Čtení pro dívky - O čistotě - část 2.

03.08.2011 21:36
 

I přes tu jednu nepříjemnou zkušenost Šárka prosila paní Emu, aby ji vzala opět někdy s sebou, podívat se na nějaké miminko. Paní Ema viděla Šárčin opravdový zájem a ráda slíbila, že ji bude s sebou brát pokaždé, jak jen to bude možné. Šárka bude její malou pomocnicí a časem se může naučit vše potřebné, aby jednou mohla maminkám pomáhat i sama.

 

 

Později, když Šárka trochu vyrostla, a už dokázala miminka sama přebalovat i koupat, zjistila zajímavou věc: všimla si totiž, že v některých domech necítí tu pěknou vůni, přesto, že jsou čisté a uklizené. Čím to jen může být?

Paní Ema jí nedokázala odpovědět, prý nic takového necítí. Ano, někde to pěkně voní čistícími prostředky nebo dobrým jídlem a jinde to nevoní, když třeba mají v bytě nějaké zvíře, ale to je prý vše.

„Ale kdepak, paní Emo, není to vše, vždyť to cítím.“ Trvala na svém Šárka a hledala odpověď sama. A protože hledala usilovně, odpověď našla.

Chcete  vědět, co Šárka ještě cítila? Tak tedy poslouchejte:

          

Jednou v létě šla s paní Emou ke Koutným. Jejich dům byl nejkrásnější v celé ulici, trávník před domem jako koberec, kolem zelené keříky a všude krásně uklizeno, čisto. Paní Ema s Šárkou právě přicházely k domu, když otevřeným oknem uslyšely ošklivé hlasy, jak po sobě křičí a hádají se. Šárka ucítila nepříjemný zápach. Vycházel z okna.

„Co to jen může být?“ Pomyslela si a nejraději by na paní Emu počkala venku, ale věděla, že to nejde - musí se přece učit pečovat o všechny děti.

Když paní Ema zazvonila, hádání utichlo. Šárka se v domě necítila vůbec dobře. Když ale dostala do rukou malého človíčka, na vše zapomněla a s láskou ho vykoupala. Paní Ema zatím hovořila s paní Koutnou. Když Šárka natírala svého svěřence heřmánkovým olejem, domem to krásně zavonělo, ale i tak stále cítila ten nepříjemný zápach. Venku pak řekla:

„Paní Emo, to přece není možné, abyste ani tentokrát nic necítila, vždyť ten zápach byl tak silný.“

Paní Ema se zamyslela: „Máš pravdu, Šárko, něco jsem cítila. Ne zápach, ale něco velmi nepříjemného. Ano, už asi vím! To, co vnímáš jako vůni nebo zápach, je nejspíš jemné prostředí toho domu. Tvoří je lidé, kteří v něm žijí, tím, jací jsou a jak se k sobě chovají. V domech, kde se lidé mají opravdu rádi a jsou k sobě milí a laskaví, je všem dobře a jistě tam můžeš cítit i krásnou vůni. Ale jestliže se někde lidé hádají nebo jsou na sebe zlí, také je to tam cítit, ale nepěkně a nepříjemně.“

Šárka věděla, že má paní Ema pravdu. Ano, to je ono! Nestačí mít čistý dům, také lidé musí mezi sebou mít krásné čisté vztahy.

Než se vše potřebné naučila, navštívila Šárka s paní Emou ještě mnoho a mnoho rodin s malými dětmi. A každé mamince paní Ema s Šárkou kromě toho, jak pečovat o miminko, říkaly ještě jednu důležitou pravdu:

Je třeba dbát nejen na to, aby byl celý dům krásně uklizený a čistý, ale jestliže má být nově narozenému človíčkovi doma dobře a příjemně, musí se k sobě všichni pěkně a uctivě chovat a hezky spolu mluvit. Čistá láska a harmonie mezi lidmi voní jako nádherná květina a všechny – nejen malé děti -  osvěžuje a posílí. Je krásné o čistotu vztahů usilovat.  

 

 

H.N.