Krása planety Země

Země,

naše Matka Země, která nás již po celé věky hostí a živí, drží nás ve své náruči,

chrání a nechává nás zrát jako zlaté klasy obilí.

Nádherná a nedozírná...

Mocná i křehká...

Láskyplná i drsná...

Nevlídná i milující...

Má tolik tváří a nesčetně podob.

Je nezkrotná a živoucí, ale přesto ctí vesmírný řád.

...

A člověk?? Ten malý tvor?

Myslí snad, že jí může vládnout? Že může v její laskavé náruči dělat co chce???

On se všemi svými vynálezy?

Ne. To nikdy!

Smí žít šťasten a v míru jen pokud se pokorně vřadí do nesmírně moudrého proudu pravěčných zákonitostí,

které řídí chod všech dějů od věčnosti do věčnosti.

A pokud bude schopen nahlédnout alespoň malou skulinkou

- skrze svůj cit a s pokorou-

na její velikost a živoucí moc a sílu, ale zároveň i pohádkovou krásu a půvab,

zjistí, jak je malý a nicotný proti Tomu, jenž stvořil tak překrásné dílo,

a padne před Ním v díku na kolena...

...

O d této chvíle jej naplní touha

dokázat svým životem, že je hoden toho,

aby směl  žít uprostřed tak zázračného a nádherného Stvoření.

Snad jednou  dozraje k tomu, že se bude smět státi jeho vítaným hostem a

dovede svá díla k umění a svou Matku Zemi pozvedne a zušlechtí....