Čtení ze životopisů-Maria z Magdaly- část 3.

22.02.2015 16:35

Přešlo několik  mladých mužů. Byly mezi  nimi krásné, statné postavy.  Bylo  jí  nápadné,  jak  byli  příkří  a  odmítaví k lidem. Maria  by se byla  nejraději propadla do  země. Ale tito muži  se jí líbili,  vycházel z nich  lesk čistoty. Ale proč ta přísnost? Kde byla ta láska, která utěšuje hledající duše? Bylo jí úzko.

To měli být učedníci prorokovi?

V tom  uslyšela hlas, který  jim dobrotivě, ale  určitě zakazoval být tak přísnými.

 

„Pomyslete  přece na  hodinu, kdy  jste stáli  u jezera a ptali se: Pane, smíme jít s Tebou?“

Maria klesla na kolena, pozvedla  ruce a vzhlédla: On, který toto pravil, právě kráčel kolem ní.

Bylo to tak  prosté a přece v tom  byl celý svět lásky, varování a napravování. I mnoho povzbuzení hledajícím.

„Je-li  tento muž  naplněn takovou  dobrotou, můžeš  se i ty přiblížit, Maria Magdaleno!“

 

Řekl to její vnitřní hlas.  Ale on již přešel dříve než si správně  uvědomila jeho přítomnost. Přece  však ji zasáhl jeho pohled. A  tento pohled pronikl  její duši jako  blesk. Bylo jí, jakoby tímto pohledem prohlédl  celý její život. A ještě jedno ji  napadlo: Vyhlížel jako  Říman, ale díval  se na ni z něho ještě druhý, mnohem zářivější obličej.

Ještě stále  klečela na okraji  silnice. Přicházel malý hlouček  opozdilců. Přistoupily  k ní  dvě ženy.  I ony měly jasný lesk  na čele a  vycházel z nich  tichý mír, pečlivost a dobrota.

 

Přátelsky  pozvedly  dojatou  a  přijaly  ji  do  svého středu. Vlna síly a osvěžení pronikla Marií Magdalenou. Tyto ženy  měly  něco,  po  čem  Maria  tak  toužila.  Měly lásku a čistotu a prostota jejich  bytosti jim dávala velký půvab.  Maria Magdalena se cítila v úkrytu.

 

Obě ženy,  které byly v průvodu  Nazaretského, ujaly se Marie. Brzy se dozvěděly, že hledala Pána. Přirozeným citem, který jim  Ježíš daroval, vytušily, že  tato žena měla těžký život. Přátelsky jí nabídly radu a pomoc.

Maria Magdalena mnoho nemluvila, ani nemohla. Její duše byla plná zmatku a hrůzy  od té chvíle, kdy měla příležitost srovnávat  sebe  s těmito  ženami.  Teď  věděla, že jí samé scházelo  to nejlepší  - nejvyšší  statek, který  žena má: Čistota!

 

Teď ji  mučila myšlenka, že Ježíš  ji zavrhne. Čím více pozorně  zkoumala způsob  obou  žen,  tím více  si připadala ztracenější.

Když  konečně došly  k noclehu  a Maria  Magdalena byla umístěna v malém, ale čistém  pokojíčku, opatřila ji  jedna z žen  ještě pokrmem.  Pak odešly  a doporučily  jí, aby  si odpočinula. Slíbily jí, že se k ní brzy podívají.

 

Po  krátkém  odpočinku  však  to  Maria  Magdalena  již nevydržela na loži. Vyběhla z domu a pospíchala ulicemi. Byl již večer. Maria šla úzkou ulicí mezi vysokými zdmi. U jedné mřížované  brány  se  zastavila  a  dívala  se  do  kvetoucí zahrady. Bylo jí jakoby z otevřené síně domu na druhém konci zahrady  zazníval  hlas,  který  rozechvěl  její  srdce. Tak mluvil jen Jeden.

 

Kdo jednou  slyšel hlas Boží  a otevřel svou  duši, ten nikdy víc nemůže na něj  zapomenout. Tak se  stalo i Marii.  Znovu ucítila jemné chvění v srdci, opět se jí třásla kolena a znovu cítila, jak jí  probudí horká vlna blaženosti, která překryla hořkou  bolest její bezcennosti.  V Marii Magdaleně to zabouřilo  a ona zapomněla své  dobré výchovy. Teď mluvil již jen její touhyplný duch, který ji hnal k nohám Páně tak, jako kdysi již klečel před jeho silou. Duch se upamatoval na prosbu a slib, o němž rozum již nic nevěděl.

 

Byly to  dny před Velikonoční  slavností a Ježíš  chtěl jít  se  svými  učedníky  do  Jeruzaléma.  Byli hosty v domě Šimona v otevřené síni, která  skýtala vyhlídku do  zahrady a na  dolní městečka.  Zvolna  se  snášel večer,  ve větvích vysokých  pinií  zněl  tichý  šum.  Bohatá květinová výzdoba vysílala své vůně do síně.

Ježíš byl  velmi tichý. Seděl  v kruhu svých  učedníků, nad nimiž  se vznášelo tiché napětí.  Jakoby tušení nějakého zlého obratu událostí, jímž se nelze vyhnout.

Tu  zazněly spěšné  kroky  a  ze zahrady  hlas strážce.

 

Avšak žena, která přicházela, se nedala zastavit. Pospíchala krátkým, tichým  a rychlým krokem,  jakoby se sama  bála, že ještě v poslední chvíli ztratí odvahu.  Vyběhla po schodech a přistoupila  k Ježíši.  Sklonila   se  před  ním  hluboko a líbala jeho nohy.

Měkký  závoj, který  ji téměř  zahaloval, sklouzl  dolů a záplava    zlatěrudých   vlasů    zahalila   její    tvář.  Nezadržitelně  tryskaly  slzy  z jejích  velkých očí, které s němou prosbou  vzhlížely k Pánu.  Ježíš se mírně  naklonil a s trpělivostí i velkou vážností se díval na ni.

Učedníci však a zvláště hostitel shledávali rušivý vpád této ženy velmi neslušným. Šimon pravil Ježíšovi:

„Vím, že je to velká hříšnice. Neměl bys ji vykázat?“

 

Šimon  byl  farizej.  Ježíš  se  na  něho  podíval, pak zkoumavě pohlédl  na kruh všech těch,  kteří byli kolem něho a mírně potřásl hlavou.

„Slyš, Šimone, mám ti něco říci: Jeden věřitel měl dva dlužníky.  Jeden byl  dlužen pět set  grošů a  druhý padesát.  Protože oba nic neměli, odpustil dluh oběma.

Vidíš  tuto ženu?  Ona mne  umyla slzami  a pomazala mé nohy mastí. A ty, učinil jsi totéž?

 

Mnoho hříchů je jí odpuštěno, neboť ona odevzdala mnoho lásky. Komu se však málo odpustí, ten málo miluje.

Maria Magdaleno, tvé hříchy jsou ti odpuštěny, tvá víra ti pomohla. Odejdi v pokoji!“

Maria  Magdalena vstala  a  vyšla.  Jakoby s ní spadla veliká tíha.

Ti  však, co  seděli kolem  stolu, velmi  se divili, že Ježíš odpouští hříchy.

„Kdo je tento, že  může odpouštět hříchy?“ Pravil jeden druhému a báli se.

 

Kolem Marie  Magdaleny se snesl světlý  záhal, který ji ozářil.  Nitky  falešných  pout  odpadly.  Byla šťastná. Šla odtud jako ve snu a nevěděla  ani, jak se dostala zpět. Brzy byla opět pohromadě s ostatními ženami, do jejichž blízkosti ji  všechno táhlo.  Cítila, že  teď může  s nimi  mluvit bez ostychu a tázat se jich na vše, co ji tak zajímalo.

 

Bylo  jí stále  více  nápadné,  jak prostě  a přirozeně přijímaly  všechno co  se během  dne seběhlo  a jak radostně přikládaly ruce všude tam,  kde mohly jiným nějakým způsobem pomoci.

Pozorovala  každé  jejich  hnutí.  Cítila jejich úmysly a myšlenky  a s otevřenou duší  naslouchala jejich  slovům.  Chtěla se od nich učit. Věděla  přece, že sám Ježíš je vedl, žehnal a osvítil.

Mluvily  s ní  o  Ježíšovi  a  z každého slova svítila jejich věrnost, láska a oddanost Pánovi.

 

 

Pokračování příště

Úryvek z knihy Zaváté doby se probouzejí- Maria z Magdaly

Ilustrace: Zuzana Denková