Čtení pro dívky - O čistotě

21.07.2011 08:57
 
    

Šárka seděla v zahradě na dece a hrála si s panenkou. Právě jí vařila polévku ze sedmikrásek, když volala maminka: 

„Šárko, pojď utřít prach.“

„Maminko, hned přijdu, jen dovařím tu polévku, ano?“ 

„Tak tedy dobrá, Šárko, ale ať už tě nemusím znovu volat.“ 

Šárka dovařila polévku, nakrmila panenku, umyla jí pusinku, zabalila ji do přikrývky a dala spát. Panenka vypadala jako opravdové miminko, Šárce se od ní nechtělo. Pomalu se loudala domů. Jindy utírala prach ráda, ale dnes... ještě by mohla panenku vykoupat, proč jen musí utírat prach? Vždyť to ani není potřeba. Copak si někdo všímá toho, zda je prach utřený? Šárka se pustila do utírání prachu. Napřed ji to vůbec nebavilo, ale když viděla, jak se za ní vše jen blýská, měla ze své práce radost. Pěkně srovnávala věci zpět na poličky a usmívala se. Když po chvíli přišla maminka, pochválila Šárku, jak je šikovná a pečlivá. Čím víc se Šárka snažila, tím lépe jí šla práce od ruky.

„Maminko, prach už je utřený a nezapomněla jsem ani na tu malou skříňku.“

„Moc pěkně jsi to, Šárko, udělala, můžeš si jít hrát.“                                                    

Šárka se rozběhla za svou panenkou. Napustila si do kbelíku vodu - to byla jako vana - panenku namydlila malým oblázkem a pěkně ji vykoupala. Pak jí oblékla čisté šaty a šly spolu na procházku kolem zahrady. Pěšinkou od branky právě přicházela paní v květovaných šatech.

„Paní Emo, dobrý den,“ rozběhla se jí Šárka naproti.

„Paní Emo, podívejte se na moje miminko, právě jsem ho vykoupala.“

Paní panenku rozbalila a dělala, že ji prohlíží. Uměla to moc dobře, její prací totiž bylo navštěvovat maminky nově narozených dětí. Pomáhala maminkám děti koupat, přebalovat, radila jim, jak je krmit, oblékat a jak se o ně dobře starat.

„Moc pěkné miminko,“ usmála se na Šárku. 

 Šárka se také usmála: „Pojďte, maminka bude mít velkou radost, že jste přišla.“ 

 Maminka už vycházela ze dveří a podávala paní ruku:

„Dobrý den, paní Emo, pojďte dál.“

„Jen na chvilku, Anežko, jdu právě k paní Kalouskové ve vaší ulici a chtěla jsem Šárce nabídnout, ať jde se mnou, podívat se na jejich Johanku.“

„Jé, paní Emo, to bych směla?“ Šťastně se usmála Šárka a běžela se umýt a převléknout. Nic si totiž tolik nepřála, než aby jednou mohla být jako paní Ema a pečovat o ty nejmenší děti.

U Kalousků se Šárce velmi líbilo. Už v chodbě ucítila zvláštní krásnou vůni: celý byt byl nedávno vymalován a pečlivě připraven na příchod děťátka. Vše se jen svítilo čistotou a vůně čistého domu se mísila ještě s vůní heřmánku a dětského oleje.

Malá Johanka ležela v bílé kolébce a Šárce připadala jako andílek. Paní Ema si s paní Kalouskovou chvíli hezky povídala a pak si vzala Johanku do náruče, aby ji prohlédla.

 

 

 Paní Emo, ta je krásná,“ šeptala Šárka. Nechtělo se jí pak odcházet a prosila paní Emu, zda by s ní směla jít i na další návštěvu. Paní Ema se chvíli zamyslela: 

 „Tak dobře, Šárko, pojď. Tam se ti asi moc líbit nebude... no, alespoň uvidíš, jak lidé také žijí.“

Přešly několik ulic a stanuly před panelovým domem. Kolem bylo plno špinavých papírů, sáčků a prázdných lahví. Když vešly do chodby, Šárka se chytla paní Emy za ruku. Ne, zde se jí opravdu nelíbilo: počmárané zdi, rozbité dveře, ve výtahu to páchlo cigaretovým kouřem. Paní Ema u jedněch dveří zazvonila. Otevřít jim přišla rozcuchaná paní ve špinavých teplácích. Byla to paní Cáková. Ustrašeně se na paní Emu podívala, jako by se jí bála, a neochotně je pozvala dál. Šárka byla velmi zklamaná: nadechla se a čekala krásnou vůni, myslela, že všude, kde mají tak malé děti, to krásně voní, ale zde to nevonělo ani trochu. Byl tu nepořádek a na všem vrstva prachu.

„Tak přece jen je vidět, jestli se utírá prach,“ vzpomněla si Šárka na svou práci.

Když se sklonila se nad postelí, kde miminko leželo, zdálo se jí, že malý Slávek v ušmudlaných dupačkách není ani zdaleka tak pěkný a roztomilý jako bělostně čistá Johanka. 

Paní Ema se Slávkovou maminkou mluvila velmi přísně a Šárka se nemohla dočkat, až budou opět venku. Vydechla si, teprve když ten ošklivý dům zůstal daleko za nimi a s paní Emou opět kráčely po pěkně upravené ulici. 

První, co Šárka udělala, když přišla domů, bylo to, že se zkoumavě nadechla. Pak se spokojeně usmála: ano, u nich doma to voní moc pěkně, i když kromě její panenky žádné miminko nemají. To asi proto, že je zde čisto a uklizeno. Od té doby nemusela maminka Šárku nikdy pobízet, aby utřela prach nebo aby si uklidila pokojíček. Šárka se sama snažila, aby jejich dům stále pěkně voněl čistotou... a přitom jí vždy zbylo dost času, aby si pohrála se svou milou panenkou.

 

 

H.N.