Dar nového dne část 1.

27.06.2011 09:51
 
 

Každý nový den je zcela jedinečný, jiný než ty ostatní. Skýtá nám nové možnosti, další šance, a život nám přináší situace, které jsme dosud nezažili. Máme možnost vybrat si, jak budeme jednat a jak se budeme rozhodovat v mnoha okamžicích dne. Pokud se nám něco nedaří nebo jsme něco nestihli, vždy přichází další den a my můžeme opět pokračovat, vylepšit či upravit vše původní.

Ještě než ulehneme znaveni k spánku, využijme zvláštní večerní atmosféry a  projděme si v myšlenkách uplynulý den. Ujasněme si, co bychom měli příště udělat lépe, zda všechna naše rozhodnutí byla dnes správná, a pokud ne, měli bychom se z tohoto dne poučit.

Nikdy v sobě neživme zášť či závist vůči druhým lidem, ať se k nám chovají jakkoli. Každý putuje po pozemské pláni sám za sebe a je tedy plně zodpovědný za vše, co dělá a jak se k druhým lidem chová. V nesmírném koloběhu bytí  je k nám vždy podle navlas přesně působících zákonů přírody přiveden člověk nebo situace, které jsme si svým vlastním působením připravili. Neboť nic z toho, co děláme, ba dokonce vše to, co si myslíme či procítíme, se neztrácí! Nemysleme si, že když naše myšlenky a city nikdo nevidí,  je zcela lhostejné, co nám běží hlavou. Opak je pravdou, protože právě naším celkovým naladěním a světem myšlenek, který máme kolem sebe, si přitahujeme a vytváříme situace, které nás ve dnech příštích potkávají, ať jsou to události nebo setkání s lidmi. Nikdy neprožíváme něco, k čemu jsme sami nedali dříve popud.

Proto pokud nejsme v životě šťastni, něco se nám nedaří či nás trápí chování lidí kolem nás, ani tehdy neberme nový den jako samozřejmost nebo běžnou nutnost. Nevstávejme apaticky a nenechme se již pasivně vláčet událostmi. Uchopme život pevně a vědomě do svých rukou. Náš život na Zemi má svůj smysl. Snažme se jej poznávat, vytyčme si v životě krásný ušlechtilý cíl, jehož hodnoty jsou nadčasové a nepomíjivé, neboť život smrtí nekončí. Náš cíl musí být takový, abychom k němu mohli usilovat i v čase, kdy opustíme své pozemské tělo a naše pouť se bude ubírat jinými světy.

Poznávejme zákonitosti, které jsou od prapočátku vetkány do celého Stvoření. Pohleďme na hvězdy, zatočí se nám až hlava, když si představíme, že každá z těch milionů hvězd, planet, měsíců a planetek krouží přesně svými drahami a nikdy se neodchýlí. I každé zvíře či rostlina plní vždy přesně úlohu jim určenou, i když se nám zdá možná nepatrná či zbytečná, přesto vše vždy přesně zapadá do celku, který by byl bez jednoho článku ochuzený a nedokonalý. Říkáme si, že obtížný hmyz přeci nemá žádnou úlohu. I on ji má. Je kupříkladu nezbytnou součástí potravního řetězce nebo může mít za úkol udržovat tvory v bdělosti, protože každé zastavení a lenost plodí nemoc a zánik. 

Myslíme si snad, že my jsme výjimkou? Že jsme vznikli jen tak nahodile a můžeme si jako jediní ze všech tvorů dělat, co se nám zlíbí? I my máme svou nezastupitelnou úlohu v tomto Stvoření. Sami vidíme, jakým neutěšeným místem se náš svět stává kvůli svévolnému jednání většiny lidí. Člověk na Zemi má poznávat pravěčné zákonitosti, kterými se řídí celý svět a podle nichž jedná každý tvor. Má se do nich vřadit. Potom pozná, že svět nevznikl jen náhodou a vesmír snad nepovstal velkým třeskem, jak se učí ve školách.

Člověk, který začne kráčet vědomě svým žitím, pozná, že všechny světy prochvívá a řídí mocná, vším prostupující síla. Začne toužit poznávat zdroj této síly a usiluje ve svém bytí krok za krokem se k němu přibližovat.

Člověk, který ve svém nitru uchopuje všechny tyto souvislosti žití, bere každé ráno jako Stvořitelem mu danou nádhernou milost, jako vzácnou možnost vše dosud nezvládnuté napravit a začít se nově rozhodovat, myslet a konat.

Když si uvědomíme, že každá událost, která nás potkává, je jen žeň naší vlastní setby, odvodíme si snadno, že každým dnem vždy něco nového zaséváme. Toto sémě pak běží svou určenou drahou a opět se vrací posíleno ke svému původci. Ten před tím nemůže uniknout, i kdyby odjel na druhý konec světa či odložil toto pozemské tělo. Vždy jej dostihne nezkráceně přesně to, co zasil.

Proto začněme každý další den s chutí znovu a  lépe. Snažme se zasévat jen dobro a potom, za nějaký čas, se k nám bude moci zase jen dobro vracet - jak nádherné pomyšlení! Vše máme jen ve svých rukou. Děkujme z celého srdce Stvořiteli, z jehož ruky vše vzniklo. Dobré i zlé, vše, co prožíváme, si vytváříme jen my sami svým jednáním, myšlením a cítěním, a díky spravedlivým zákonům Stvořitelovým se k nám vše opět navrátí k vyrovnání. Není to trest, ale nesmírná milost, že smíme své staré viny, které by nás jinak zdržovaly od vzestupu vzhůru jako těžká závaží, prožitím a nápravou odložit.

Konec první části