Adventní knížka- neknížka část 5.

15.12.2011 23:34

Děti, jestlipak mamince pomáháte s cukrovím? Terezka s cukrovím pomáhá moc ráda, nejraději zdobí perníčky. To si vezme zástěrku, maminka jí do zdobítka dá bílou polevu a to máte vidět ty hvězdičky, srdíčka, kolečka… jako z cukrárny. Pavlík také nazdobil několik perníčků, ale když na ně nemohl malovat auta, traktory ani hokejisty, přestalo ho zdobení bavit a šel za tatínkem. Z dílny se ozývalo ťukání.

„Jé, tatínku, co to bude? Co je to za domeček?“

„No to je dost, že jdeš, Pavlíku, tady mi to podrž. To je krmítko pro ptáčky, vidíš? Sem budete s Terezkou sypat semínka a tady bude stříška, aby ptáčkům zobání nezapadalo sněhem. Tak a teď běž do auta a přines mi sadu těch malých vrtáků. Ale opatrně, neotvírej krabičku, abys je nevysypal.“

Pavlík běžel k autu, krabičku s vrtáky hned našel a opatrně ji nesl tatínkovi. Pavlík věděl, že nemá krabičku otvírat, ale nedalo mu to, chtěl se do ní cestou podívat. Hned toho však litoval: uklouzl a ten úplně nejmenší vrtáček spadl do sněhu. Co teď? Pavlík hledal, hledal, opatrně prohrabával sníh kolem sebe, ale nic nenašel. Co jen řekne tatínkovi?

A jak už asi děti tušíte, Pavlík uslyšel dva hlásky.

 

Jeden říkal:

 °„Pavlíku, když se přiznáš, že jsi krabičku po cestě otevřel, tatínek se bude zlobit a potrestá tě. Nic tatínkovi neříkej a až se bude ptát, jen řekni, že o ničem nevíš.“

 

Druhý hlas byl přísný:

°° „Pavlíku, musíš se přece přiznat. I kdybys dostal trest, vydržíš to, však si potrestat zasloužíš.  Ale přece tatínkovi nebudeš předstírat, že o ničem nevíš – to by byla lež!“

 

Tak děti, má se Pavlík přiznat nebo ne?

°

Pavlík zavřel krabičku a jako by se nic nestalo, ji zanesl tatínkovi. Tatínek držel vrtačku v ruce, vybral si z krabičky vrták, jaký zrovna potřeboval a vůbec si nevšiml, že ten nejmenší vrtáček není na svém místě. Pavel si pro tuto chvíli oddechl.

Když tatínek krmítko pro ptáčky dokončil – a povedlo se mu moc krásně – ukládal nářadí na své místo.

„Pavlíku, neviděl jsi nejmenší vrtáček?“

Pavlík zalhal:

„Ne, tati, neviděl.“ A z šuplíku mu zahrozil maličký prstík, domácí skřítkové nemají lhaní vůbec rádi. 

Tatínek se rozhlížel po dílně: „No to je divné, já jsem ten vrtáček nebral, kam mohl zmizet? Podívej se po zemi, máš lepší oči.“

Pavlík dělal, že hledá na zemi a připadal si hloupě. Vždyť tatínka podvádí. Ale nepřiznal se. Škoda, že neviděl domácího skřítka, jak se na něj smutně dívá, byl by se snad přiznal. Ale neviděl ho, dokonce ani nevěděl, že s nimi skřítkové bydlí, skončilo to tedy prozatím lží.

Ale jen prozatím. Druhý den totiž roztál sníh. Když šel tatínek přes dvůr, shýbl se a zvedl ze země něco malého zrezivělého.

„Malý vrtáček, jak se sem dostal?“ Podivil se tatínek a pak si povzdechl: „Ach ten Pavlík!“ Tatínkovi bylo moc líto, že mu Pavlík lhal. Copak vrtáček, ten stojí pár korun. Ale Pavel mu lhal!

„Pavle, pojď sem! Podívej, co mi k tomu řekneš?“

Pavlík dělal, že je překvapený:

„Jé, vrtáček, a celý rezavý, kde byl?“

V tatínkových očích se to zle blýsklo a asi vám děti nemusím povídat, co bylo dál. A co bylo nejhorší Pavlík musel odpoledne zůstat ve svém pokoji a nesměl tatínkovi pomáhat připevnit krmítko na okno ani s Terezkou nasypat ptáčkům semínka. A Pavlík se na to tak těšil. Seděl smutně v pokojíčku a stále slyšel tatínkova slova: „Lžou jen zbabělci.“ Ne, už nikdy nebude lhát.

Děti, lhaní je opravdu moc ošklivé. A i když ne hned, na všechno se jednou přijde a pak je to vždy o moc horší. Kdo je zbabělý, bojí se malého trestu a raději lže, ten se dočká trestu většího a horšího. Ale vy byste přece nelhali, že ne?

°°

Pavlík přišel do dílny a nerad podával tatínkovi krabičku, ve které chyběl malý vrtáček. Tatínek se jistě bude zlobit, že ho neposlechl.

„Tati… víš… já jsem se chtěl podívat. Uklouzl jsem a ten malý vrtáček mi zapadl do sněhu. Hledal jsem ho, ale nenašel.“

Domácí skřítek hopsal po stole a radostně tleskal ručkama:

„Sláva, Pavlík to dokázal, přiznal se!“

„Pavle, ty jsi ale zvědavé ťululum,“ zlobil se tatínek. „Tak pojď, ukaž mi,

kde vrtáček spadl, třeba ho spolu najdeme.“ A to bylo všechno, žádný trest, nic. Tatínek byl moc rád, že jeho Pavlík není zbabělec a že se umí přiznat.

Vrtáček sice tatínek našel až druhý den, když roztál sníh, a byl už trochu rezavý, ale s Pavlíkem ho vyčistili a nevznikla žádná škoda.

Odpoledne tatínek s Pavlíkem přidělali krmítko na okno a Pavlík s Terezkou nasypali ptáčkům první slunečnicová semínka. A ráno, když se Pavlík chystal do školy, přiletěli na krmítko první vrabčáci a sýkorky. To bylo krásné!

 

Tak u Pavlíka a Terezky už mají krmítko a chystají ptáčkům vánoční nadílku. Děti s tatínkem dokonce půjdou na Štědrý den i do lesa a ozdobí tam stromeček samými dobrotami pro zvířátka. Už mají v přichystanou mrkev, jablíčka i semínka.