Toto jsem četl v knize Gulistán řečené též Růžový sad, kterou sepsal perský básník Sa´dí Mušarrif ibn Nuslih:

„ Zeptali se mudrce takto: Z mnoha proslulých stromů, které Nejvyšší Stvořitel učinil vznosnými a stinnými, nejmenuje se žádný azad neboli svobodný vyjma cypřiše, který nenese žádné plody;

jaké je v tom tajemství?

I odpověděl:  Každý má svůj příslušný plod a také ustanovený čas, za jehož trvání je svěží a kvete, a po jeho uplynutí usychá a vadne; ani jednomu ani druhému údobí není cypřiš vystaven, daří se mu stále; a právě tohoto druhu jsou stromy azad neboli božsky nezávislí.

Neupínej své srdce k tomu, co pomíjí; neboť Didžlat neboli Tigris bude stále protékat Bagdádem, i poté, až rod kalifů vyhyne: má-li tvá ruka dostatek, buď štědrý jako datlovník;

nemá-li však, co by rozdala, buď azadem neboli svobodným člověkem jako cypřiš.“