Cesta Lásky – povídání o učení Ježíšově

17.12.2011 09:32

Učení Syna Božího Ježíše je o lásce a odpuštění ale i o pokoře, která úzce souvisí s tím, že jsme duchovními bytostmi, usilujícími o poznání, odkud jsme vyšly a kam má naše úsilí směřovat.

Jak je možné dojít k pravé pokoře? V čem spočívá pramen pokory? Jak ji rozvíjet?

Pramen pokory vyvěrá z toho, že odvrátíme svůj pohled od sebe směrem vzhůru, vzhlédneme vstříc k celému nesmírně velikému a nádhernému dílu Stvoření a uvědomíme si svoji malost v porovnání s jeho velikostí a obsažností. Pokora vyvěrá z dlouhodobého, trpělivého úsilí poznávat s otevřeným srdcem vše, co nás obklopuje, i z úsilí dávat druhým lidem ze sebe právě to dobré, a přitom umět odciťovat svůj přístup, s nímž vyjadřujeme ve vztahu k našim bližním své niterné postoje, své emocionální naladění.

Hlubší pochopení „Miluj bližního jako sebe sama.“ můžeme získat procítěním toho, že v zákoně zpětného působení se k nám od lidí nevrací nic jiného, než co jsme sami zaseli svými skutky vůči jiným. Protože prožíváme i v nepříjemných situacích jen to, co nám může pomoci pochopit a napravit vlastní chybné postoje i nutnost opětovného narození se našeho ducha v novém lidském těle, abychom mohli splatit všechny své viny do posledního haléře a abychom mohli očištěni začít se vzestupem do vyšších úrovní Stvoření.

Chceme-li pomoci jiným pochopit a poznat, co to znamená správně, čestně a spravedlivě jednat, naší pohnutkou musí být snaha pomoci člověku pochopit, že jde o dodržování vyšších, moudrých principů, ne o pocit zadostiučinění či povyšování se nad druhými.

Znovuobrození křesťanských principů lásky z hlediska věčnosti znamená, vlastním příkladem žít a šířit ji kolem sebe celým svým životem, přinášet všude posilu v duchu harmonie. Nezjednávat nápravu na úrovni boje ostrým mečem slova, jímž chceme sekat a bít, ale zjednávat nápravu proti těm nejskrytějším nepřátelům ve vlastním nitru. Avšak nebojme se rozhodného obhajování cti a Pravdy, což si hlavně ze strany mužů vyžaduje odvahu a přísnost, v situaci, když se mají účinně zastat dobra na ochranu proti zlu, nekalostem nebo při porušování všech přikázání!

Učiňme si proto nejprve pořádek ve svých citech, pocitech a myšlenkách. Uspořádejme si svůj život ve vztahu k sobě i k druhým, a potom i ke všemu živému, co nás obklopuje. Pak budeme moci i blížící se svátky prožívat ne se zaměřením na „shánění dárků“, ale s hlubším niterným prožíváním pravého významu Vánoc, připomínky na období, kdy přišla na Zemi ztělesněná Boží Láska...

Pro bližší vykreslení obrazu působení Ježíše Krista během Jeho pozemského života, které bylo mnohdy vůči lidem ve skutečnosti přísné je dobré zmínit Ježíšova podobenství, která napravují v člověku pokřivené chápání a výklad pravé lásky jako lásky povolné, změkčilé a navracejí její pojem opět na stupeň, kam patří, ukazující ji v její pravé, vznešené podobě, o níž dnes člověk už nic ani jen netuší a ve skutečnosti vůbec neví.

Kdo během Vánoc procitne v duchu alespoň k částečnému poznání, co se lidem otevřelo životem Syna Božího, co to znamená pro život člověka, ten je potom na dobré cestě pokleknout a nejen přiznat si svá provinění, ale také probudit v sobě chtění být lepší.

 

*

 

Krátká úvaha k zamyšlení:

 

...Paradoxem naší doby je, že máme větší budovy, ale menší charaktery;

širší dálnice, ale užší rozhled. Máme větší domy, ale menší rodiny; více vymožeností, ale méně času; více expertů, ale ještě více problémů; více lékařů, ale méně zdravých; více vědomostí, ale méně moudrosti.

Znásobili jsme bohatství, ale snížili hodnoty; hovoříme příliš hodně a milujeme málo. Naučili jsme se zařídit si žití, ale ne život. Píšeme více, ale čteme méně; přidali jsme roky životu, ale ne život rokům. Jsme schopni letět na Měsíc, ale máme problém přejít přes cestu a navštívit souseda. Rozbili jsme atom, ale ne předsudky.

Žijeme ve dnech zvýšené tělesné váhy, ale snížené morálky. Máme tabletky na všechno – na náladu, na klid i na smrt. Žijeme v době, kdy nám technologie umožňuje číst tato fakta a rozhodnout se, zda je vezmeme do úvahy nebo je budeme ignorovat...

 

 

Z přednášky T.L. v Popradu