Bolest

08.02.2012 14:43

 

Jestliže nás život bolestí či neúspěchem zastaví, neplačme. Chvilkový pláč je dobrý. Omývá duši, člověk mnohého upřímně lituje, umiňuje si jednat moudřeji, uvědomuje si cenu svých bližních a stává se lepším. Podvědomě se choulí ke svému Stvořiteli a smiřuje s osudem.

Velké, dlouho tekoucí potoky slz nám však zbytečně berou síly. Více nežli nářek a pláč je poznání. Poznání bolesti jako drobné zastávky, která nám umožňuje nabrat nové síly. Svoji vitalitu můžeme nejlépe obnovovat a dočerpávat, jestliže jsme otevřeni světu a všemu, co jeho chod přináší. Chuť žít, sílu tvořit, přirozenost milovat a pomáhat nezíská v potřebné míře člověk skleslý na duchu, ukrytý do ulity teskných představ. Elánu se nedostává tomu, kdo vysloveně pasivně, bez zájmu vyčkává, až se situace, jichž je účasten, nějak vyřeší, až někdo jiný přijde a vezme břímě odpovědnosti za něho. Čekání na zázrak a nerozhodnost se obvykle nevyplácí.

Životodárná energie je obsažena všude. Kam oko pohlédne, tam spatří její zdroje. Vyzařuje ji každý tvor, živoucí organismus i veškeré předměty. Objem studnice okolitých energií je nekonečný. Člověk je jimi naplňován podle toho, s jakou vírou v život, jak prost a čist se ponoří do oceánu poznání. Kdo přijímá i své břímě s díky, kdo je pozorný, správně iniciativní, poctivě se učící a spolužáků si vážící žák, ten lépe prospívá a bývá šťastný. Boží silou, průzračně čistým duchem a nesmírnou láskou naplněný člověk je vzácností. Jeho cena je ještě větší, když z něho tato láska nikdy neubývá. Je jako nevysychající, věčný a každého osvěžující pramen, neboť čerpá z bezbřehé Boží milosti sesílané na svět.

 

 

Z knihy Prvky a vitamíny trochu jinak- M.Hrabica