají:

„Ne, Terezko, nelez tam, to se přece nesmí!“

Jak Terezka seskočila z plotu do zahrady paní sousedky, poškrábala se o trní. Trochu to trní podupala, aby se dostala k ozdobnému rákosí, honem si natrhala a rychle zpět. Ale Terezka nedoběhla ani k domu, když uslyšela přísný maminčin hlas:

„Terezo, domů!“

Co myslíte, děti, jak to bylo dál? Ano, maminka se moc zlobila, že Terezka lezla přes plot a něco tam sebrala, a co teprve když zjistila, že to trní, o které se Terezka popíchala a které pošlapala, byla vzácná růže, co měla paní sousedka moc ráda.

Brečící Terezku maminka dovedla k paní sousedce, aby se omluvila. Jak se Terezka styděla! Chtěla jen trochu rákosí Sněhurce na vlasy, nechtěla způsobit žádnou škodu. A nejvíc jí bylo líto, že paní sousedka byla moc smutná, nezlobila se, nekřičela, jen se na Terezku tak smutně podívala. Terezka se omluvila a slíbila, že už nikdy nic podobného neudělá Ale dá se napravit, co způsobila? Rákosí by paní sousedka stejně ostříhala, ale co ta vzácná růže? Poroste ještě? Na to si musíme počkat do jara. A do té doby, pokaždé, jak napadne sníh, zamete Terezka paní sousedce chodník. To jí Terezka slíbila, aby alespoň trochu napravila, svou chybu. 

A sama sobě Terezka slíbila, že o Vánocích paní sousedku potěší nějakým krásným dárkem.

 

Pokračování příště