Dary podzimní přírody

08.10.2013 19:22

 

Podzim už maluje celou přírodu a rozzářené slunce novým barvám dodává svůj podmanivý lesk a kouzlí tak onu jedinečnou podzimní atmosféru. V předešlých dnech jsme mohli vidět, jak nemilosrdné ranní mrazíky ukončují život jemné letní krásy květin. Ohlásily nám tak, že zima se blíží a s ní bude končit i hojnost zeleně, úrody a nádhery květů.

Zpravidla to bývá tak, že člověk si uvědomí hodnotu něčeho, až když to ztrácí. Začala jsem si možná nyní více všímat všech vzácných darů, kterými nás příroda doslova obklopuje.

Je dobře, že se u nás střídají roční období. Stále se můžeme na něco nového těšit a vždy si toho vážit, neboť nic tady na Zemi netrvá věčně.

Vyrazila jsem s dětmi do přírody, abych nasbírala ještě trochu té úrody a připravila z ní báječné a zdraví prospěšné dobroty. Pravidelně sbíráme jablíčka a ořechy a jíme je „co se do nás vejde“. Uvědomila jsem si totiž, že nejlepší je konzumovat potraviny čerstvé. Naše tělo je nejlépe využije právě v období, kdy nám je příroda nabízí. Letos jsem tedy poprvé nezavařovala ve velkém množství všechno, co mi přišlo pod ruku. Navíc v kompotech a marmeládách je přidáno mnoho rafinovaného cukru, který nám pranic neprospívá. Ovoce v syrovém stavu přece vůbec přislazovat nemusíme.

Zmíním se zde o některých z darů podzimní přírody, které mi letos přišly pod ruku.

 

Švestky

Letos jsme měli na zahradě slaďounké švestky, které samy o sobě chutnaly jako ten nejlepší bonbón. Měli jsme švestkové koláče, knedlíky, ale také jsem švestky nasušila. Neusušila jsem je však úplně, ale jsou stále trochu vlhké a šťavnaté. V tomto stavu se sice nedají dlouhdobě skladovat, ale nebojím se, že by se nám skazily, neboť vždy, když jdeme na výlet, nebo někam jedeme, beru místo sušenek či čokolády do pytlíčku pár těch sušených švestek. Jsou tak sladké, šťavnaté a lahodné, že nám zaženou jakoukoli další chuť na nějaké pamlsky. Když pytlíček na výletě vytáhnu, za chvilku je prázdný a člověk se necítí těžko, ba naopak má radost, že smí užívat darů přírody tak jak jsou, nezměněné a přirozené.

 

Sušení švestek

Švestky nebo jablka, moc ráda mám i sladké hrušky, suším v sušičce při mírné teplotě. Raději déle, než aby se ztratily vitamíny a ovoce se přesušilo. Doma u rodičů jsme sušívali ovoce v troubě zapnuté na nejnižší teplotu. K sušení jsme používali pláty, které tatínek vyrobil z pletiva, jež se používá na králíkárnu. Do dvířek jsme vložili vařečku, aby trouba trochu větrala. Po celém bytě se linula krásná ovocná vůně. Mí přátelé suší i na sluníčku, jen pozor na nezvaný hmyz. Pokud chceme sušené ovoce uskladnit, musí se usušit více. Lepší je skladovat v pevně uzařených nádobách, aby se nám do něj nepustili moli. Pokud je však ovoce nedostatečně usušené, rádo plesniví.

 

Šípky

Po nočních mrazech už začaly měknout šípky.

Jejich veselá barva potěší naše oko. Můžeme je však vychutnávat i jinak. Mnozí lidé z šípků vaří čaj. My však známe i jiné způsoby zpracování těchto sytě červených plodů a nemusíme ničit vzácný vitamín C, který naše tělo tolik potřebuje, aby posílilo svou imunitu, neboť při takových výkyvech teplot nás tak snadno přemohou známé nemoci z nachlazení.

S dětmi si moc rádi pochutnáváme na přírodní šípkové marmeládě přímo z keře a my dospělí zase oceníme chuť vynikajícího šípkového burčáku.

Oba tyto výborné produkty nepotřebují žádnou tepelnou úpravu, proto se vzácné spektrum vitamínů, vitálních látek a minerálů před konzumací neztrácí.

 

Šípková pochoutka

Kdykoli půjdeme na vycházce kolem šípkového keře, můžeme zkusit rukou, zda už jsou šípky měkké. Mrazem změklé šípky nám skýtají lahodnou pochoutku. Hned, jakmile je utrhneme, můžeme ochutnat. Šípek držíme za jeho konec a vymáčkneme z něj měkkou dřeň přímo do úst. Učme děti, aby se jim při mlsání do pusy nedostala semínka, která jsou porostlá chloupky, jež v krku nepříjemně škrábou.

 

Šípkový burčák

Šípkový burčák je jemně perlivý nápoj, při jehož popíjení doslova cítíte na jazyku koncentrované množství vitamínů.

Jeho příprava je velmi jednoduchá. Vřele doporučuji jej vyzkoušet.

Natrháme šípky. Doma je potřeba, abychom je jakýmkoli způsobem nakrájeli nebo narušili jejich strukturu. Rozkrojit každý šípek je zdlouhavá metoda. Můj známý, který mi tento recept prozradil, říkal, že používá ponorný mixér. Důležitou skutečností však je, že jej po každé přípravě šípkového buurčáku musel odnést do opravny. Já jsem použila klasický kuchyňksý robot s nožem. Šípky nemusí být namixované na jemno, stačí je jakkoli rozseknout, aby se mohl jejich obsah vyluhovat do nápoje. Také jsem si říkala, že se změklými šípky bude daleko snažší práce. Ponechávám proto na Vás, jaký postup zvolíte.

Šípky vložím do velké 3,5 litrové sklenice.  Množství  šípků záleží na Vás, já jsem sklenici plnila alespoň do jedné třetiny. Sklenici naplníme studenou vodou. Na 1litr vody dáme 100g cukru. Přidáme nakrájený citrón, abychom úspěšně nastartovali proces kvašení.

Láhev přikryjeme látkou nebo ubrouskem a převážeme, aby se neslétly všechny mušky octomilky z okolí. Necháme stát v pokojové teplotě. Druhý den ještě promícháme. Zhruba pátý den už můžeme nápoj ochutnat. Pokud jemně perlí, burčák je hotov. Můžeme jej pít postupně, ale po dalším dni raději slijeme a dáme do ledničky, jinak kvasí rychle dál a dál. Tak jako každý burčák jej brzy spotřebujeme.

Uvidíte sami, že si oblíbíte jeho chuť. Jestliže si navíc uvědomíte, jak jsou šípky zdravé, uděláte si s chutí hned na to další dávku.

 

Konec první části