Co dnes lidem nejvíce chybí?

04.11.2012 14:36

 

Čo dnes ľuďom najviac chýba?

 

Co dnes člověku nejvíce chybí? Co nejvíce chybí společnosti? Co chybí lidstvu? Je to stálý pohled na to, co má trvalou hodnotu! Dnes však žel všude převládá pouze soustředění se na to, co vůbec není trvalého charakteru. Co nemá trvalou, tedy nadčasovou hodnotu! A v tom je ta chyba! Na tom stůně společnost i celé lidstvo.

Za čím se dnes lidé ženou? Čemu věnují všechen svůj čas a všechno své úsilí? Jsou to peníze, majetek, moc, postavení, kariéra, sláva, obdiv, úspěch, radovánky, požitky, užívání si, zisk, snaha mít a vlastnit a ještě mnoho jiného. Na tohle se trvale zaměřují, tohle jim vyplňuje všechen čas a všechno jejich životní snažení. Velmi tvrdě pracují, aby si to dokázali zajistit pro sebe a své nejbližší.

Ale žel, jde pouze o věci dočasného charakteru. Jednou totiž pomine každá sláva a skončí každá kariéra. Jednou definitivně ztratíme všechen majetek, peníze, postavení, moc i všechno ostatní, o co jsme se tak velmi snažili a usilovali. Co nám pak zůstane?

Nic! Zcela nic, protože všechno, o co jsme se snažili, budeme jednou muset zanechat zde na zemi. Nezbude nám absolutně nic, protože jsme nikdy neusilovali, nesnažili se a nezaměřovali na to, co je trvalé povahy, ale vždy pouze na to, co bylo charakteru omezeného a dočasného.

Takové konstatování se potom rovná poznání promarněného a promrhaného vlastního života Promrhání času pozemského bytí na podružné věci a malichernosti, které se nám sice jevily velké a hodné úsilí, ale najednou se ukáže, že takovými vůbec nebyly.

Pohled neustále zaměřený na to, co má trvalou hodnotu! Hodnotu trvalého charakteru! Co je to? Co je tím, co zůstane našim stálým a neoddělitelným majetkem i po odchodu z této země a co je proto opravdu jako jediné skutečně hodné našeho úsilí, námahy a snažení?

Jsou to hodnoty jako čest, spravedlnost, láska, odvaha, nezištnost, dobrosrdečnost, vstřícnost vůči jiným, laskavost, ušlechtilost, čistota a podobně. Úsilí o nabývání právě těchto hodnot je oním trvalým pohledem na to, co má skutečně nadčasovou hodnotu.

Stát se čestným, spravedlivým, nezištným, dobrosrdečným, vstřícným vůči jiným, laskavým, ušlechtilým a čistým je hodnotou, je majetkem, je pokladem, který zůstává natrvalo naším a o který nikdy nepřijdeme. Nikdy nám nebude odňat! Je to kapitál věčné hodnoty! Co tento "kapitál" znamená plně doceníme tehdy, když se bude, jak se říká, lámat chléb. Když se nakonec ukáže, kdo je skutečně bohatý a kdo žebrák. Tehdy totiž dojde k fatálnímu propadu a absolutní devalvaci všech hodnot, které neměly trvalý charakter, ale kvůli kterým člověk nejednou utratil celý život.

Ano, smrt bude oním hraničním bodem zlomu, na kterém se vše ukáže. Tehdy člověk zjistí, jak to s ním opravdu je. Tehdy se stane buď největším ubožákem a žebrákem, který nemá absolutně nic, nebo se naopak stane člověkem bohatým a váženým, který si dokázal prozíravě a předvídavě včas nahromadit nepomíjivý kapitál trvalé hodnoty.

Mnozí si teď řeknou: co bude po smrti mě vůbec nezajímá, neboť i tak pak už nic neexistuje. Já si chci užít tady a teď. A podle toho pak i jednají.

Je to samozřejmě na svobodné volbě každého, jak se k věci postaví, i když samozřejmě, se všemi důsledky, které to každému nakonec přinese. A to jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska.

O tom dlouhodobém hledisku bylo už myslím dost zřetelně řečeno. No a z toho krátkodobého, čili z hlediska jednoho pozemského života to také není velká výhra, protože pokud někdo místo trvalých hodnot zaměří všechno své životní snažení pouze na hodnoty přechodného charakteru, zamění tím podstatné za nepodstatné. A co dobrého může vzejít ze záměny podstatného za nepodstatné? Ze záměny prvořadého za druhořadé?

Nic! O tom nás přece dokonale přesvědčuje "kvalita" každodenního života, zaměřeného pouze na hodnoty přechodného charakteru. Vždyť přece sobectví, chamtivost, nespravedlnost, špatné vztahy mezi lidmi, nečistota, zvrhlost, zkaženost, povrchnost, mělkost a mnoho jiného, ​​tohle vše pramení ze zdůrazňování hodnot druhé kategorie na první místo.

Pokud by však člověk, nejlépe pak celé lidstvo, dokázalo mít trvale na zřeteli hodnoty trvalé povahy, pokud by se lidé právě o ně přednostně snažili a usilovali, pokud by tedy ve svém životě postavili na první místo to, co na prvním místě má ve skutečnosti stát, nevyhnutelně by se tím musel pozitivním způsobem změnit přístup lidí i ke všem věcem, k majetku, k penězům, jednoduše ke všemu ostatnímu. Vždyť pokud někdo usiluje o čest, spravedlnost a ušlechtilost, musí to přece zásadním způsobem poznamenat i jeho přístup ke všem hmotným věcem i jeho vztah k ostatním lidem.

Mějme tedy trvalý pohled především na to, co má stálou hodnotu! Snažme se v první řadě o získání a přivlastnění si hodnot trvalého charakteru, které nám nikdo nikdy nemůže odejmout a které navždy zůstanou našim vlastnictvím. Shromažďujme poklady v nebi, které zloděj neukradne, rez nezničí a mol nerozežere. A naše úsilí o hodnoty trvalé povahy pozdvihne, povznese a dá úplně jiný, daleko hlubší rozměr i všem hmotným věcem, o které usilujeme. Hmotným věcem, které proto nemáme zapudit a odvrhnout, ale pouze přesunout na druhé místo, kam ve skutečnosti patří.

 

M.Š.

 

www.pre-slovensko.sk

Redakčně upraveno.