Cesta k přirozenosti aneb rozvíjení vlastní odpovědnosti

14.09.2011 22:18

 

Ráda bych se s vámi podělila o poznatky, které nejsou pouze teorií, ale vychází ze zkušeností. Možná někteří z vás prožívali nebo prožívají něco podobného a mohou si při čtení tohoto článku ledacos uvědomit. Nepodávám to však jako danou skutečnost, kterou musí každý bezpodmínečně dodržovat a pochopit. Jen o tom můžete přemýšlet.

Možná mnozí, kteří se rozhodli jíti cestou ke vznešenému cíli, však stále cítí ve svém nitru určitou nespokojenost, neharmonii a neradostnost, ač jejich snaha o to nejlepší a nejušlechtilejší je veliká. Avšak kdyby vše, co činí, konali skutečně z vlastního (osobního) vnitřního přesvědčení, pak by nenastával tento stav. Jenže mnozí se snaží dělat věci, o kterých nejsou zcela vnitřně přesvědčeni, a ten skutečný smysl nemají prožitý a uchopený hluboko ve svém nitru. Činí některé věci pouze proto, že je to po nich od nějaké společnosti chtěno nebo že si to přečetli v moudrých knihách. Je to však pouze povrchní. Není to z vnitřního přesvědčení a není to skutečné chtění ducha. Pak je v tom člověk nepřirozený a musí se rozumem hlídat a nutit. Stačí však chvíle nepozornosti či uvědomění si, že ho nevidí osoby, kvůli kterým se takto snaží, a maska spadne i s napětím, které člověk při takové přetvářce pociťuje.

Je to pouze pokrytecké chování, které je stejně po nějakém čase odhaleno. Navíc se takovýto člověk necítí být sám sebou, cítí se nesvobodně a čímsi svázaný. Do všeho, co dělá pouze pod takovouto maskou, nedává lásku a nečiní to s vnitřní radostí. To se pak projeví v celém jeho životě i v jeho práci a dílech.

Například některá díla, ač nejsou hmotně zcela dokonalá, přesto přináší lidem něco moc krásného - přímo to z nich září. Je poznat, že to bylo konáno člověkem, který to činil s láskou a radostí. Práce na tomto díle ho bavila a vnitřně naplňovala. Na rozdíl od některých děl, která jsou  možná precizně vypracovaná, ale  jde z nich chlad a většinu lidí nezaujmou.

Avšak  toto se netýká pouze hmotných předmětů či nějakého profesního zaměření, ale týká se to i našeho chování a jednání.

Někdo může vypadat velice elegantně, jeho držení těla i pohyby se mohou zdát ušlechtilé i mluva může být čistě spisovná s vybroušeným slohem, přesto ho lidé nebudou považovat za vzor a nebudou příliš vyhledávat jeho společnost, protože od něj neucítí vřelost, ale pouze chladnou přísnost. Budou se ho bát. Raději vyhledají člověka, který sice nebude navenek působit tak ušlechtile, ale bude mít otevřené srdce dokořán, na tváři přátelský úsměv a nebude na nikoho pohlížet povýšeně, ani neucítí od něj myšlenky, které se zaobírají jeho chybami a nepěknými vlastnostmi, a ani nikoho nebude do čehokoliv nutit či ho o něčem přesvědčovat.

Asi by bylo ideální, kdyby se tyto dva uvedené elementy spojily v jednoho člověka. Ale vždy by to chování a vnější působení mělo být přirozené.

Není upřímné činit jakékoliv věci, se kterými vnitřně nesouzníte a které váš duch zatím opravdově neprožil a nepochopil. Pokud se budete do něčeho nutit pouze rozumem a nebude to vaše vlastní vnitřní touha a přesvědčení, nemá žádný význam, abyste tak jednali. I když jste to vyčetli v těch nejmoudřejších knihách, i když vás o tom přesvědčovali vaši nejmoudřejší učitelé. Vy to musíte prožít a přesvědčit se o tom sami. Jedině tak se to stane vaší přirozeností a bude to vycházet z vašeho nitra. Vše ostatní by byla pouze hra.

Pokuste se tedy odhodit všechny ty masky a stát se přirozenými. Zkuste jednat pouze tak, jak to cítí vaše nitro. A nebojte se, že na vás někdo bude pohlížet s opovržením, že nejednáte zcela tak, jak je chtěno. A i kdyby ...,  vaše chování bude alespoň upřímné. Lepší než se schovávat za krásnými slovy a pokryteckou maskou. V Zákonech Stvoření je beztak vidět pouze skutečný vnitřní stav vašeho ducha.

Pokud se vám podaří odhodit masku a začnete se chovat přirozeně, pocítíte úlevu a pocit svobody. Tuto svobodu se však musíte snažit ponechat i ostatním. Nedívat se s opovržením a výčitkami na chyby ostatních, i když jsou rozumově znalí všech Zákonů ve Stvoření, ač si již stokrát přečetli a stokrát slyšeli o správném chování a jednání.

Není ani třeba někoho nutit a stále navádět na správnou cestu. Každý si ji musí nalézt sám. Ba ani vaše pochopení a přesvědčení o některých věcech není dobré nikomu vnucovat. Je to pouze vaše cesta.

A není ani nutné někoho zahlcovat moudrými a vznešenými slovy. Zkuste poskytovat rady pouze, pokud sám o ně někdo požádá a rád je vyslechne. Raději jim dávejte za vzor sebe ve své přirozenosti a každodenním životě.

Ani není dobré stále hovořit o vysokých vznešených hodnotách. Lidé si je s vámi spojí a když po čase zjistí, že nejednáte dle vašich pronesených slov, odvrátí se od vás a budou vás považovat za lháře a pokrytce.

Zkuste poskytnout lidem ušlechtilé hodnoty ve vašem jednání a činech. Tím jim nejlépe ukážete tu správnou cestu. A pokud jim přece jen budete chtít něco předat slovy, vyprávějte jim o svých prožitcích a zkušenostech. Tak pocítí vaši upřímnost a nebude to pro ně pouze jakási teorie, ale skutečně prožité poznatky.

Slova totiž postačí lidem pouze na chvíli. Oni hlavně potřebují vidět skutky.

Také pokud je vaše chtění k vysokým ušlechtilým cílům opravdové, jistě vaše kroky povedou po cestách, kde budete moci plně prožít a pochopit věci, které nejsou vašemu duchu zatím zcela vlastní. Pak se mohou stát vaší součástí a přirozeností, a teprve tím můžete být vzorem ostatním.

A ti, kdož se rozhodli jít za vznešeným cílem, mají v sobě jistě touhu být něčím prospěšní ostatním lidem, ať již čímkoliv. I když ta pomoc není zrovna hmotně viditelná a i když není prezentována veřejně.

Nesmí to však být jen z důvodu chtít se někomu zalíbit. To by byla opět jen již zmíněná maska.

Nemají velkou, užitečnou a ušlechtilou hodnotu věci a činy, pokud vás nebaví, nejsou konané s radostí a vnitřním naplněním, ale pouze proto, abyste se někomu zavděčili nebo je to z nějakého důvodu chtěno.

Mnozí se nad tím trápí a myšlenky stále krouží pouze kolem jejich nezdaru a těžkého prožívání.

Zkuste se však raději zahloubat a odpovědět si upřímně na otázky: Co vás baví a přináší vám radost? A kdybyste si mohli vybrat, co byste chtěli dělat a čím byste chtěli být prospěšní zde na Zemi?

Pokud naleznete ve svém nitru odpověď, zabývejte se tím. Živte svou touhu myšlenkami a věřte v uskutečnění. Nepočítejte však s tím, že budete hned u cíle. Ale budou se vám k tomu cíli postupně otevírat dveře. Později vám to může připadat téměř jako zázrak. Ale věřte, že vás vede pouze vaše vnitřní touha. Musí být však čistá a upřímná. Jak jsem již psala, nesmíte to nikdy činit proto, že se chcete zviditelnit či pro uznání a obdiv vaší osoby.

Vaše představa a touha by měla být tedy po konkrétní činnosti, která vás bude naplňovat a kterou budete konat s láskou. Cílem nesmí být odměna, kterou za to můžete obdržet. Ta se tedy podle zákona dávání a braní dostaví jistě také, ale nesmí to být hlavní důvod.

Dokonce se může stát, že se dostaví vámi vysněná činnost, která vás naplňuje, vy se do toho pustíte, ale odměna může být podstatně menší, než do toho vkládáte. Jak je to možné?

Může to být zkouška vaší upřímnosti. Ten, kdo to nemyslel upřímně, to vzdá. Ale ten, kterého činnost přesto naplňuje, vydrží a stále ji bude provádět s láskou. Teprve potom se otevřou další dveře a tam již bude v rovnováze dávání i braní.

Vše, co uvádím, není nic vymyšleného, jsou to pouze zkušenosti. Avšak každý může mít na své cestě jiné prožívání. Jen se vám snažím mnohými způsoby popsat, jak je důležitá upřímnost a přirozenost.

Také doporučuji, abyste se nesnažili nikoho napodobovat, ať se vám líbí sebevíce. Může být pro vás vzorem něčeho krásného, co na něm obdivujete, ale zůstaňte pouze u obdivu. Buďte sami sebou a najděte si vlastní cestu. Jakmile totiž začnete někoho příliš napodobovat – ať již je to například v barvě hlasu či v mluvě, v pohybech, v odívání, v účesu nebo v činnostech, nebudete se nikdy cítit dobře a budete se sebou stále nespokojeni.

Najděte si svůj vlastní styl odívání, účesu i činnosti.

Jste svobodní a máte vlastní svobodnou vůli, jen jí stačí dát nějaký směr. A záleží pouze na vás, jaký směr a cestu zvolíte.

Moc vám všem přeji, abyste nalezli svou vlastní cestu, po které pak budete kráčet s upřímnou radostí a spokojeností. Protože cesta ke vznešenému cíli není cestou trápení a smutku, ale cestou radosti.

 

 

D.M.