Adventní knížka- neknížka část 6.

24.12.2011 21:43

Přišel Štědrý den. Konečně. Terezka s Pavlíkem nelenošili u pohádek, ale hned ráno se s tatínkem vypravili do lesa. Děti nesly v batůžcích dobroty pro zvířátka a tatínek ještě v tašce.

Když přišli do lesa, bylo tam jako v pohádce. Čerstvě napadený sníh zářil na slunci jako diamanty.

„To je nádhera!“ radovaly se děti.

„A to je, děti, jen sníh. Představte si, jak teprve musí být krásné, když má kolem sebe člověk takový zářivě bílý obláček.“

„Jaký obláček?“ Divila se Terezka

Pavlík se skoro zlobil: „To jako mrak? Já kolem sebe žádný mrak nemám!“

„Ale kdepak mrak,“ smál se tatínek, „kouzelný obláček to je, žádný mrak. Není vidět, ale přesto každý pozná, jaký je. I když vlastně… obláček nabručeného, zlého, vzteklého nebo nepoctivého člověka možná jako bouřkový mrak vypadá. Takovému člověku se raději každý vyhnete. Kdo je ale usměvavý, hodný, laskavý a rád ostatním pomáhá, ten má kolem sebe obláček běloučký jako sníh a ostatním lidem a dokonce i zvířátkům je s takovým člověkem dobře.“

„Jé, to bych si přála, mít takový obláček,“ zatoužila Terezka.  Ale to už přicházeli k malému smrčku, který si vyhlédli, že zvířátkům nazdobí. Děti sundaly batůžky a vytáhly jablka, mrkev, kukuřici, semínka, zrníčka, několik makovic a začaly stromeček zdobit. Moc krásně se jim to podařilo. Tatínek pod stromeček ještě vysypal z tašky kaštany a žaludy, co děti na podzim nasbíraly, a už zbývalo jen pověsit vánoční hvězdu. Byla z loje a semínek, aby si na ní sýkorky pochutnaly. Jenže – hvězda byla jedna a děti dvě.

„Já ji pověsím!“

„Ne, já!“

Takto ošklivě se začali Terezka s Pavlíkem hádat. Jeden malý zajíc, který ze svého úkrytu zvědavě nakukoval, co dobrého se to chystá, polekaně pelášil pryč. Také ptáci z okolních stromů odletěli, ale děti si toho nevšimly.

V tu chvíli pro ně bylo nejdůležitější na světě to, kdo pověsí na stromeček hvězdu. Ale dřív, než tatínek stihl něco říci, se ozvaly naše dva známé tichoučké hlásky.

 

Jeden jim říkal:

° „Děti, to se nestydíte, hádat se na Štědrý den? Copak to není jedno, kdo hvězdu pověsí? Nechtěli byste raději než křičet: „Já, já!“udělat druhému radost?“ 

 

Ozval se ale i hlásek šidihlásek:

°° „Proč byste dělali druhému radost a ustupovali, jen křičte a jestli to nepomůže, klidně se poperte nebo se začněte vztekat!“

 

 

°

Byly Vánoce a hlásek šidihlásek nikdo neposlouchal. Terezka i Pavlík se zastyděli za to, že se hádali a oba zároveň řekli:

„Pověs tu hvězdu ty.“

Podívali se na sebe, zasmáli se, podívali se na tatínka a opět oba ve stejný okamžik řekli:

„Tatínku, prosím, pověsíš hvězdu ty?“

Tatínek vzal hvězdu a zavěsil ji na vrcholek stromečku. Pak vzal děti za ruce a tiše řekl: 

„Zvířátka, ptáčci, přejeme vám krásné Vánoce.“ 

Na zpáteční cestě se stala zvláštní věc: Terezce a Pavlíkovi připadal zasněžený les ještě mnohem krásnější a slavnostnější, měli takovou radost, že si stále poskakovali. To bylo tím, že udělali něco pěkného, pamatovali na zvířátka i jeden na druhého.

Kdyby poslechli hlásek šidihlásek a u stromečku se hádali nebo dokonce prali, jejich obláčky by se teď podobaly šedému kouři a oni by přes ně svět viděli smutný a ošklivý. Všechno by jim vadilo a nebylo by jim dobře. 

Terezka s Pavlíkem se ale rozhodli správně, nechali pověšení hvězdy jeden druhému a nakonec tatínkovi. A protože se i po celou adventní dobu snažili být co nejlepší a nejhodnější, jsou jejich obláčky teď zářivě bílé, jako když do sněhu zasvítí sluníčko. Jak se Terezka s Pavlíkem dokáží radovat, když se na svět dívají přes tu bíle třpytivou krásu! Takové obláčky přináší jen radost a potěšení.

 

O Vánocích je takových obláčků mezi lidmi víc než jindy, protože lidé neposlouchají hlásky šidihlásky a každý se snaží udělat někomu radost, děti jsou hodné, dospělí se nehádají… a tak to má být, protože to pak mohou andělé lidem přinášet něco velmi, velmi krásného. Co to je? Co může být krásnějšího než vánoční dárky? Já vám to tajemství neprozradím, ale něco vám poradím: Snažte se být radostní, laskaví, hodní, myslete na druhé víc než na sebe a andělé pak možná budou moci přijít i do vašeho domu a sami se o tom, co je o Vánocích tím nejkrásnějším, přesvědčíte. Vy děti to ještě dokážete. Mnozí dospělí pro samé nakupování a uklízení na vánoční tajemství zapomněli, ale vy, děti, ho můžete prožít. Těšíte se?

Přeji vám, děti, i vašim rodičům, aby to krásné tajemství letos andělé přinesli i k vám, abyste mohli prožít ty nejkrásnější Vánoce.

Pohádky pro Vás napsala Hana Nevřalová

Obrázky namalovala Olesia Soloviová