Čtení ze životopisů- Maria z Magdaly- část 4.
Stávala se stále tišší, stále skromnější a naslouchala v sobě. Už se ani nepoznávala. Kde byly tak mnohé vzruchy a myšlenky, které ji jinak stále rozechvívaly, které ji často činily tak neklidnou, pánovitou a vášnivou? Pokoj byl v ní a v její duši zněl čistý zvuk jasných zvonků. Vznítilo se v ní světlo a ona se modlila, aniž by hledala slov.
Často za noci bděla na svém úzkém a tvrdém loži. Ale takto probdělé noci jí přinášely více posily a osvěžení než nejhlubší spánek. Věděla, že když vzejde ráno, musí být celý její život nový. Proto chtěla poprosit Ježíše, aby mu směla sloužit tak jako ostatní ženy.
Chtěla se uvolnit od dosavadního života. Chtěla prodat své šperky a všechen svůj majetek a závodit s ženami v pokoře, věrnosti a čistotě. Chtěla nosit v duši zářící světlo jako ony. Byla vedená podivuhodným způsobem. Často se jí zdálo, že jí stojí po boku pomocný duch, který jí radí.
Plná důvěry a zcela uvolněná poddávala se hnutí své duše a mnoho se při tom naučila. Kdykoliv Ježíš mluvil, byla vždycky přítomná. Jako žíznivá vpíjela do sebe jeho slova.
Zprvu se vůbec nevrátila do svého domu, ale chodila za Pánem. Věděla, že jeho cesta vede do Jeruzaléma a byla tím zvláště sklíčená. Proto se ptala Ježíše, když jednou stál sám v zahradě před domem Šimonovým :
„Pane, smím jít s Tebou?“
Vážně se na ni podíval a řekl:
„Tvá prosba je splněna. Pojď a následuj mne!“
A pak dobrotivě pokračoval:
„Maria Magdaleno, budeš svědkem Božích událostí na zemi, ale jen malou část z toho nyní pochopíš a budeš zvěstovat. Tvá cesta není začátkem, jak se domníváš, ale pokračováním. Vrátíš se znovu.
Vždy, když Božské Světlo vstoupí na zemi, budete vy, vyvolení, přítomni, jestliže nezbloudíte.
Až přijde Syn Člověka, pak teprve porozumíte celému koloběhu. Ještě nejste pro to zralí. Měl bych vám ještě mnohé říci. Vy však nerozumíte ani tomu, v čem dnes žijete. Jak máte rozumět tomu co přijde?
Chci vám pomoci, abyste získali život. Dbejte, abyste si ho udrželi!
Já nesoudím a nepřináším soud, ale vedu vás na cestu do království Božího. Když však přijde Syn Člověka, pak vy všichni uvidíte i mne. Neboť já a Otec jedno jsme a On jest v Něm!“
Maria Magdalena byla zralá a moudrá, mnohem zralejší než ostatní ženy. Mnohé bolesti, které prožila, jí rychle pomáhaly. Podivuhodně lehce dovedla chápat Ježíšova slova. Kdykoliv s ní promluvil, učinila veliké pokroky ve svém vývoji. Chápala jeho slova duchem a dovedla je v sobě obrazně prožít. Bylo jí jako kdyby do ní přicházelo každým dnem více světla. Tak byla připravována, aby poznenáhlu poznala celý život.
Ale tím také cítila, jak se přiblížila trnitá cesta, které se nikdo z nich na této zemi nemohl vyhnout. Viděla palčivý žár slunce, který činil ze silnice oslepující muka, když po ní kráčeli v oblaku prachu, často obklopeni hustou zdí lidí, kteří chtěli Ježíše následovat.
Viděla však také, jak se ve sžírajícím lesku slunce šíří mlžně jemný černý mrak.
„Musíš Pána varovat před Jeruzalémem,“ řeklo něco v ní.
Učinila to. On se však na ni láskyplně podíval:
„Musím splnit svou cestu, chci-li se vrátit do své říše.“
V tom Maria Magdalena spatřila, jak z postavy Páně vystupuje bílé zářící Světlo ve formě kříže. Neřekla to však žádnému, neboť On jí to zapověděl.
„Maria Magdaleno, slyš, teď začíná tvá práce!“
Byl to hlas jejího Pána, nebo to mluvila nadpozemská bytost - - anděl?
„Po paprscích čistoty proudí k tobě tento hlas s výšin.
Tvým chtěním sloužit Bohu jsi se k tomu otevřela. Mnohým utrpením způsobil Pán tvou zralost. Hojnost lásky a jeho milostí učinil tě bohatou. Ujmi se žen. Kde jsou ženy, které jako ty mají v sobě žhavou touhu po nebeské koruně čistoty, tam bude má síla tebou působit. Abys věděla, kdo k tobě mluví, viz mne samého!“
Nebeský lesk se lil shůry na Marii Magdalenu. Zasáhl ji ve středu cesty, v úzké uličce mezi dvěma zdmi starého Jeruzaléma. Přemožena překvapujícím leskem Světla opřela se o zeď a zavřela oči. Byla sama.
Přesto, že sklonila víčka, zářil lesk před jejím nitrem a ještě se zesílil. Shora k ní shlížel světlý obličej.
„Já sama nepřijdu nyní na vaši zemi, jen má síla se tě dotýká, dokud Syn Boží dlí ještě na zemi. Tobě je darována k požehnání pro mnohé, kteří po ní žízní. Ujmi se dívek, sirotků a ztracených. Tobě se dostalo porozumění, tobě samotné dostane se také síly.“
Slovo za slovem snášela se takto zvěst z věčnosti k Marii Magdaleně. Ona byla omilostněnou. Lidé ji však přesto stále nazývali kajícnicí.
Líbezná postava, která se jí zjevila, měla na hlavě liliovou korunu. Velké a modře zářící oči planuly světlem jako dvě hvězdy. Malá ústa pronášela tak bohatá slova. V dlouhém, bílém šatu, obklopeném pláštěm světla, stál pravzor Čistoty, Irmingard, před duchem Marie Magdaleny. Rozechvěně sklonila svou hlavu a ukryla ji v dlaních.
Zbožnost a vděčnost naplnily její duši.
Konec
Úryvky z knihy Zaváté doby se probouzejí- Maria z Magdaly
Ilustrace: Zuzana Denková