Děti jsou darem Božím část 4.

14.04.2014 13:53

 

Dítě je schopné velmi brzy poznat, když si protiřečíme. To znamená, pokud něco říkáme, nebo od něj něco vyžadujeme, ale sami se chováme jinak. Dítě má ve svém nitru zakotven čistý smysl pro spravedlnost a vyrovnání. Rodičovství je zodpovědná úloha. Nikdy dětem nesmíme tento smysl zkalit a posunout ze správného středu. 

Naopak, využívejme každou příležitost, kdy se kolem dítěte něco děje, nebo něco samo prožívá, abychom o věci mluvili a ukazovali mu, jak zákonitosti na kterých svět stojí, živě fungují. V říši zvířat a v přírodě najdeme mnoho příkladů. To se týká i témat, která v mnoha rodinách bývají tabu, ale naopak ve společnosti spolužáků jsou přemrštěně populární. Můj manžel synovi již v šesti letech vysvětloval, jak funguje páření, když spolu viděli kohouta se slepicí. Potom mu vysvětlil, že podobně je tomu i u lidí, když si přejí děťátko. Přidáme k tomu, že u lidí je k tomu zapotřebí skutečné lásky mezi mužem a ženou. Na základě světa přírody, který je dětem blízký, tyto skutečnosti přijímají zcela přirozeně.

Je mnohem lepší, když se takové věci dozvědí od rodičů v pravém světle a zcela přirozeně, než od spolužáků úplně zkresleně s puncem jakési výjmečnosti. Oni „moudřejší a zkušenější“ spolužáci ještě říkávají, že ten, kdo snad ještě něco takového nepoznal, o něco úžasného přišel. Pak je již pozdě posadit si naproti sobě své dopívající dítě (když jsme již sami uznali, že už je na to již zralé), které má své hotové názory formované kamarády, a začít ze sebe poprvé krkolomně soukat jakési poučování v tomto smyslu.

Zejména v letech dospívání buďme citliví a ne tvrdě požadující. Neuzavřeme si cestu ke svým dětem přílišnou kritikou všeho, co dělají. Ony musí vědět, že si stojíme za svým, že své mravní hodnoty nikdy neposuneme, ale máme je rádi a jsme ochotni s nimi mluvit o jejich problémech a o světě, ve kterém každodenně žijí.

Vciťme se do dětí, neboť tlak většiny je silný. Je těžké být ve třídě „jiný“. Podporujme trpělivě své děti v tom, aby byly i ve škole a s kamarády samy sebou. Aby nejednaly nějak jen proto, aby se zalíbily druhým. Buďme jim sami příkladem a mějme pro ně stále pochopení a otevřenou náruč. Musí cítit, že je máme rádi, i když bývají rozladěné, protože možná prožívají nepříjemný tlak od svého okolí. Mohou se cítit mezi dvěma mlýnskými kameny- doma je vedeme k tomu, aby žily dobrý život a mluvily slušně, a ve škole má zase převahu parta, která užívá života „po svém“.

Je potřeba, abychom se dospívajícím dětem v pravý čas stali kamarády. Aby nám důvěřovaly a cítily podporu a lásku. V určitém věku už příkazy a zákazy nepomohou. Dítě je již ve věku, kdy se učí jednat podle své vůle a obstát venku samo bez záštity rodičů. Vše nejlepší, co jsme schopni vložit do duše dítěte, musíme vložit včas. Uvádí se do věku sedmi let. Potom jsou ještě děti tvárné a přístupné, ale za dalších sedm let již nic zásadního nezměníme. Potom jedná dospívající dítě již zcela samo za sebe a nenechá si od nás do života již mnoho mluvit.

Nemusíme mudrovat a číst stohy knih, abychom věděli, jak své dítě vychovávat. Vždyť největší zárukou hodných a dobře vychovaných dětí je láskyplný vztah maminky a tatínka. Z jejich středu se rodí a vyrůstají plnohodnotní a ušlechtilí mladí lidé, kteří mají návod na šťastný život již zažitý „pod kůží“ z každodenního života v rodině. A pokud rodina nemůže být úplná, pamatujme, že láska je největším pomocníkem a lékem na všechny bolesti a nesnáze.

V harmonickém domově, kde panuje na prvním místě láska (nikoli však láska změkčilá), jsou všechny hodnoty v rovnováze a jsou zde ctěny pravěčné nepsané zákonitosti. Do takového domova se budou manžel i děti v každém věku rády vracet.

Pamatujme, že atmosféru domova vytváří v první řadě žena. Muž i děti si mají všeho, co žena takto vytvoří, vážit a býti svým dílem v domově nápomocni.

Vítejme děti i muže, když přichází domů a zahrňme je obláčkem lásky, aby mohli hned na prahu odložit těžké břímě, které mohou mít při nelehkém zápase v různorodém společenství lidí v práci či ve škole. 

Děti se musí každodenně vyrovnávat v dětském kolektivu se svými spolužáky a často je pro ně nelehké ustát si to své. Vše, co můžeme udělat je, nabídnout jim něhu svého milujícího srdce, otevřenou náruč a také možnost vždy si moci o všem otevřeně popovídat. Někdy je těžké, hned na děti nevyhrknout, jak to, že dostaly špatnou známku, a co ten nepořádek v pokojíčku, a jak to, že mají zase špinavé kalhoty...

Přivítejme je s láskou, zeptejme se, jak se měly, a po chvíli jim citlivě sdělme, co máme na srdci zase my, a co bychom si představovali, aby dnes udělaly.

Všichni členové domácnosti by měli ctít pořádek a řád, který žena udává a měli by podle svých možností pomáhat. Vždyť ke skutečnému pořádku, ať tomu hmotnému nebo pořádku míněnému jako soulad s pravěčným řádem Stvoření, musí napomáhat všichni zúčastnění. Pak nastane nádherná harmonická souhra všech nástrojů, které tvoří dohromady libý souzvuk. 

My ženy máme vzácný dar. Všude, kam vkročíme, přivádět paprsek Světla tím, že své nitro stále na světlé proudy ladíme a samy se v nich zachvíváme. Každý vnímavý člověk toto cítí a má před vším světlým úctu. Tím, že vytváříme takovouto míruplnou, láskyplnou a světelm naplněnou atmosféru domova, vychováváme muže i děti beze slov. Ono milované kouzlo domova působí již samo...

Zní to jako pohádka, ale dobře víme, že i ve skutečnosti platí, že láska má zázračnou a léčivou moc a netušenou sílu.

 

Nechme ještě ve svém nitru zaznít slovo MAMINKA... 

Maminka je pojmem pro lásku, něhu a šťastné dětství. Staňme se i my pro naše děti milovanou nejdražší maminkou, na kterou budou jednou v dospělosti s láskou a vděčností vzpomínat.   

 

M.M.