Břízka

Vysoká štíhlá břízka spanilé děvě se podobá,

jež rozpustila si své vlasy

- vítr si s nimi pohrává

a těší se z jejich krásy.

Čistotou skví se její kůra bělostná,

něžná je, ušlechtilá a ctnostná,

tak jako pravá žena býti má.

Stojí tu ztepile, vznešeně, jakoby zasněně,

větvičky k zemi má svěšené,

její vrcholek však směřuje do nebe.

Buďme jako ona:

na zemi pevně stůjme,

všech svodů světa se vyvarujme,

shůry čerpejme nádhernou sílu

a přiložme ruku k světlému dílu,

na pomoc ostatním vztahujme ruce své,

hlavu a zrak k nebi však mějme upřené.

Pravý svůj domov mějme na paměti

a buďme jako děti:

radostné a veselé, čisté a upřímné.

Jasem svých očí, v nichž nebe se odráží,

a milým úsměvem, co po duši pohladí,

obdarovávejme nezištně své bližní,

ať se i jejich srdíčka na světlou strunu vyladí.

M.B.