Díkůvzdání za úrodu

10.10.2011 15:20

Nádherné malebné babí léto se přehouplo do poctivého sychravého podzimu. Příroda, v minulých týdnech tak bohatá na záři slunečních paprsků, vydává nyní své poslední plody. Listí v korunách stromů se barví pestrými barvami.

Veselé rozmarné léto plné života střídá nyní melancholická nálada podzimu, kdy přicházíme ze zahrady či z procházky příjemně prokřehlí a vyhledáváme útulné teplo u kamen. Večery se rychle prodlužují a lidé se scházejí dříve domů, kde mohou trávit více času pospolu se svou rodinou. Je krásné, když naplnění večerních chvil neurčují hlučné televizní programy či počítače, ale lidé si předávají teplo svých srdcí. Je to čas, kdy kuchyní voní křížaly, zavařují se poslední kompoty, v kamenném hrnci občas zabublá naložené zelí a lidé mají k sobě blíž. Děti s tatínkem vyrábí draka, kterého mohou pouštět na křídlech větru na holých lukách, s maminkou si pak mohou vyzdobit dům hojnými dary, které v tento čas příroda nabízí. Okenní tabulky zdobí papíroví dráčci nebo ozdoby z barevného listí, parapety a poličky jsou pak vyzdobeny rozmanitými dýněmi, bukvicemi, kaštany nebo jeřabinami a javorovými nosy navlečenými na šňůrce.

Myslíte si, že dnes tomu tak již povětšinou není? Lidé při svých zaměstnáních a koníčcích nemusí rozlišovat roční období. Díky elektřině a vybudovaným městům nejsou na přírodě již vůbec závislí. Zavařování? To je přece přežitek. Proč složitě pěstovat ovoce a zeleninu a špinit si ruce od hlíny, když v obchodech koupíme po celý rok vše, nač si vzpomeneme, čerstvé. To, že je nádherný barevný podzim, lidé nevidí, týká se jich jenom to, že je venku zima a ošklivé počasí…

Pokud však máme oči a srdce otevřené, vidíme, jakými hojnými dary nás příroda každoročně obdarovává. Z malého semínka, které na jaře vložíme do vlahé půdy, vyroste nádherná rostlina, která po svém odkvětu nabízí své plody. To, že můžeme vše koupit v obchodech, tak vždy nebylo, (a nechci malovat čerta na zeď), ale být také vždy nemusí. Lidé vždy přistupovali k přírodě, pokud ne vždy s láskou, tak alespoň s respektem, pochopením a s vděčností. Sladili svůj život s jejími rytmy a pokud chtěli mít dostatek potravin na zimu, museli se naučit jí dobře naslouchat.

Dnes lidé prosazují opačný trend. Od přírody se vzdálili, nebo jí užívají jako místo k odpočinku či ke sportu. Je dobře, že u nás nikdo nestrádá hlady a každý si může koupit, co potřebuje (dalo by se hovořit o tom, že kvalita dnešních potravin v supermarketech je více než nízká, ale to je zase jiná kapitola). Měli bychom však mezi těmito dvěma póly nalézt zlatou střední cestu, tedy, i když můžeme používat všechny výhody moderní doby, měli bychom stále myslet na to, odkud se nám všeho dostává. Nyní v čase sklizně můžeme vděčně a s láskou pomyslet na všechny přírodní bytosti, které pilně pracovaly na tom, abychom my lidé měli všeho dostatek. Ten, kdo má zahrádku, jistě ví, jak mnoho vlivů působí při tom, když úroda dozrává. Mnozí však dosud ani nevědí o neviditelných silách, díky kterým z malého semínka skutečně vznikne rostlina i se svými květy a plody. Je to vždy malý zázrak. Takových zázraků nalezneme v přírodě po celé planetě nespočet. O jak mnoho bude náš život bohatší, budeme-li se dívat s očima otevřenýma a naslouchat řeči přírody, těšit se a obdivovat její krásy a také jí podporovat a pomáhat, nebo alespoň nezpůsobovat škody v jejím moudrém řádu.

S díkem a vděčností myslíme na Matku Zemi a všechny bytosti, které pro nás každý rok připraví tolik, tolik krásného. Kdyby tak mohl být i život každého člověka tak užitečný, aby ze svého pilného, radostného a nesobeckého působení přinášel užitečné plody pro druhé a pro dobro celku. Bytosti přírody se neptají, co za svou práci dostanou, a zda je někdo ocení. Ony jsou šťastny, že se smí spolupodílet na rozvoji nádherného díla Stvoření. Pro ně je práce radostí a ony se zachvívají věrně ve své službě. V jejich spolehlivosti, věrnosti a vytrvalosti je jejich síla. V prostotě, harmonii, čistotě, kráse a dětské radosti, se kterou svou práci vykonávají, spočívá kouzelná pohádkovost jejich světa. I ta nejmenší bytost v sobě nese sílu celku a dělá svou práci přesně a spolehlivě, protože ví, že bez jejího dílu práce, by byl celek ochuzen a nedokonalý.

My lidé se můžeme mnoho učit jak od drobných, pohádkově krásných bytostí, tak i od těch mocných mohutných a majestátných. Važme si jich a zejména v tento čas na ně pomysleme s láskou a vděčností. Můžeme si doma nebo na nějakém krásném místě vystavit úrodu a dary přírody a utvořit tak malý koutek či oltář, odkud pošleme celé přírodě a bytostem přírody ze srdce svůj dík.

 

M.M.