Braňme naše hodnoty! část 3.

01.02.2016 14:07

 

Poukažme si na smutný nešvar dnešních lidí. My nalézáme hodnotu věcí až tehdy, když je ztrácíme. Teprve když o něco přijdeme nebo když nám odejde někdo blízký, vystoupí nám před očima, co vše pro nás ono ztracené znamenalo a jak mnoho nás obohacovalo.

Právě to, co můžeme mít každý den, ať jsou to hmotné věci, poměry či nějaký člověk, je pro nás všední a obyčejné.

Vezměme si kupříkladu vdané ženy. Jakýma očima se dívaly na svého milého v čase zamilovanosti. Daly by všechno za to, aby jejich lásku opětoval a aby směly být po jeho boku.

Jak se však na svého muže dívají dnes po mnoha letech, když se oba vídají každý den... Jen málokdy zde můžeme mluvit o vzrůstající lásce, oboustranné úctě, trvale střežené harmonii, pestrosti dní plných nových hlubokých prožití a nekončícím štěstí. Škoda, vždyť právě to, co je nám v životě dáno, je pro nás tím nejlepším, nejprospěšnějším a můžeme říci i nejkrásnějším pokladem. Neboť vše, co nyní máme, jsme získali svým mnohaletým usilováním, aniž jsme si toho mnohokráte vědomi.

Obdivujeme hodnoty a věci na druhých lidech, rádi cestujeme do vzdálených zemí, ale to co máme takřka u nosu a co je naším vlastnictvím, to pro nás není dost dobré, zdá se nám to malé, obyčejné a omšelé. Nevidíme už, že lidé, které tak obdivujeme, vše získali vlastním úsilím, nebo se pro to museli něčeho vzdát.

 

 

Nedopusťme, aby se totéž dělo s bohatstvím naší české země. Abychom vše ztratili a až potom si s hořkostí a obrovským smutkem v srdci uvědomili, co to pro nás ve skutečnosti znamenalo.

Různé kultury se nemohou mísit. Každý národ je unikátní a svérázný a vše co má, získal a vystavěl na sloupech své minulosti pílí a úsilím svých předků.

V každém z nás žije kus bojovníka za Pravdu a za svobodu kterým byl i Mistr Jan Hus, Jan Amos Komenský či Tomáš Garique Masaryk.

 

Ne nadarmo máme vepsáno na naší standartě, která vlaje na Pražském hradě slova Pravda vítězí. Naši předkové a velké osobnosti i přes všechen útlak a překážky bránili Pravdu, za ní stáli a jí vyznávali. Nyní je čas, abychom opět ukázali, co je v nás. Dejme všem vědět, že hodnoty, jako je Pravda, láska a spravedlnost planou v našich srdcích. Rozdmýchejme v sobě naši národní hrdost a lásku k vlasti.

Nenechme si diktovat cizí pravidla. Nebuďme již více jen slepými nástroji někoho jiného, většího či bojechtivého.

Není to tak dávno, kdy Němcům nestačilo jejich území a chtěli získat životní prostor někoho jiného. Dnes přichází jiné národy na jejich území. I pro celé národy platí, že musí sklízet, co kdysi zasili.

Náš národ vždy bojoval za svobodu a bránil Pravdu. V každém z nás nechť povstane k životu myšlenka na to, že každý každičký je nezbytným stavebním kamenem, ze kterého má být vystavěna pevná stavba. Každý je jedinečný a potřebný.

Nenechávejme již důležitá rozhodnutí na druhých v mylné doměnce o vlastní nedůležitosti a maličkosti. Ale chopme se zodpovědně uzdy svého života a postavme se hrdě a odvážně vstříc všemu přicházejícímu. Neboť každým přítomným okamžikem si tvoříme svou budoucnost. V každé chvíli se rozhodujeme o menších či větších věcech. I z malých kamínků se skládá veliká mozajka.

Každé naše rozhodnutí nám v budoucnosti přinese své plody. Pokud se rozhodneme pro pasivitu, netečnost a lidskou malost, budeme ji mít. Pokud se však rozhodneme i za cenu svého nepohodlí pro Pravdu, svobodu, mír a velikost ducha, vše jednou díky našemu úsilí bude moci přijít.

Každý na svém místě teď a tady tvoří své dějiny i svou budoucnost. Národ se skládá z jednotlivců. Nemusíme snad hned všichni bojovat či chodit do ulic, ale stůjme pevně a hrdě za svým přesvědčením. Každý potom pozná, že jsme národ malý, ale pevný a houževnatý a nedáme se tak snadno ovládat či manipulovat. 

 

Ilustrace: Zuzana Denková