Dar nového dne část 2.

03.07.2011 13:29
 

Je krásné nové ráno. Otevřeme své okno, lehký vánek svěže proudí do našeho pokoje. My jsme dnes vstaly o něco  dříve. Nespěcháme, udělaly jsme si čas pro sebe. Na chvíli se zastavíme, vyhlédneme z okna nebo usedneme na místo, které jsme si doma vytvořily a vyzdobily pro chvíle ztišení a niterného naladění na čisté oblažující proudy Světla. Uvědomujeme si, že každý nový den je nádherným darem. Z hloubi nitra stoupá náš dík vzhůru ke Stvořiteli za vše, čeho se nám smí dostávat. Vždyť všeho, co máme, je mnohem více než toho, čeho se nám nedostává. Vždy je za co děkovat. Za zdraví, přátelství, za milost bytí…

Spojíme se v duchu s nádhernou oblažující a vším pronikající tvůrčí silou. Takto naladěny si promítneme nastávající den a v duchu si představíme, jak bude prodchnut radostí a my budeme všemi událostmi kráčet vyrovnané, naplněné zářící silou Světla, a vše, i to těžké, překonáme. Modlíme se za všechny, kteří se trápí, v myšlenkách pohladíme i matku Zemi a pomyslíme i na všechny bytosti, které s námi tuto krásnou Zemi obývají, i když my je nevidíme. Naplníme své nitro již po ránu Světlem, láskou, vroucností a čistotou. Snažíme se, abychom si toto nádherné naladění udržely po celý den. Je to jen naše vlastnictví a pokud to nedovolíme, žádný člověk a žádná událost nám jej nemůže vzít.  Přemáhejme se každý den, abychom to dokázaly a vždy jednaly naplněny láskou a toto vše krásné kolem sebe šířily.

Vždyť žena může a má být na Zemi nositelkou naděje a Světla, má podporovat, hladit, posilovat vše slabé a milovat vše dobré. Její působení může být blahodárné a může mít velkou sílu, pokud se svým nitrem spojí s onou mocnou vše prostupující silou, která stvořila a udržuje celý vesmír. Ona je neviditelná, ale přesto se v ní skrývá veliké požehnání a moc, neboť jen s její pomocí vše vzniklo a trvá. Svět nezměníme, pokud budeme mnoho mluvit, o všem rozhodovat či se snad dokonce budeme drát do vedoucích funkcí či do politiky. Svět můžeme změnit tak, že sem dolů snášíme a ve všem zakotvujeme zářivou Boží sílu, jíž smíme být prostřednicemi. Žena je svým jemným cítěním a svým po čistotě toužícím nitrem uzpůsobena k tomu, aby tuto nádhernou sílu přiváděla a aby směla být jejím průplavem. Pak se stane nezbytným článkem dokonalého soukolí a postaví se opět na místo, které bylo naší vinou prázdné. Proto Země klesla dolů a je zde tolik smutku a utrpení - chyběl zde nutný článek, který by spojoval náš pozemský svět se světy vyššími a zářivějšími. Jelikož má člověk v sobě obsaženo jemnější duchovní onoho světa a hmotné tohoto světa, může a již dávno měl býti spojovacím mostem mezi oběma těmito světy. Zvláště pak žena. Její nejvyšší a nezastupitelnou úlohou a smyslem života na Zemi je vytváření životem pulsujících mostů a čistých průplavů spojujících náš svět s krásou, čistotou a zářícími světlými proudy ze světů vyšších.

Každým dnem můžeme přivést o kousek více Světla na Zemi, můžeme rozzářit nejedny oči, rozsvítit mnohou duši a zušlechtit opět více své okolí k obrazu nádhery světlých výšin. My ženy máme nádherný úkol. Děkujme za to a staňme se nositelkami Světla a ušlechtilými půvabnými ženami, které budou ve všem v souladu s Boží vůlí, která v sobě nese jen požehnání, rozkvět a mír.

Nemusíme pak přemýšlet a trápit se tím, jak být krásné a jak se zalíbit. Naše tělo se pak stane ušlechtilou schránou pro Čistotu a Světlo, které námi neustále proudí. Půvab, čistá duše a láskyplný úsměv budou pak naší největší ozdobou. Nemysleme si, že budeme posmívány, že jsme něčím jiné než ostatní. I když nepoužíváme dnešních prostředků ke krášlení, nenosíme oděv podle poslední módy, ale halíme své tělo do půvabných šatů, lidé z nás mohou cítit královskou vznešenost, zavnímají onu zvláštní světlou sílu, která námi prostupuje a která nás halí jako ochranný plášť proti zášti a zlobě světa. Buďme však ostražité v každou chvíli, abychom svým bdělým nitrem vždy včas zachytily cokoli nečistého, co by chtělo zabránit Světlu v jeho působení.

 

Konec druhé části