Čtení ze životopisů- Maria z Magdaly- část 4.

24.02.2015 16:37

Stávala se stále tišší,  stále skromnější a naslouchala v sobě. Už  se ani nepoznávala.  Kde byly tak  mnohé vzruchy a myšlenky,  které  ji  jinak  stále  rozechvívaly, které ji často činily tak neklidnou,  pánovitou a vášnivou? Pokoj byl v ní a v její duši  zněl čistý zvuk jasných zvonků. Vznítilo se v ní světlo a ona se modlila, aniž by hledala slov.

Často za  noci bděla na  svém úzkém a  tvrdém loži. Ale takto probdělé noci jí přinášely  více posily a osvěžení než nejhlubší spánek. Věděla, že když vzejde ráno, musí být celý její život nový. Proto chtěla  poprosit Ježíše, aby mu směla sloužit tak jako ostatní ženy.

 

Chtěla se  uvolnit od dosavadního  života. Chtěla prodat své  šperky  a  všechen  svůj  majetek  a  závodit  s ženami v pokoře,  věrnosti a  čistotě. Chtěla  nosit v duši zářící světlo jako ony. Byla vedená podivuhodným způsobem. Často se jí zdálo, že jí stojí po boku pomocný duch, který jí radí.

Plná  důvěry a  zcela uvolněná  poddávala se  hnutí své duše a mnoho se při tom naučila. Kdykoliv Ježíš mluvil, byla vždycky přítomná. Jako žíznivá vpíjela do sebe jeho slova.

 

Zprvu se vůbec nevrátila do  svého domu, ale chodila za Pánem. Věděla, že  jeho cesta vede do Jeruzaléma  a byla tím zvláště sklíčená.  Proto se ptala  Ježíše, když jednou  stál sám v zahradě před domem Šimonovým :

„Pane, smím jít s Tebou?“

Vážně se na ni podíval a řekl:

„Tvá prosba je splněna. Pojď a následuj mne!“

 

A pak dobrotivě pokračoval:

„Maria  Magdaleno,  budeš  svědkem  Božích  událostí na zemi,  ale  jen  malou  část  z toho  nyní pochopíš a budeš zvěstovat.  Tvá cesta  není začátkem,  jak se  domníváš, ale pokračováním. Vrátíš se znovu.

Vždy, když  Božské Světlo vstoupí  na zemi, budete  vy, vyvolení, přítomni, jestliže nezbloudíte.

Až  přijde Syn  Člověka, pak  teprve porozumíte  celému koloběhu.  Ještě nejste  pro to  zralí. Měl  bych vám  ještě mnohé říci. Vy však nerozumíte  ani tomu, v čem dnes žijete.  Jak máte rozumět tomu co přijde?

 

Chci vám  pomoci, abyste získali  život. Dbejte, abyste si ho udrželi!

Já nesoudím a nepřináším soud, ale vedu vás na cestu do království  Božího. Když  však  přijde  Syn Člověka,  pak vy všichni uvidíte i mne. Neboť já  a Otec jedno jsme a On jest v Něm!“

Maria  Magdalena byla  zralá a  moudrá, mnohem zralejší než ostatní  ženy. Mnohé bolesti,  které prožila, jí  rychle pomáhaly. Podivuhodně  lehce dovedla chápat  Ježíšova slova.  Kdykoliv  s ní  promluvil,  učinila  veliké pokroky  ve svém vývoji.  Chápala  jeho  slova  duchem  a  dovedla  je v sobě obrazně prožít.  Bylo jí jako kdyby  do ní přicházelo každým dnem  více  světla.  Tak  byla  připravována, aby poznenáhlu poznala celý život.

 

Ale tím  také cítila, jak  se přiblížila trnitá  cesta, které se  nikdo z nich  na této zemi  nemohl vyhnout. Viděla palčivý žár slunce, který  činil ze silnice oslepující muka, když po  ní kráčeli v oblaku  prachu, často obklopeni hustou zdí lidí, kteří chtěli Ježíše následovat.

Viděla  však také,  jak se  ve sžírajícím  lesku slunce šíří mlžně jemný černý mrak.

 

„Musíš Pána varovat před Jeruzalémem,“ řeklo něco v ní.

Učinila to. On se však na ni láskyplně podíval:

„Musím splnit svou cestu, chci-li se vrátit do své říše.“

V tom Maria  Magdalena  spatřila,  jak z postavy Páně vystupuje bílé zářící Světlo ve formě kříže. Neřekla to však žádnému, neboť On jí to zapověděl.

 

 

 

„Maria Magdaleno, slyš, teď začíná tvá práce!“

Byl to  hlas jejího Pána,  nebo to mluvila  nadpozemská bytost - - anděl?

„Po paprscích čistoty proudí k tobě tento hlas s výšin.

Tvým  chtěním sloužit  Bohu jsi  se k tomu otevřela. Mnohým utrpením  způsobil Pán  tvou zralost.  Hojnost lásky  a jeho milostí učinil tě bohatou. Ujmi se žen. Kde jsou ženy, které jako ty mají v sobě  žhavou touhu po nebeské koruně čistoty, tam  bude má  síla tebou  působit. Abys  věděla, kdo  k tobě mluví, viz mne samého!“

Nebeský lesk se lil shůry na Marii Magdalenu. Zasáhl ji ve  středu  cesty,  v úzké  uličce  mezi dvěma zdmi starého Jeruzaléma. Přemožena překvapujícím  leskem Světla opřela se o zeď a zavřela oči. Byla sama.

Přesto, že  sklonila víčka, zářil lesk  před jejím nitrem a ještě se zesílil. Shora k ní shlížel světlý obličej.

„Já sama nepřijdu nyní na vaši  zemi, jen má síla se tě dotýká, dokud Syn  Boží dlí ještě na zemi.  Tobě je darována k požehnání  pro mnohé,  kteří po  ní žízní.  Ujmi se dívek, sirotků  a  ztracených.  Tobě  se  dostalo  porozumění, tobě samotné dostane se také síly.“

Slovo  za  slovem  snášela  se  takto  zvěst z věčnosti k Marii  Magdaleně.  Ona  byla  omilostněnou.  Lidé  ji však přesto stále nazývali kajícnicí.

Líbezná  postava, která  se jí  zjevila, měla  na hlavě liliovou korunu.  Velké a modře  zářící oči planuly  světlem jako  dvě  hvězdy.  Malá  ústa  pronášela  tak bohatá slova.  V dlouhém,  bílém  šatu,  obklopeném  pláštěm  světla,  stál pravzor  Čistoty,  Irmingard,  před  duchem Marie Magdaleny.  Rozechvěně  sklonila  svou  hlavu  a  ukryla  ji  v dlaních.

Zbožnost a vděčnost naplnily její duši.

 

 

 

Konec

Úryvky z knihy Zaváté doby se probouzejí- Maria z Magdaly

Ilustrace: Zuzana Denková