Břízka
Vysoká štíhlá břízka spanilé děvě se podobá,
jež rozpustila si své vlasy
- vítr si s nimi pohrává
a těší se z jejich krásy.
Čistotou skví se její kůra bělostná,
něžná je, ušlechtilá a ctnostná,
tak jako pravá žena býti má.
Stojí tu ztepile, vznešeně, jakoby zasněně,
větvičky k zemi má svěšené,
její vrcholek však směřuje do nebe.
Buďme jako ona:
na zemi pevně stůjme,
všech svodů světa se vyvarujme,
shůry čerpejme nádhernou sílu
a přiložme ruku k světlému dílu,
na pomoc ostatním vztahujme ruce své,
hlavu a zrak k nebi však mějme upřené.
Pravý svůj domov mějme na paměti
a buďme jako děti:
radostné a veselé, čisté a upřímné.
Jasem svých očí, v nichž nebe se odráží,
a milým úsměvem, co po duši pohladí,
obdarovávejme nezištně své bližní,
ať se i jejich srdíčka na světlou strunu vyladí.
M.B.