Krása planety Země
Země,
naše Matka Země, která nás již po celé věky hostí a živí, drží nás ve své náruči,
chrání a nechává nás zrát jako zlaté klasy obilí.
Nádherná a nedozírná...
Mocná i křehká...
Láskyplná i drsná...
Nevlídná i milující...
Má tolik tváří a nesčetně podob.
Je nezkrotná a živoucí, ale přesto ctí vesmírný řád.
...
A člověk?? Ten malý tvor?
Myslí snad, že jí může vládnout? Že může v její laskavé náruči dělat co chce???
On se všemi svými vynálezy?
Ne. To nikdy!
Smí žít šťasten a v míru jen pokud se pokorně vřadí do nesmírně moudrého proudu pravěčných zákonitostí,
které řídí chod všech dějů od věčnosti do věčnosti.
A pokud bude schopen nahlédnout alespoň malou skulinkou
- skrze svůj cit a s pokorou-
na její velikost a živoucí moc a sílu, ale zároveň i pohádkovou krásu a půvab,
zjistí, jak je malý a nicotný proti Tomu, jenž stvořil tak překrásné dílo,
a padne před Ním v díku na kolena...
...
O d této chvíle jej naplní touha
dokázat svým životem, že je hoden toho,
aby směl žít uprostřed tak zázračného a nádherného Stvoření.
Snad jednou dozraje k tomu, že se bude smět státi jeho vítaným hostem a
dovede svá díla k umění a svou Matku Zemi pozvedne a zušlechtí....